Falešná stopa

Největším problémem dvojky "honu" je až přílišná snaha přiblížit se staršímu bráchovi. Příběh usazený do krásného prostředí severního Švédská, nás opět zavede do městečka, kde každý zná každého a vybudování respektu nového příchozího ( navíc policisty ) je skoro nadlidským úkolem. Vražda mladé ženy a komunitní odsouzení toho kdo je první na ráně. Erikův boj s předsudky, křivdami a zavíráním očí. Filmařsky není co vytknout. Chybí bohužel silnější napětí (zčásti i kvůli tomu, že pachatel je prakticky známý již v první polovině filmu ), či thrillerový odér. Prostě dobré, severské kriminální drama. (22.08.2019)

Fakt mám radost, že po dlouhé době jsem zase viděl film ve kterém jsem tipnul hlavního viníka této šarády dřív než to bylo řečeno ve filmu a nenechal jsem opít rohlíkem, kterým se mně tvůrci snažili obalamutit během tohoto napínavého vyprávění. První díl jsem neviděl, takže nemůžu hodnotit podobnosti, které se nám zjevují retrospektivně a které jsem v průběhu zcela pochopil, jelikož byli celkem důstojně vysvětleny. Jde o to, že se v jednom švédském lese najde prázdné auto ve kterém jsou stopy krve a majitel auta nikde. Místní lovci, kteří jsou právě na lovu ihned přestanou lovit naháněnou zvěř a začnou hledat pohřešovanou z tohoto auta, protože se všichni znají v tomto zapadlém koutku světa, tak ihned vědí, kdo ta pohřešovaná je. Ze Stockholmu je povolán specialista z oddělením vražd, kterého jsme mohli vidět v prvním díle a který zde jako malý vyrůstal, takže zná místní komunitu. Velitel Policie je jeho vzdálený příbuzný, jelikož si vzal vdovu po jeho bratrovi. Furt mu někdo hází klacky pod nohy, aby nemohl vyřešit tento zapeklitý případ a po nalezení mrtvoly se ho někdo snaží zmást uměle vykonstruovanými důkazy, které nesedí s původními stopami, které vyčmuchal jako starej vlčák s expertizou na vraždy. A proto také náhle zjistí, že je něco shnilého v tomto městě švédském. Dál nebudu spoilerovat, ale musím podotknout, že po dobu celého filmu jsem se kochal krásnou přírodou místní krajiny včetně čarokrásných západů slunce, taktéž vykreslení charakterů hlavních postav bylo obstojné a jejich ztvárnění přítomnými herci bylo taktéž solidní. Jediné, co mi možná trochu vadilo byla zbytečně natahovaná stopáž, ale to se vykompenzovalo díky navrácení mého sherlockovského instinktu, který jsem už dlouho postrádal. Dávám zasloužených 70%. (30.05.2021)

Stejně jako v Ångelby je i zde hlavním pilířem umění sympatického herce ústřední postavy. Rolf Lassgård je pro mě druhý Stellan. Film byl vytvořen s explicitním citem pro detail a s pochopením pro krásu jazyka, kamera je však příliš pohyblivá a příběh nakonec není tak výjimečný, aby se ve vyměřených 113 minutách vyšihl v plné kráse beze všeho repeté. Jako bychom to všechno už viděli mnohokrát jinde. (08.01.2017)

Prapodivné pokračování. Řemeslně je to sice výborně natočené, děj jako takový není úplně špatný, ale jednak vychází ze stejného podhoubí jako první díl (inspektor se vrací do otčiny, objeví se temné tajemství v rodině), ale bohužel to postrádá, hmm, jak to nazvat.. Asi existencionální pnutí bytí (hehe, to nikdo stejně není co znamená, muhaha). Kdyby tu nebyla tak velká podoba s prvním dílem, tak by to byl asi film lepší, než takhle a navíc závěr předvádí expresivní cucání z prstu. (30.12.2016)

Za druhé jsem to shlédl s hrůzostrašnym dabingem ( ano, za ten tvůrci nemůžou, my bad) a za prvé, kdyby to bylo o polovinu kratší, tak je to pořád moc dlouhé. Slovy klasika: první půlka je nová a tenká a ta druha tlustá a stará. V první polovině čekáme na hlavního hrdinu, ten nepřichází a ta druhá půlka je cela o něm... Taková lehce nadprůměrná krimi. (13.10.2017)