Falešná stopa

Největším problémem dvojky "honu" je až přílišná snaha přiblížit se staršímu bráchovi. Příběh usazený do krásného prostředí severního Švédská, nás opět zavede do městečka, kde každý zná každého a vybudování respektu nového příchozího ( navíc policisty ) je skoro nadlidským úkolem. Vražda mladé ženy a komunitní odsouzení toho kdo je první na ráně. Erikův boj s předsudky, křivdami a zavíráním očí. Filmařsky není co vytknout. Chybí bohužel silnější napětí (zčásti i kvůli tomu, že pachatel je prakticky známý již v první polovině filmu ), či thrillerový odér. Prostě dobré, severské kriminální drama. (22.08.2019)

Stejně jako v Ångelby je i zde hlavním pilířem umění sympatického herce ústřední postavy. Rolf Lassgård je pro mě druhý Stellan. Film byl vytvořen s explicitním citem pro detail a s pochopením pro krásu jazyka, kamera je však příliš pohyblivá a příběh nakonec není tak výjimečný, aby se ve vyměřených 113 minutách vyšihl v plné kráse beze všeho repeté. Jako bychom to všechno už viděli mnohokrát jinde. (08.01.2017)

Téma "já na nikoho nic neprásknu" a "do toho se raději nepleť" a "od toho dej ruce pryč" se po prvním díle vrací, což filmu dost stráží. To už jsme viděli v jedničce a i zde je hrdina detektiv sám proti všem (aspoň tu jednu kolegyni na své straně má). Napínavé to je naštěstí stále, detektiv se i zde někdy chová trochu jako idiot a také se přidalo na drama složce pomocí syna po mrtvém bratrovi z jedničky, který žije s nevlastním taťkou, kterého hraje Peter Stormare. Ten si zde střihnul jednoho z plejády milých, klidných týpků, jaké obvykle mývá ve svém herním repertoáru. Jejich rodinná krize mě celkem upoutala a i závěr mi přišel takový trochu uspokojivější, než už jedničky, ale zase celý vyšetřovací příběh mi naopak zase tak zajímavý nepřišel, to pytláctví v jedničce dělalo svoje. Aspoň že na Rolfa a Petera je vždy spolehnutí a proti jedničce i konec je lehce na pozitivnější vlně. (27.12.2016)

Dvojka velmi důstojně navázala na jedničku a i když nešlo o "desítky" mrtvol, rodinné psychologické drama, které nakonec příběhu dominovalo, bylo zcela bez chyby. V závěru emoce a napětí, až se dýchat nedalo, do toho opět překrásné záběry na přírodu v kontrastu se zvěrstvy, kterých se dopouští psychopat Torsten. Pro mě nejsmutnější a nejstrašnější scéna byla ovšem ta, jak Erik odpráskne překrásného, poklidně se pasoucího losa nebo soba, nevím, co to bylo, který se díval krásnýma očima. Tím moje averze k lovcům ještě stoupla, je to nechutný a jen mě to utvrdilo v tom, že mrtvá těla zabitých zvířat nejím správně. (21.01.2018)

Druhá lovecká tlupa už mě nedokázala bavit tak, jak se to podařilo předchozímu postrachu švédských hvozdů, luk a hájů (a Filipínek). Jednak jsem už v průběhu úvodních titulků věděl, kdo je vrah (a to jsem ještě nevěděl, jestli vůbec půjde o vraždu), protože některé herce mají režiséři zaškatulkované opravdu natvrdo, jednak jsem měl pocit, že druhý díl jedničku vykrádá až příliš okatě. No, abych zbytečně něco neprozradil, napíšu už jen to, že jsem se sice bavil, ale proti předchozímu lesnímu dobrodružství se sem vkradly i nudnější momenty. (11.07.2021)