Cloclo

Skvěle zpracovaný životopisný film o člověku, který mně dodnes byl absolutně neznámý. Asi bych doporučila těm, kteří se na film chystají, pustit si nějaké písničky Clauda Francoise na YT, protože se prolínají celým filmem. Jéremie Renier byl pochopitelně středobodem celého filmu a jeho Cloclo byl víc než vynikající, když jsem ho srovnávala pak s originálem. Jediná vada na kráse byla asi přece jen dost dlouhá stopáž, ale vynahradila to nádherná Desplatova hudba spolu s bezvadnou retro atmosférou. (08.09.2013)

Jméno Claud Francois mi nic neříkalo, jeho největší hity jsou ovšem notoricky známé, včetně "Comme d' habitude", známé po celém světě díky F. Sinatrovi jako "My way". Nemám co dodat. Skvěle natočené, člověk se rázem ocitne v šedesátých a sedmdesátých letech a nesnáz se vrací do reality dnešních dnů. (14.11.2012)

Nebýt koncové piety, napsala bych, že Cloclo byl přesně takový kýč, jako jeho šlágry ;-), navíc obsazen dardennovským dvorním hercem, kterého nemám právě v oblibě, nu a tím vytrhaným obočím, řasenkou a zlatými vlasy to rozhodně nevylepšil, jenže - mám ráda životopisné filmy a ty ze světa hudby obvzlášt, ještě víc, když nestaví na obligátní atrakci podpůrných stimulantů úspěchů a pádů, co by zabily slona... Rozmáchlost, s jakou je příběh francouzské hvězdy prezentován, mně imponovala, kamera nechala diváka přiblížit až na dotek a Jérémie Renier do toho dal všecho, co měl, stejně, jako Cloclo do své kariéry a byla by sprosťárna to neocenit. (17.03.2014)

Francouzi jedou. Pro životopisný snímky má celkem slabost. Hlavní postavu Clauda Francoise jsem vůbec neznal. "Cloclo" byl teda podle všeho puntičkář, žárlivec, milovník luxusu a krásných žen, který si užíval života plnými doušky.. Jeremie Renier předvedl skvělý výkon jen stopáž filmu mohla být o nějakých 20-30 minut kratší, ale času stráveného sledováním rozhodně nelituju. (12.11.2012)

Vždy mi přijde trochu úsměvné, jak někteří naši zpěváci tak trochu alibisticky vypráví o tom, že nazpívaly kdysi ty světové hity do češtiny proto, že se k nám ze západu do rádií nedostaly, a ještě více, když řada lidí tyto hudební covery dneska označuje za socialistický výplod. Přitom jak i film v sobě ukazuje, přezpívání slavných písní do různých jazyků bylo i je naprosto běžné všude ve světě (takže bez ohledu na politickou situaci). Příběh Claude Francoise to dokonce dokladá oběma směry: zatímco „Cloclo“ úspěšně přezpíval do francouzštiny nejeden dobový americký hit, slavný Frank Sinatra si zase od CF „vypůjčil“ původně francouzský šanson, aby ho nazpíval anglicky. I písně mají občas velmi zajímavé osudy a tahle obzvlášť paradoxní... My Way, nebo-li Comme d'habitude ve světě nejvíc proslavila Clocla sice nejvíc a to zásluhou Sinatry, ale na druhé straně Sinatrova verze se stala ikonickou natolik, až si dneska už jen málokdo z běžných posluchačců vzpomene na jméno původního autora a interpreta. Až doposud jsem si C. Franoise spájel prakticky jen s touto jednou písní, takže životopisní film (byť využívající zcela tradiční a předvídatelnou strukturou o cestě na výsluní za slávou přes překážky a cestou přes překážky během té největší slávy) mě výrazně obohatil i rozšiřením si hudebních obzorů. Ve dvou a půl hodinách Siriho filmu jsem zažil krásný výlet do francouzské hudby 60. let (šansonu i taneční hudby), v němž nechyběly zajímavé zmínky o spoustě dalších zvučných jmen a celé to probíhalo ve velice sympatické a příjemné retro atmosféře s nádhernou muzikou. Akorát stopáž se až moc natáhla a podobně jak Francoisovy písně z doby, kdy přešel v půlce 70. let do disco stylu, mě už tolik nebavily, stejně tak i mé nadšení z filmu se chvílemi poněkud vytrácelo. Přesto vcelku hodnotím jako velmi zdařilý počin, v němž se navíc povedlo osobnost Claude Francoise přiblížit dokonale určitě nejen obsahově, ale i výborným hereckým ztvárněním v podání Jérémie Reniera. 70% (25.11.2020)