Neodvolatelná mise

Remake Lumetova filmu Fail-Safe z roku 1964, který je tak důsledně stejný, až se nabízí otázka, jestli důvodem jeho vzniku bylo i něco jiného, než dát šanci další herecké generaci. Ta ve srovnání s kalibry typu Henryho Fondy nebo Waltera Matthau uhrála čestnou prohru na body, filmu sluší i černobílý materiál a kratší stopáž, která celkovému výsledku nijak neuškodila. (29.09.2003)

Předvčírem jsem viděl originál z roku 1964 a zároveň jsem se dozvěděl, že existuje i tento remake, takže jsem si ho hned sehnal. Kdybych měl vybrat, která z verzí je lepší, opravdu bych se rozhodoval dost těžko. Nejsilnější zbraní originálu je rozhodně Henry Fonda. Tady jeho roli hraje Richard Dreyfuss a nemůžu říct, že by to zahrál úplně špatně, ale pokud je budu srovnávat, tak je to asi jako srovnávat 12-ti letou skotskou a tuzemák z Božkova. Na originálu se mi taky víc líbil svižnější střih a trochu nápaditější kamera (nájezdy na detail atd...). Tady jsem měl spíš pocit, že se dívám na divadelní hru. Naopak remake mě potěšil vynechánim několika nudnejch a pro děj celkem zbytečnejch scén na začátku a obsazenim vedlejších rolí. Originál byl prostě film Henryho Fondy. Ostatní byli spíš do počtu. Tady mě zaujali i jiný herci (Harvey Keitel, James Cromwell, George Clooney...). Kdyby tu bylo hodnocení v procentech, tak možná dám originálu o 1% víc. Nicméně tento film je jeden z těch mála remaků, co se můžou klidně srovnávat s originálem. Jestli se na to budete chtít podívat, tak si myslim, že je celkem jedno, po který verzi sáhnete. Doporučuju obě. (01.10.2008)

Po trochu nudném úvodu (ale vzhledem ke stopáži opravdu krátkému úvodu) začíná jít do tuhého. Jak postupuje čas, atmosféra je opravdu napjatá, no a konec, přestože není nic vidět, masakr. Pachuť studené války je z toho cítit na míle daleko, což je určitě velké plus a vůbec si nedokážu představit, jak se cítili lidé, kteří v 60. letech viděli originál. To by muselo vyřešit asi moc hodně panáků. Přece jen tomu ale něco malinko chybí a televizní háv (i přes vynikající herecké obsazení i výkony) se nezapře. Nakonec dám 4 body, jelikož podobně laděný snímek "Den poté (1983)" mě dostal přeci jen o trochu víc. (21.05.2013)

"Máme pojistky pojistek!" tvrdí generál Bogan a skutečně věří tomu, že k zahájení nukleární války je potřeba souhlasu všech zodpovědných mozků, synchronizovaného otočení klíči a zmáčknutí červených tlačítek. Drobný technický problém však vyšle směrem k Moskvě šest bombardérů, jejichž velitelé jsou vycvičeni ke splnění úkolů a k ignorování vizuálních signálů i hlasových pokynů prezidenta. V Pentagonu se zatím začíná prolínat demagogie a paranoia ("Co když jsou za tím Rusové?") se zoufalými pokusy o záchranu světa. Je to napínavé i mrazivé a závěrečný výčet zemí vlastnících jaderný arzenál dává tušit, že něco podobného nemusí být do budoucna jen filmovou fikcí. (13.03.2010)

Neodvolatelná mise představovala svého času v oblasti televizní tvorby totéž, co v hraném filmu Kubrickův Dr. Divnoláska. Byla to klasická televizní inscenace varující před nebezpečím jaderných zbraní a vznikem jaderné války. Když jsem viděl Frearsův remake, považoval jsem ho v první chvíli za původní televizní film - tak přesvědčivá byla scéna, kostýmy a černobílý obraz. Tomu pocitu autenticity původní inscenace Frears podřídil prakticky vše a až herecké obsazení mě přesvědčilo o omylu. Případné pocity diváka z určité omšelosti, naivity a zastaralosti zpracovávaného pohledu souvisí právě s tím, že se převyprávěl text a scénář starý mnoho desítek let. Mimochodem, původní televizní inscenace se dnes v amerických televizích ale ani v jejich západoevropských protějšcích už prakticky nevyrábí, jde o vymřelý žánr, který do určité míry nahradily hrané dokumenty a rekonstrukce. Jen z málokterého dramatického díla čiší tak dokonalá paranoia let studené války a všudypřítomné hrozby jaderného konfliktu. Z tragiky příběhu vyčnívá postava politického poradce hraného Hankem Azariou, který svým cynismem a dogmatičností spíš připomíná Kubrickovu satiru Dr. Divnoláska. Celkový dojem: 90 %. (19.05.2010)