Režie:
Zdeněk Podskalský st.Kamera:
Jiří KadaňkaHudba:
Evžen IllínHrají:
Miloš Kopecký, Jana Brejchová, Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Jiří Suchý, Judita Čeřovská, Jiří Vršťala, Jiřina Jirásková, Václav Štekl, Milan Neděla, Aťka Janoušková, Milan Chladil (více)Obsahy(1)
Hudební a taneční revue o klaunovi (J. Vršťala) a dívce z plakátu (J. Brejchová) se odehrává v pražských ulicích, tichých zákoutích Starého Města, Malé Strany a Hradčan s pověstnými motivy gotických chrličů Svatovítské katedrály na Pražském hradě, ale i na klávesnici mechanického psacího stroje a na dramaturgických poradách tehdejší Československé televize, na nichž hlavní slovo má Miloš Kopecký. Zábavný pořad v rytmu tehdy módního charlestonu, který oplývá množstvím režijních nápadů, byl v roce 1962 oceněn na mezinárodním televizním festivalu v Montreux Stříbrnou růží a Cenou kritiky a zároveň na televizní přehlídce v Alexandrii získal Zlatou sluneční loď. Uslyšíte mj. písně Klokočí z autorské dílny J. Šlitra a J. Suchého, Souvenir v interpretaci Judity Čeřovské, To všechno vodnes čas v osobitém podání Waldemara Matušky. Poctu vznosnému andaluskému městu Granadě v českém přebásnění Zdeňka Borovce přednáší Milan Chladil, Blues na cestu poslední zpívá Rudolf Pellar a Po kom to dítě je – takovou otázku si klade Edita Štaubertová. (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Kdysi moderně a svěže natočený zábavný pořad je dnes zajímavý spíš jen dobovými reáliemi. 1) Uvřískaný jazz a choreografie Josefa Koníčka. Znalci vědí a ostatní ať jsou rádi, že vůbec netuší._____ 2) Mihne se tu řada slavných tváří. Mix žánrů, převažuje taneční groteska. Spousta nápadů._____ 3) Václavské náměstí s trolejbusy a tramvajemi z doby, kdy se magistrála vyskytovala jen v šílených snech projektantů._____ 4) Výstižný koment: Willy Kufalt***. ()
Nemám rád trapné (!) klauny a filmy bez děje, které jsou zbytečně dlouhé. Mám ale rád tuzemskou hudební tvorbu šedesátých (a následujících) let, a tak jsem se s chutí podíval na, pravda, místy příšerně zmatené pásmo poskládané z písní všeho druhu, na některá ta semaforská esa, rád jsem si poslechl energickou hudbu nahranou vlachovci a krautgartnerovci, pokochal se i členkami baletu ABC... A to bylo asi všechno. Zdeněk Podskalský se evidentně připravoval na Sedm žen Alfonse Karáska, které ale díky celistvějšímu příběhu a hlavně díky hlavnímu hrdinovi dopadly lépe. ()
Vtipně a hravě poskládané pásmo úryvků z hudby přelomu padesátých a šedesátých let. Pan režisér se neubránil a střihnul si cameo. Jsem překvapena, že už zde bylo použito psacího stroje jako hudebního nástroje, domnívala jsem se, že Rokl tento nápad převzal přímo od Bécauda, ale on zde byl mezistupeň v podobě této televizní hříčky. Jen dodám, že od takového kamelota, který se objevil ve Ztracené revue, bych si kupovala noviny i několikrát denně. ()
,,Je to pěkné, ale příliš výbojné." Revue coby žánr spojující hned několik druhů umění (tanec, hudba, zpěv + divadlo nebo film, mnohdy i výtvarné umění) byl ve své době oblíbeným vývozním artiklem. Svědčí o tom třeba i slavný film Kdyby tisíc klarinetů, který pojednává mimo jiné taky o přípravě a natáčení televizní revue... a svědčit o tom může klidně i tahle Podskalského Ztracená revue, která získala hned několik ocenění v zahraničí. Dovedu si představit, že v době svého vzniku musely první československé videoklipy a hudební pořady z přelomu 50. a 60. let, využívající naplno veškeré možnosti televizního média a hýřícími řadou originálních nápadů, působit po celé Evropě jako zjevení. Nicméně tohle je zrovna kousek, který podle mého názoru poměrně zestárl, až se to nebojím označit dobovou taškařicí. Svět každodenní práce i oddechu v socialismu uprostřed uvolněné atmosféře, podán groteskně muzikálovým způsobem, působí roztomile naivně, potěšily i hudební štěky Matušky, Suchého nebo Judity Čeřovské. Nicméně klauniády Jiřího Vršťaly nebyly nic pro mne ani zde, natož pak ještě v sólových filmech s klaunem Ferdinandem. ()
