Tmavě červená

Hezká práce s detaily, promyšlená kamera a slušná atmosféra. Moc jsem ale neporozumněl rockovému hudebnímu doprovodu, který mi prakticky pokaždé přišel mimo mísu a napětí tak srážel. Údajně se má jednat o jeden z nejúspěšnějších giallů od Daria Argenta a nějak tápu nad tím proč. Trochu protahované a jaksi nemastné neslané celkově. (08.03.2014)

4/10 - Pro me obrovske scenaristicke zklamani, ktere nedokaze zachranit super kamera ani tradicne excelentni goblini. Bohuzel se to rozbiha tak pooooomaaaaaaluuuuuu a nudne, ze jsem u toho mel velky problem neusnout. Vsechno se to rozjede az v posledni dvacetiminutovce a to je setsakramensky pozde! Napeti opravdu dela jenom hudba jinak je to takova odpocinkovka na sobotni odpoledne na prijemne pospani si a procitnuti tech 20 minut pred koncem, abychom jeste notnou chvili pred vysetrujicim Hammingsem vykrikli, vzdyt to nemuze byt vrah, protoze.... ;]]] (27.01.2007)

Super Argento giallo, o poznání krvavější než je v giallo žánru zvykem. Vleklé, pomalé, to co by někdo mohl vytýkat jako nudu mi tady právě sedne, to táhnoucí se vyprávění a pozvolné rozuzlování ústřední zápletky. Interiérové a vůbec výtvarné prostředí v mnoha místech argentovsky argentovské (hehe), a ty barvy a hra světel a stínů, to je moje :-) . Divák si užije pár naprosto typicky argentovských mordů, za super hudebního doprovodu Goblin. Rozuzlení je náhlé a prudké a musím přiznat, docela jsem se lekl, uff. K tomu přičtěte super sympatickou ústřední dvojku Marcuse a Gianny a jejich komické hádky. Já jsem s tímhle filmem spokojen. (02.11.2010)

V roce 1970 Argento nakopnul žánr gialla nevýdaným způsobem. Byla z toho obrovská komerční bomba, kterou okopírovalo mnoho jiných režisérů. Jenže Argento nevytasil ještě všechny trumfy. S tím největším přišel až o 5 let později v podobě Deep Red. Pro mě je to bez diskuzí nejlepší giallo film, který kdy v plodné Itálii vznikl.Argento neskutečně válí ve všech složkách filmu od perfektní hudby (Goblini), přes skvělou kameru, výbornou hutnou atmosféru, až po napínavé finále. A ikdyž v současné době po režijní stránce Argento tápe, tak mu tento unikátní klenot už nikdo nikdy nemůže odpárat a já ho za něj budu navždy obdivovat. Viva giallo! (30.08.2008)

Tradičný Argento kolísajúci medzi dokonalou vizuálnou réžiou s diabolskou kamerou a medzi katastrofálnym vedením hercov a smiešnymi dialógmi. Polhodina filmu sa kľudne dala vystrihnúť (skoro všetky scény hlavného hrdinu s Giannou) a filmu by to vôbec neuškodilo. Chvalabohu na konci je atmosféra riadne hustá a niekoľko scén mi seriózne urobilo husiu kožu na tele (záverečné zjavenie vraha, bábika, obraz, retrospektíva...). (10.06.2012)