L
L
Obsahy(1)
Čtyřicetiletý muž žije odloučen od své rodiny, se kterou se ale potkává na všemožných parkovištích. Čtyřicetiletý muž totiž žije v autě. To mu přináší i obživu, když rozváží med, mnohdy ale se zpožděním, což mu způsobí podobné noční můry jako smrt jeho přítele, který byl zastřelen v kostýmu medvěda. Ač precizně rozvržený, uvádí snímek diváka záměrně do chaosu, netouží po jasném dekódování metafor a celý vyznívá jako chybová hláška na monitoru počítače. Víte, že je něco špatně, dráždí vás to, ale čert aby se v tom vyznal. Podobně jako v jiných aktuálních řeckých filmových alegoriích však i zde vyvolávají absurdní situace velice autentické pnutí, které nenaruší ani to, že některé postavy ve zdánlivě obyčejných situacích hovoří, jako kdyby četly hlášení do rozhlasu. A podobně jako ve filmech belgických filmových pankáčů Gustava Kerverna a Benoîta Delépina také zde způsobují hrdinové, kteří dělají s kamennými tvářemi podivné věci, pozvednuté obočí diváků. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (16)
Chlápek, jehož denní „práce“ spočívá v dovážení flašky medu a svezení přítele či rodinného příslušníka na místo, tráví 24 hodin denně v autě, které nikdy neopustí (taky by mě zajímalo, jakým způsobem močil ;o))... až do chvíle, kdy ho jedna událost namíchne, opakovaně potká partu svérázů na motorkách a následně vymění své auto za motorku... Taková neuvěřitelně čirá absurdita se každý den nevidí a styl statických záběrů s bezemočním herectvím do té absurdity náramně sedl. A musel jsem to uznat i o hlavním herci (Aris Servetalis) s podivným výrazem, nakolik jsem si říkal, že hned dva vedlejší herci, které hlavní hrdina opakovaně sveze, působí mnohem charismatičtěji a záživněji a asi bych je sledoval raději. Místy slušně vedená absurdita nepostrádá zdařilé nápady (narozeniny slavené s rodinou taky v autě) a vtipné absurdní scény, např. když parta motorkářů navrhne týpkovi z auta přesedlat k nim, ale dává mu rozkaz nejdřív zničit své auto za jízdy v garážu a celý tenhle „rozkaz“ probíhá naprosto beze slov výměnou absurdně bezemočních pohledů a divák si musí domyslet, co si asi podvědomě říkají. Nebo mě taky odbourala scéna prvního spatření svého obvyklého ranního kumpána po nečekané výměně dopravního prostředku. Jenže postupně se ty nápady a vtipné momenty začnou vyčerpávat a film se mi v pár scénách pocitově táhl. Není to špatný úlet na poli absurdní komedie, ale originální námět komunity podivných lidí žijících z nějakého důvodu „připoutaných“ ke svému dopravnímu prostředku mi přijde na celovečerní stopáž poněkud méně rozpracovaný, i přes absurdně podaný motiv hledání sebe samého. Ač jsem se víckrát zasmál, tak v L vnímám samoúčelnou (spíše načrtlou, než řádně propracovanou) absurditu na jedno zhlédnutí, stejně jako u filmů Quentina Dupieuxe (Rubber). Nejvíc mé dojmy shodil závěr, který se mi sice líbil nápadem, jenže cítil jsem z něj vzhledem k opětovné absenci emocí mnohem více deprese, než optimismu, který snad měl vysílat... nebo který bych si (i spolu s přidáním se lodníka a nejlépe i dalších svérázů do rozjetého zpěvu :)) rozhodně v komedii plně cítit přál, i za cenu odklonu od původního chladného stylu do výrazných emocí. [65%] ()
Řecký film připomínající například geniální švédské Písně z druhého patra. Všechny scénu jsou zobrazené a vnímané skrze dopravní prostředky. Stabilní kamera. Absurdní rozhovory a ještě absurdnější písně přesycené černým humorem Vás prvních 15 minut a poslední 2 minuty spolehlivě uchvátí. Zbytek filmu je ale nudný až běda. Kdyby autor podobně jednoduchým humorem prodchnul i zbytek filmu, poselství by zůstalo a divák by se netrápil. Film je značně složitý a je třeba se jím opět zabývat jako hádankou. Jinak netušíte o čem to asi bylo. L značí autoškolu. SPOILER - osobně chápu vyprávění tak, že zobrazuje snovou sekvenci myšlenek, které běží hlavnímu hrdinovi hlavou zatímco umírá při dopravní nehodě. Do medvědí postavy profiluje sám sebe. Scény s rodinou zobrazují očekávání budoucího odcizení rodiny od vzpomínky na něj. Nahrazení hrdiny novým kolegou je očekávaná budoucnost. Nápovědami jsou opakující se téma smrti a nehod, zuté boty, rozhovory hrdiny sama se sebou. 62% ()
Řecký pokus o absurdní komedii, jenže v tom klasickém řeckém "nudném divném stylu o ničem". Ze začátku mě tu pár věcí pobavilo, ale pak se vše jen opakuje, sotva to odněkud někam jde (aby to pak nikam nedošlo a závěrečná scéna (která ale pobavila když už nic jiného) vyvrátila to, co se tam celou dobu dělo - proto zastávám názor že šlo spíš jen o absurdní komedii, než o příběh muže který se dostal na úplné dno), ale hlavně mě to po 20 minutách neskutečně nudilo. Pozitivně hodnotím snad jen skvělou kameru a ten aspoň trochu nadějný začátek, což mi finální dojem jen tak tak vytáhlo na slabé dvě, ale jinak mi to povedené fakt nepřijde. Možná i časem tu hvězdičku shodím, až se mi to rozleží v hlavě. Já mám totiž celkem slabost pro jednopísmenové filmy (+ filmy s názvem složeným jen z čísel a filmy pojmenované po ulici nebo náměstí), nevím proč, snad jen proto, že mají tak jednoduchý název. Hodně slabé 2* ()
Cože? Tohle opravdu někdo myslel vážně? Samozřejmě že ne, snímky tohoto typu vážně brát nelze. Jenže zde se ta veškerá bizarnost a snahy o originalita poměrně rychle okouká a zbyde jen nuda šeď, prázdná krusta a lítost nad nevyužitým potenciálem filmu, který se z počátku tak slibně rozjížděl, ale nakonec svojí celkem samoúčelnou absurditou zahltil sám sebe. Slibný začátek a trampoty se životem v autě, prázdné nic uprostřed a závěrečná Óda na moře - víc si z toho filmu vlastně ani nepamatuji. ()
Dost obtížně uchopitelný film. Režisér jakoby zkoušel kolik absurdna je divák ochoten a schopen absorvovat. Prakticky cokoliv co se na plátně odehrává nemá žádný řád a jakékoliv vodítko aspoň částečně odpovídající na otázky Proč? a Jako co to má znamenat? zcela schází. Stěžejní motiv muže, jenž neopouští za žádných okolností své vozidlo (mimochodem inspirovaný údajně konkrétní osobností) se zcela rozpadá v nesouvisející obrazy a postupně nás nechává nahlédnout do světa, kde se lidé stávají medvědy a profesionální řidiči profesionálními vrahy. Nebo také ne. ()
Reklama