Ten třetí

Po mym milovanym Crashi další Haggisova vyvedená mozaika; až do poslední chvíle nečitelná, ale o to cennější. Hvězdičku strhávám za brutálně přetaženou linku s Milou, která na mě působila jako normální zjevení, vyloženě nepatřičně. Naopak další dvě dámy se ve svých rolích našly a předevšim Moran Atias s Adrienem Brodym utvořili co do humoru a sex-appealu naprosto dokonale vyváženej pár. Takže zase jednou spasiba, mistře Haggisi... (12.09.2014)

Haggis spletité mozaiky lidských osudů zvládá z velkým přehledem na výbornou. Už jich napsal i zrežíroval několik. O to více mě zaráží jak nezajímavou a neatraktivní podívanou si pro nás připravil ve svém posledním snímku. Third Person scénáristicky moc nedrží pohromadě a ozvláštňuje jí pouze zajímavý twist v podobně prolítání dvou časových a geografických linií. Jednotlivé příběhy nedrží dohromady a jako samostatný příběh nejvíce funguje ten s Adrienem Brodym. Herecké obsazení je tu opravdu unikátní a počet velkých hereckých persón je opravdu unikátní. Nic naplat, je to dlouhé a nezajímavé. Příště prosím lépe. (20.12.2015)

Hranice mezi autorovým životem a životem postav, které vytváří, někdy bývá velmi tenká a jejich vzájemné spojení často není pouze imaginární.. Spisovatelský mindfuck s hvězdným obsazením a skvělými hereckými výkony, které z části zachraňují míst velmi stručnou charakteristiku jednotlivých postav. Dostala mě především dvojice Liam Neeson a Olivia Wilde, mezi kterými byla ta chemie skutečně znát. Schválně, kdo z vás bude mít po skončení filmu jasno. Já se přiznám, že byl trochu na vážkách a svůj názor si ověřil až zde v komentářích. 4* (12.10.2014)

Haggisův návrat k příběhovým propletencům se rozhodně povedl. Na rozdíl od Crash totiž netepe do kontroverzních společenských témat, a tedy nijak je ani sám sebe neshazuje, ale je pouze prostou, snad až egoistickou uměleckou výpovědí. Ačkoli je tedy škoda, že princip meta-narace se dá odhalit nepřiměřeně brzy, jednotlivé příběhy a jejich závěrečné prolnutí v perfektní a i tak poměrně nečekanou pointu mají v tomto neprůhledném, kousavém a (přesto/proto) citlivém pojetí nečekanou sílu. Že se tedy autorovi podařilo ukočírovat takhle komplexní představení, kde všichni Oni i Ony září, kdy do sebe nakonec všechny dílky dokonale zapadnou, a to včetně těch, které se zdály být samoúčelnou sponou, a kdy si žádná z těch hereckých osobností nekrade film pro sebe a zároveň má kvanta prostoru na vyniknutí - to je úspěch, za který si Haggis konečně zaslouží ovace ve stoje. Jediné, co mi v nich zabránilo byla dvousečnost takhle promyšlené formy, kdy jsem se kvůli neustálému rachotu mozkových závitů málem nedokázal vžít do individuálních povídek a soucítit se všemi verzemi Jeho a Jí. Bohudík však v této rovině zachraňuje co se dá znovu mistrovská hudba Daria Marianelliho. (14.01.2015)

,,MÁ TO BÝT O MUŽI, KTERÝ DOKÁŽE CÍTIT JEN SKRZE POSTAVY, KTERÉ VYTVÁŘÍ."… /// Rozhodně nezklame vobsazení, takže je na co zírat! Další Haggisova osudová skládačka. Hlavní roli tu hrají děti (taky láska a peníze), ale hlavně lidi, co maj strašáka ve skříni a hrajou hru na bílou barvu. Na tři příběhy (já vím, kurva, teď už všechno chápu!) se mi zdá jedna silná scéna málo. P.S: Díky Mr. George Stobbart za osvětlení pointy, páč až teď mi to celý dává smysl. A mám chuť snížit hodnocení… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem na ty příběhy plný pozornosti k dětem. 2.) Jsem na ty příběhy s překvapivou pointou (a jsem mazanej, takže na ni vždycky přijdu!). 3.)Thx za titule ,,johnny.ka“ /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (02.10.2014)