Falešná stopa

Erik po předchozím vyřešení případu do kterého byl zapleten i jeho bratr a vše v jeho domovině tzv. lehlo popelem se musí na příkaz nadřízených opět vrátit tam kde vyrůstal. Odporuje ale nic jiného mu nezbývá. Případ je ještě brutálnější než minule a Erik se opět pouští do případu se svou zarputilostí a neskutečným charismem. Jediné na čem mu ještě záleží je syn po svém mizerném bratrovi. Bohužel v cestě stojí jeho zasraný otčím. Závěr je sice trochu přepísklý ale napětí je úúúžasnééé:-)))A opět musím vyzdvihnout tu krajinu!!! Atmoška jak ze slavných Holeho krimošek:-))) (12.11.2017)

Fakt mám radost, že po dlouhé době jsem zase viděl film ve kterém jsem tipnul hlavního viníka této šarády dřív než to bylo řečeno ve filmu a nenechal jsem opít rohlíkem, kterým se mně tvůrci snažili obalamutit během tohoto napínavého vyprávění. První díl jsem neviděl, takže nemůžu hodnotit podobnosti, které se nám zjevují retrospektivně a které jsem v průběhu zcela pochopil, jelikož byli celkem důstojně vysvětleny. Jde o to, že se v jednom švédském lese najde prázdné auto ve kterém jsou stopy krve a majitel auta nikde. Místní lovci, kteří jsou právě na lovu ihned přestanou lovit naháněnou zvěř a začnou hledat pohřešovanou z tohoto auta, protože se všichni znají v tomto zapadlém koutku světa, tak ihned vědí, kdo ta pohřešovaná je. Ze Stockholmu je povolán specialista z oddělením vražd, kterého jsme mohli vidět v prvním díle a který zde jako malý vyrůstal, takže zná místní komunitu. Velitel Policie je jeho vzdálený příbuzný, jelikož si vzal vdovu po jeho bratrovi. Furt mu někdo hází klacky pod nohy, aby nemohl vyřešit tento zapeklitý případ a po nalezení mrtvoly se ho někdo snaží zmást uměle vykonstruovanými důkazy, které nesedí s původními stopami, které vyčmuchal jako starej vlčák s expertizou na vraždy. A proto také náhle zjistí, že je něco shnilého v tomto městě švédském. Dál nebudu spoilerovat, ale musím podotknout, že po dobu celého filmu jsem se kochal krásnou přírodou místní krajiny včetně čarokrásných západů slunce, taktéž vykreslení charakterů hlavních postav bylo obstojné a jejich ztvárnění přítomnými herci bylo taktéž solidní. Jediné, co mi možná trochu vadilo byla zbytečně natahovaná stopáž, ale to se vykompenzovalo díky navrácení mého sherlockovského instinktu, který jsem už dlouho postrádal. Dávám zasloužených 70%. (30.05.2021)

Prapodivné pokračování. Řemeslně je to sice výborně natočené, děj jako takový není úplně špatný, ale jednak vychází ze stejného podhoubí jako první díl (inspektor se vrací do otčiny, objeví se temné tajemství v rodině), ale bohužel to postrádá, hmm, jak to nazvat.. Asi existencionální pnutí bytí (hehe, to nikdo stejně není co znamená, muhaha). Kdyby tu nebyla tak velká podoba s prvním dílem, tak by to byl asi film lepší, než takhle a navíc závěr předvádí expresivní cucání z prstu. (30.12.2016)

Stejně jako v Ångelby je i zde hlavním pilířem umění sympatického herce ústřední postavy. Rolf Lassgård je pro mě druhý Stellan. Film byl vytvořen s explicitním citem pro detail a s pochopením pro krásu jazyka, kamera je však příliš pohyblivá a příběh nakonec není tak výjimečný, aby se ve vyměřených 113 minutách vyšihl v plné kráse beze všeho repeté. Jako bychom to všechno už viděli mnohokrát jinde. (08.01.2017)

Dvojka velmi důstojně navázala na jedničku a i když nešlo o "desítky" mrtvol, rodinné psychologické drama, které nakonec příběhu dominovalo, bylo zcela bez chyby. V závěru emoce a napětí, až se dýchat nedalo, do toho opět překrásné záběry na přírodu v kontrastu se zvěrstvy, kterých se dopouští psychopat Torsten. Pro mě nejsmutnější a nejstrašnější scéna byla ovšem ta, jak Erik odpráskne překrásného, poklidně se pasoucího losa nebo soba, nevím, co to bylo, který se díval krásnýma očima. Tím moje averze k lovcům ještě stoupla, je to nechutný a jen mě to utvrdilo v tom, že mrtvá těla zabitých zvířat nejím správně. (21.01.2018)