Una lagartija con piel de mujer
Le Venin de la peur
A Lizard in a Woman's Skin
Režie:
Lucio FulciKamera:
Luigi KuveillerHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Florinda Bolkan, Stanley Baker, Jean Sorel, Silvia Monti, Alberto de Mendoza, Ely Galleani, Leo Genn, Anita Strindberg, Lucio Fulci, George Rigaud (více)Obsahy(1)
Dceru respektovaného politika Carol Hammondovou (Florinda Bolkan) trápí už dlouhou dobu psychedelické a makabrózní noční můry. Navštěvuje proto psychiatra, který jí poradí, ať si své sny zapisuje, aby je potom na sezeních mohli důkladně probrat. V jednom takovém snu se jí zdá, že zavraždí svou zhýralou sousedku, která je známá svým otevřeným přístupem k sexuálním radovánkám a konzumaci drog. Zanedlouho zjišťuje, že sousedka byla doopravdy zavražděna, a to stejným způsobem jako v jejím snu. Carol se stává ihned hlavní podezřelou, ale je také možné, že někdo z jejích blízkých zneužil jejích zápisků a vraždu zosnoval přesně podle jejího snu. (Chatterer)
(více)Recenze (30)
Ten ďábel Lucio. Jeho filmy by se daly zaškatulkovat mezi slabé, průměrné nebo božské. Záleží to asi na tom, v jakém je mistr zrovna rozpoložení. Rovnou mohu konstatovat, že Una Lucertola con la pelle di donna patří mezi ty božské. Patří tam, kde mají místo i Zombie, House by the cemetery, The beyond nebo třeba City of the living dead. Byť ve zmíněných případech se jedná o čistokrevné horory, tohle dílo patří ke klasickým giallo kouskům se všemi atributy, jimiž se tento žánr vyznačuje a kterému Fulci vtiskl navíc pořádnou dávku psychedelie, že bych se nedivil, kdyby na něčem taky frčel :D. Tohle je fakt jízda, která končí až závěrečnými titulky. A já si nepřál, aby vůbec skončila. Byl jsem přikován k obrazovce a vychutnával si ty naháněčky, atmosféru surreálních halucinací, kompozici barev, scény v sanatoriu (rozkuchaní psi s notnou dávkou bizarního gore byla precizní maskérská práce), útěk hlavní hrdinky v kostele, netopýři, to všechno zabíráno kamerou, díky níž mé srdce jásalo radostí. Tohle byla velká paráda a v kombinaci se střihem to byla naprostá fantazie. Hudba Ennia Morroconeho byla tentokrát pulsující, složená z mnoha nástrojů, klavír, basa, kytara, smyčce, bubínky, činely, žestě, varhany a když se ozval ženský vokál byla nadpozemsky krásná a mnohokrát i řádně fantaskní, disharmonická, znepokojivá a šílená, dohromady prostě špičková! Nutně musím sehnat soundtrack! Moje oblíbená Anita Strindberg moc velkou roli nemá, zato je to role zásadní. Děj je možná až moc překombinován, ono když na filmu pracují čtyři scénáristé a každý se věnuje určitým dějovým zvratům, tak se potom není čemu divit, mě to však vůbec nevadilo. Divák musí sledovat každý detail a každé slovo a pak je odměněn úžasným filmovým zážitkem. V sedmdesátých létech holt slavil euro horor svoji největší slávu a já se můžu zase jen opakovat, že tyhle díla v dnešní době už nemůžou být nikdy překonány. ()
Fulci jak ho moc lidí nezná, i když v některých scénách opět popustil uzdu své gorové fantazii. Hodně dobré bylo zpracování úchylných snů hlavní hrdinky. Pointa filmu byla taky "téměř" nečekaná. Když k tomu přidáme ještě drogy a sexuální experimenty. Tak tyto všechny věci dal Fulci dohromady a vykouzlil tak nečekaně skvělý thriller. 90% ()
Veľmi surrealistické a svojrázne giallo. Práce Lucia Fulciho mi akosi neprirástli k srdcu tento kúsok je však výnimka. Má to dobré nábehy kamery celkom sa mi páčila aj práca zo zoomom gore pomenej ale kvalita tam je. Soundtrack tiež nebol zlý, príbehom to tiež nie je jednoduché keďže to nemá relatívne ľahko uchopiteľnú myšlienku. Snové výjavy ktoré túto snímku posúvajú takmer do postmoderny sú typické taliansko-giallovské nie každému sadnú. Kto je však na tento okrajový žáner zvyknutý by nemal byť sklamaní ()
