Pixely

Nenáročná oddychovka od tvůrce prvních dvou dílů Harryho Pottera, při které si člověk (ať už jakkoli starý) rád připomene časy klasických videoher v podobě Pac Mana, Tetrisu či Gorily. Adama Sandlera nezačnu mít rád asi nikdy, ale to nevadí, zde to herecky táhl nahoru zejména Peter Dinklage. Samotný nápad ani jeho zpracování nebyly vůbec špatné, tudíž jsem byl vesměs spokojený, jelikož jsem šel do kina na tuctový film, kterého se mi i dostalo. Zkrátka snímek, který u nejednoho diváka vyvolá nostalgii, a který se perfektně hodí na odreagování. (28.06.2016)

Obrovská škoda, že z toho vypadla takhle přímočará koninka o záchraně světa směřovaná hlavně pro děcka, která sice i tak dokáže bavit, jenže pak to sráží přiblblé moudra a zbytečné řeči hlavním tahounů, hlavně Sandlera! Přitom to mohl být, vzhledem k velmi zajímavému námětu, vcelku velký film. Efektně je to brilantní, to ale nestačí. (20.10.2015)

Zabudnuteľná Sandlerovka. Zmysel nedáva ani zápletkou, ani dejovými zákrutami a príliš nefunguje ani po stránke humoru. Ale najhoršie je, že zo sľubného námetu ťaží len pár samoúčelných, nielen osemdesiatkových, odkazov, ktoré sú využívané nekoncepčne a je otázne, kto ich má doceniť. Divák pre ktorého je film určený v prvom rade, to asi nebude. A keď sa ani Adam Sandler evidentne nesnaží a kreácia Kevina Jamesa ako amerického prezidenta je skôr bizarná, ako zábavná, Pixely zachraňuje len Peter Dinklage v menšej úlohe. A to žiaľ nestačí ani na priemerné hodnotenie. (05.10.2015)

Čakal som omnoho (!) väčšiu blbosť. A ono je to príjemná pohodovka. Úvod je možnože lepší (nerdovskejší) než samotný súboj s pixeláckymi emzákmi, ale stále fajn. Film sa nesnaží byť príliš vtipný, skôr využíva úsmevnú absurdnosť námetu starých hier a invázie. Možnože mi to prišlo aj zábavnejšie ako Reitmanova EVOLÚCIA... (06.11.2016)

Tak se jen tak namátkou mrkněme, kdo všechno tady dává jednu až dvě hvězdy – slaboduchý maďarský rozpočtář, přechytřelý teplouš, egoistický artový hnědopich, polomongoloidní pubescent, další „umělecky“ založený bukanýr, antikoncepčí selhání hajzlbáby a řidiče hovnocucu, třídní šprt a poďobaný šachista v jedné osobě, pozérský pětihvězdičkář filmů Terence Malíka, hloupé dítě, hloupé dítě, hloupé dítě, hloupé dítě … a můj drahý Gilmůr, který to asi přehnal s banánovým daiquiri, protože ho zase začala trápit ta vyrážka na žaludu. A pak se řiďte místními procenty! I proto jsem se tomu dosud vyhýbal jako katolík šprcce. A taky proto, že bytostně nesnáším Sendlera, který má dosud ve své rozsáhlé retardografii jediný opravdu dobrý film. Ale do jisté míry to chápu. Kdo nikdy nesmažil za zvuků homoplísní Modrých Tanků v mrkváčích a síťovaném tričku na Atarku Pampucha či Arkanoidy, protože v té době ještě mlátil šišatou hlavou o stěny fotrova dna pytle, nebo to byl od přirození debil v tesilkách, kterého v osmdesátkách všichni včetně holek akorát šikanovali, může mít k tomuto veskrze příjemnému, skvěle udělanému, vtipnému, totálně pohodovému a na Sandlerovinu paradoxně ani trochu trapnému retru asi nepodstatné výhrady. Až za třicet let natočí Volání dutých s Džastýnem Bíbrem, bude si nová degenerace rozpačitě mnout mikročipové implantáty a nechápavě se škrábat na čárových kódech, současní nezletilí retardéři plesat nad nostalgií jejich na Assbuku promrdaného dětství, no a já …. já to budu mít asi těžce na háku, protože se budu soustředit na udržení moči nebo prdění do hlíny. Ale teď se ještě koncentruju, a tak tohle se vztyčeným prostředníčkem oroštuju místo čtyřky naplno, abych tomu v této stoce vyhřátých hloubavých rozumbradů zaslouženě zvednul rejtynk. (09.03.2016)