Dlouhá cesta dolů

Říká se, že výjimka potvrzuje pravidlo, takže ne vždy musí být kniha lepší než film. A právě tak je to v tomhle případě. Předloha byla totiž strašná a nudná, neměla tah a opravdu mě těžce nebavila. Film mě oproti tomu velmi mile překvapil, i když jako komedie moc nefunguje, je to spíš takové odlehčené drama. Jak obvykle peskuju, když věci ve filmu nejsou třeba úplně tip ťop podle knihy, tak tady to naopak výrazně pomohlo. Kniha měla totiž otevřený konec, kdežto zdejší, byť naivní happyend byl mnohem lepší. Celkově se film zbavil zbytečností a zůstalo to vcelku milé jádro, které konec konců dokáže dojmout a sem tam i vyloudit úsměv - to kniha taky slibovala, ale nedodržela. Long Way Down je coby film velmi příjemná oddechovka. (15.02.2015)

Tenhle film me strašně potěšil. Ne že bych chtěla taky skočit, ale pro ty lidi v něm. Herecké výkony byly na pohodu nic kde by přehrávali ani žádný pocit trapnosti a to osobně Pierce nemám moc v oblibě. Rozhodně hvězdu za úžasnou Imogen a její nej příběh a za moji milovanou Toni, ta prostě nikdy nezklame + výborná skladba od The Irrepressibles In this shirt. (11.01.2015)

Svižně plynoucí snímek, který mi přišel originální mírně výstřední a zajímavý nejen svým námětem, ale i jeho zpracováním. Rozčlenění do podkapitol, dle hlavního vypravěče jen přidává na poutavosti už tak vydařeného příběhu. Filmařsky mi taky vše přišlo povedené a navíc hudba byla skvělá. Atmosféra se několikrát změní, ale i to celkem fungovalo i když někdy byla ta hranice mezi dramatem a komedií lehce vrtkavá a přiznávám, že místy mi přišlo že chybí jen trochu od toho aby se z toho všeho stala umělohmotná fraška. Vždycky se to ale nakonec nějak povedlo zachránit, alespoň tedy dle mého názoru. A v neposlední řadě- herci byli super. Docela jsem po shlédnutí dostala chuť si přečíst knižní předlohu, což se mi zas tak často nestává. Celkově je to takové lehčí drama, ale pořád spíš to drama, než komedie to je jisté.----"I don't mind the pain. It's the hope what kills me."---- (08.08.2014)

Jedině průserem. Přesně takhle to dopadne, když se dá dohromady nesourodá čtveřice rádoby sebevrahů. Místo, aby se odrazili a skočili, tak radši trápí diváka svými liknavými žvásty o zpackaném životě a v situacích, které mají působit komicky ( ale nepůsobí), hledají nový smysl života.... Divím se, jak takovýhle kýč může mít přes šedesát procent. (17.04.2015)

Na film jsem se příliš netěšil, o to víc jsem byl překvapen tím, jak mě bavil a velmi dlouho měl našlápnuto ke čtyřem hvězdičkám, ale v závěru přišly nezbytné monology a dialogy, které se mi snažily odporně hrát na city, takže jsem uzavřel hodnocení na třech kouscích. Téma filmu si pohrávalo s podobným nápadem jako španělský "Klub sebevrahů", obsazení Imogen Poots a Toni Collette byla výhra, tím víc mě štve nešťastně zpracovaný závěr. "Houknu na vás cestou dolů." (26.01.2018)