Gialla už se mi omrzela a u tohohle filmu jsem si to uvědomil nejvíc, takže kvůli tomu schytal krapet horší hodnocení, než jaké bych mu dal normálně. Když mě už to ale nebaví - celý ten žánr stojí jen na formě, ale obsah má často banální a brakový, aspoň teda z toho co jsem viděl. A ta forma sice má často něco do sebe a vypadá hezky, ale že by mě bavilo celý film sledovat jen kvůli ní a že by jen ona dokázala vytvořit neskutečně podmanivou atmosféru, o které kdekdo u libovolných giall básní, to fakt ne. K čemu mi je skvělá forma, když je příběh naprosto obyčejný, průměrný, bez čehokoli navíc a s nezajímavě napsanými postavami? Tohle se navíc tak moc utápí v snových lesbických scénách, že mi připadaly otravné už ve chvíli, kdy to celé teprve začínalo. A to na těch snových scénách je pak postavený celý film. Možná jsem na to jen neměl správnou náladu, ale tohle mi do noty jaksi nesedlo. Ty slabé tři tomu ale nakonec dám, protože tu vizuální stránku to má natolik vytříbenou, že mi teď přijde trapné to dávat na stejnou úroveň jako Zombie. Ale nic to nemění na mém zklamání a názoru, že povedenější Muku neviňátek a hlavně Zvuky temna. Z tohohle si časem vybavím jen pár halucinogenních útržků a scénu s rozřezanými vlčáky. Slabé 3* ()
Už ani nevím co mne k tomuto snímku přivedlo. Takto staré filmy sleduji jen občas, ale zde jsem se solidně bavil. Děj sice není ve finále nijak dokonalý, ale jsou zde slušné zápletky. Každopádně hlavním kladem je vynikající kamera. V další řadě atmosféra plná erotiky, drog a úvahy zda jsme ve snu, či v realitě. Odhalená ženská těla jsou dosti překvapující, když uvážím rok 1971. Vážně jsem zvažoval 4*, ale nakonec se budu držet při zdi a dávám silnější 3z5. ()
Perfektní giallo, při kterém je divák svírán úzkostí od začátku do konce; trochu mi zde nesedí děj zasazený do Anglie vzhledem k jazyku a temperamentu herců. Hlavní hrdinka po celou dobu působí indiferentně, čímž je ještě více podpořeno napětí a celkové vyznění snímku. Film je protkán mnoha typickými snovými (freudovsko-jungiánskými) symboly, jako jsou točitá schodiště, červená barva krve, květin, závěsů a postele, v níž dojde k vraždě; dveře, které se nedají otevřít, nebo úkryty, ze kterých se posléze vyklubou pasti. Fulci si neustále pohrává s fantazií i podvědomím diváka, který až do konce netuší, jak to všechno skončí. ()
S GIALLEM MĚ BAVÍ SVĚT: paranoidní a sexuálně frustrované zlo, páchané za rytmu ňadýrek, vagínek, bobrů, hipíků, netopýrů, psychoterapie a jáužnevimčehovšehoještě. Mengeloidní pokus na vlčcích zaujal, v hlavní roli kvalitní okatá brunetka, objektivní to potěcha pro oko a penis každého pořádného muže. Protože se jedná o relativně cáklý sick shit, zaokrouhluju nahoru. _____ Nevím už, kolik tam bylo utíkacích scén... dvě, tři... ale všechny mají hrozné koule a hororovej rapl na to, že se z útočníka vyhrabe vždycky bujná představivost, nebo čítankový mamlas. ()
Scénář je sice takový "typický Fulci", ale vizuálně je to super. Dokonce i ta detektivní zápletka dává ve finále smysl. ()
Parádní giallo s famózním vizuálem, výbornou hudbou od Ennia Morriconeho, zasněnou až hypnotickou atmosférou a napínavým dějem. Líbilo se mi i herecké osazenstvo v čele s Florindou Bolkan a Jeanem Sorelem. Musím zmínit, že na svou dobu jde o dost drsný a zneklidňující film i v rámci gialla. Však aby také ne, když to napsal a zrežíroval pozdější mistr filmového hororu Lucio Fulci (Zombi2 79', City of the Living Dead 80'), který sice do té doby točil hlavně komedie, ale na kontě už měl i nějaké ty drsnější snímky. Spaghetti western 'Massacre Time' (1966), historické drama 'Beatrice Cenci' (1969) a hlavně úžasné pre-giallo 'One on Top of the Other' (1969), ve kterém začal pořádně vystrkovat růžky. 'Ještěrkou v ženské kůži' se pak již naplno projevil a do konce sedmdesátých let vyplodil ještě další dvě neméně skvělá gialla, 'Don't Torture a Duckling' (1972) a 'The Psychic' (1977). Je sice fakt, že se Fulci proslavil hlavně svými béčkovými horory a byl to v prvé řadě komerční režisér, ale obecně známé označení "tvůrce toho nejhoršího braku" je strašně omezené, ignorující veškeré jeho vrcholné dílo. ()
Kriminálna lezbická soft-porn psychedelia ()