Udělalo mi radost zastavit se spolu s tehdejšími hvězdami a hvězdičkami v bláznivě roztančené a rozezpívané Praze šedesátých let. ()
Nápaditý televizní film o němém klaunovi z plakátu, který po všední Praze trousí noty písní a postupně tak nakazí množství známých (Matuška, Suchý, Jirásková aj.) i neznámých lidí na ulici tancem, zpěvem, hrou na hudební nástroje a dobrou náladou. Film čerpá některé nápady z němých grotesek a vyžívá se v krásně absurdních situacích. ()
Vtipné a nápadité. Už zde jsou použity úryvky dobových šlágrů jako dialog, což je následně bohatě využito v komediích o Alfonsu Karáskovi. A režim poroztál natolik, aby zde tuzemské girls vyhazovaly své nádherně soustružené nohy proklatě vysoko. ()
Zdeňka Podskalského mám moc rád a většinu jeho filmů miluji. Ale zábavné hudební komedie, ještě k tomu ve stylu grotesky mě nikdy nesedly. To samé platí i o Ztracené revue, kde se zpívá a tančí v rytmu charlestonu. Svižnou hudbu složil Evžen Illín a nahrál orchestr Karla Vlacha a Karla Krautgartnera. ()
V roce 1962 oceněn na mezinárodním televizním festivalu v Montreux Stříbrnou růží a Cenou kritiky a zároveň získal na televizní přehlídce v Alexandrii Zlatou sluneční loď. ()
Typická Podskalského show, která je plná hudebních a písničkových partů odehrávající se v Praze. Písní není zrovna přehršel, ale když jsou, tak jsou zábavná. Čísla bez písní jsou velmi slabá. Průměr. ()
špičkový hudebně - zábavní film/ pořad....první polovina skvěle pracuje s interiéry...mizascéna má propracovaný výtvarný charakter...ubíhající šikmé linie evokují grafický design tehdejších dobových plakátů ( viz. úvod), potažmo sahají možná až někam k německému expresionismu a tomuhle typu modernity 20. let (samosebou v decentnější, méně "vyšinuté" formě)...zřejmě vklad Ester Krumbachové, která se na filmu podílela...druhá polovina je zase našlapaná nápady postavenými na asociativní bázi...má to až anarchisticky ulítlý charakter ( "mé srdce zahoří pro tebe láskou" :))))))...skvělá muzika, obraznost...spousta slavných tváří, které se často jen mihnou a hned zase zmizí... ()
Zpiva cela Praha. ()
Plejáda skvělých herců, ale přesto spíše jen průměr. Prostě klaunovi se rozsypaly noty, a lidi na ulici dělají divy... ()
Scénář Zdeněk Podskalský. Hlavní cena Zlatá sluneční loď - MTF Alexandrie 1962. 2. cena Stříbrná růže - televizní festival zábavných filmů v Montreux 1962. Cena kritiky - MTF Monte Carlo 1963. ()
Průlomové!!! Bože, nebýt tu tak komančismus... mohli jsme skutečně do světa dělat jednu díru za druhou! ()
Přiznávám se, že podobné pořady mě nikdy moc nebavily. Zdánlivě související krátké scénky v nichž se většinou míhají známí herci a zpěváci, které všechny propojuje jedna postava, to vše v ulicích Prahy a za zvuků známých melodií, to není nic až tak nového. Zhruba v těchto letech bylo takových pořadů natočeno mnoho. Zde je to tedy ozvláštněno ještě pantomimou. První polovina nic moc, druhá se víc rozjela a už mě bavila. Také se tu mihla třeba neznámá Aťka Janoušková, pro níž se jednalo o teprve druhou televizní práci. ()
Hudebně příjemné a živé, sice klasicky nic neříkající revue ve stylu pana Podskalského. Na druhou stranu neurazí. Potěší přijatelná stopáž. Hodnocení: 60 % ()
Bohové, to mi bylo 10 let! Pak jsem jen málokdy prošvihnul televizní reprízu. Finále na Václaváku nemá chybu a navíc mi připomíná jak bylo fajn, že tam jezdily tramvaje:) ()
Zajímavost: V roli číšníka v písničce Oliver Twist se objevil budoucí režisér Juraj Herz ()