Vrásky z lásky

Ne ne, snažil jsem se, ale nešlo to. Mám úctu ke starším ročníkům, ale hřejivý český film o stáří si představuju opravdu jinak. Výsledek (hodící se spíš na televizní obrazovky) sice nikoho neurazí, jen to není pro jeho kvality, nýbrž pro to, že je dokonale sterilní, uhlazený, nekonfliktní a přijatelný pro všechny. Námět, chování a vývoj postav i situací – to všechno je bez jakéhokoliv závanu originality. Celé se to pohybuje ve vzduchoprázdnu, nejprve chce ústřední duo v téhle seniorské tragikomedii ještě něco zažít (ona konkurz, on cokoliv před operací očí, ideálně setkání se starou láskou, která dennodenně ochutnává šeď domova důchodců), aby pak mohli nabídnout souboj dvou vzpurných povah na cestě do Prahy na onen konkurz. Obě zestárlé hvězdy trezorového Ucha jsou samozřejmě slušné, ale že bych z nich padal na zadek, tak to těžko. Ostatní plní roli hlavně přihrávačů obou legend, jejich účast budu brát jako jakousi kolektivní poctu, takže jejich trestuhodné nevyužití raději přejdu. Výsledný mdlý pocit z filmu ale přejít nemůžu!! A to jsem se vážně těšil.. (27.09.2013)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 27 - Česká republika. Jako všechny filmy Jirky Stracha i tenhle má duši a sálá z něj na diváka lidskost a pozitivní energie. Příjemný, dojemný, veselý, smutný, zábavný, dalo by se nalézt ještě spoustu dalších adjektiv, která vystihují Vrásky z lásky. V titulní roli exceluje Jiřina Bohdalová. Její hořkosladké soužití s Jiřinou Jiráskovou a především roztomilé hašteření s Otou v podání Radoslava Brzobohatého filmu vévodí. Příběhů se starým párem na cestách se u nás, ale ani v Evropě či za oceánem příliš netočí, o to je takový snímek cennější. (25.04.2015)

Film absolutně nevhodný pro filmová plátna. Sice neurazí, ale přesto zanechá hořkou pachuť. Jde především o naprostý nedostatek originality v námětu, v postavách a příběhových situacích. Marek Epstein se asi zhlédl v scenáristickém mistrovství Jiřího Hubače a chtěl napodobit jeho filmy/televizní hry o podzimu života. Jenže, kde Hubač oslňuje přirozeností, vyváženou tragikomikou, úctou a autentickými situacemi, Epstein vytváří umělý konstrukt vznášející se kdesi ve vzduchoprázdnu. Postavy jsou vycuclé až z paty a tím pádem neoslovují, nedojímají a ani dostatečně nebaví (a to ani neberu v potaz "životní historii" postavy ztvárněné Bohdalovou, která spíše sází na nevědomost mladé generace ohledně moderních dějin naší země a kultury). Epstein opět prokazuje sílu v dialozích a situačním humoru, což má občas své kouzlo, ale celek se mu opět rozpadá pod rukama a vyznívá do ztracena, téměř jako bakalářská historka z let sedmdesátých. Jediným skutečně zajímavým momentem je psychologické obnažení postavy herečky při konkurzu, kdy se snímek konečně dotkne něčeho autentického a hořkého, ale to je záhy zabito dalšími scenáristickými eskapádami. Jiří Strach svoji režií snímek ničím zvlášť neobohatil a trochu jde proti svému rčení, že "na plátno se má jít jako do kostela" - televizní rutina se zde projevila více než v jeho posledních dílech pro ČT (Santiniho jazyk, Ztracená brána). Vrásky z lásky tak jsou ryzím průměrem, který člověka lehce zabaví, trochu dojme, ale nepřinese trvalý pocit či účinek. Když budu zlej a porovnám snímek s nepřekonatelným Babím létem, jen vynikne, jak je ve výsledku další epsteinovský opus v daném tématu mimo. (28.12.2012)

Tak nejdřív, co se mi líbilo. Kamera, lokace, každé místo celé road movie, uvěřitelné herecké výkony (trošku s výjimkou Trojana), pocta oběma (vlastně třem) velkým českým hercům, a pak samozřejmě ty vtípky a občas vtipný dialog nebo hláška („Nevypadá to tak špatně.“ - „Chtěla bych mít vaše oči.“). Celkově mi to ale přišlo příliš televizní (to už bych raději v kinech viděl Operace Silver A nebo ty věci natočené podle Vašíčka), a navíc příliš dlouhé na tak prostinký příběh. Celou dobu jsem čekal, díky těm náznakům, jež má postava Brzobohatého (ve vlaku před srážkou, v hotelu, než usnou) na nějaké zajímavější odhalení na pozadí celého toho příběhu - např. že postava Bohdalové je vlastně maminkou postavy hranou Trojanem, velmi by mi to sem zapadalo a celému příběhu by to dalo daleko zajímavější a překvapivější rámec. Ale takhle to skončilo tak nějak nijak. Ano, ponížení na konkurzu (podle mne to měl být konkurz na reklamu, bylo by to údernější) je dokonale natočenou scénou, z níž kape ta beznaděj herců po sedmdesátce. Ale nic za tím vším dalšího není, a to mne tak trochu zklamalo. Chybí mi tam silnější druhý plán příběhu. Samotná road movie se mi líbila velmi, ale vedení příběhu je po skončení fakt nedotažené, nevyužité a nevytěžené. Sorry, Jirko. :-) Poznámka pro mne: A tím mám novoroční předsevzetí ze Silvestra 2012 splněno. (01.01.2014)

Dramaturgickou nesevřenost tohoto filmu naznačím jedním příkladem: Taťjana Medvedcká (jakkoli hraje výborně, což se týká všech, a nejvíc Jiřiny Jiráskové) měla podle všeho ztvárňovat vrchní sestru, která je na chvíli znechucená nesnesitelnými výstřelky jedné své uživatelky (Bohdalky). Problém je, že ony výstřelky nejsou absolutně ztvárněny tak, aby působily nesnesitelně, vždyť Bohdalka proboha jenom učí lidi hrát na nějaký nástroj, případně je děsí historkami o nočním přízraku. To je fakt tak strašný maso, aby se z toho ona (opět opakuji, že ve filmu vylíčena jako veskrze HODNÁ) vrchní sestra musela hroutit a neutralizovat Bohdalku sedativama?! Takových samoúčelně vykonstruovaných schémat je ve filmu celá řada, s vrcholem konkurzu a postavou mimozemsky jednajícího režiséra. Těšil jsem se na tento film a jsem velmi zklamán. Některá srovnání s Babím létem jsou totálně mimo mísu. 40% (08.12.2012)