Ten třetí

Tenhle film mi dal docela zabrat. Po dlouhém přemýšlení v průběhu filmu o tom, co vlastně jednotlivé příběhy spojuje, mě na konci zklamalo, že určité prvky pouze mátly diváka, aby si celou dobu nebyl jistý, o co tam jde... Místo toho, aby děj postupně spojoval příběhy dohromady. Původní myšlenka filmu je jinak podle mě velice dobrá, herci taky úplně skvělí a Third Person by klidně mohl aspirovat i na čtyři nebo pět hvězd, ale když se film snaží z diváka dělat blbce, je tu něco špatně. (14.12.2014)

Mindfuck o smrti ne lásce. Haggis s přehledem servíruje několik dějových rovin přičemž je poměrně jasné co je záměrem a jak do sebe všechny linky zapadají, jen občas něco nehraje. Není úplně košér s vyprávěcí linkou, protože detaily se liší. Chytrá vztahovka, mylně přijímaná jako romantický film těží především díky výborným hercům v hlavních rolích (Neeson pro změnu neakční) i ještě (naposledy) před-těhotenského těla Olivii Wilde. Nejsem si jistý jestli šlo o artovku schválně nebo omylem, ale rád si to dám znovu. Nechce to jít z hlavy... (27.09.2014)

Haggis si tu odkusol príliš veľké sústo. Neviem sa rozhodnúť, či to je super festivalovka alebo autorsky nezvládnutý regulérny film. Ale to je jedno. Výsledok zodpovedá obom prípadom. Tú celkovú zmätenosť, režijné aj scenáristické zakopnutia a necitlivý strih bohato vynahradzujú vynikajúco zahrané postavy, super hudba a do jedného parádne fungujúce emočné vrcholy . A to mi občas stačí. Škoda záveru, ktorý síce má v sebe silu ale absolútne nebol pripravený a oberie na pôsobivosti pri potenciálnych opakovaných zhliadnutiach. Do dokonalosti Magnólie, Crashu, Lásky nebeskej alebo ďalších kvalitných mozaikových filmov to má síce veľmi ďaleko ale aj tak spokojných, no veľmi subjektívnych 7/10. (26.04.2016)

Film, který zklamal. Tento komentář je o filmu, který se tvářil jako velké skvělé drama, dospělá drsná romance, ale ani po půlhodině se nachystal rozjet a samostatné linie se osaměle táhly mnohem déle, než by měly. Jenže to obsazení! Nemohu přece opovrhnout Liamem, kouzelnou Olivií či šarmantním Adrianem (Jamese mám taky rád, ale ten pocit, že je ve filmu omylem, se mě drží)! Jenže, ony páry k sobě sedí asi jako borůvková marmeláda a poctivý česnek od babičky. A chemie mají v sobě přibližně stejně. Nehledě na sympatie k jednotlivým postavám: ve 40 minutě mě ještě zajímaly, v 80 už mi jejich osud byl asi tak jedno, jako jeslti si zuby přijedu krouživými pohyby 125 nebo 126 krát. Pocit prázdných 2 hodin, srovnatelný pouze s pocitem otevření balíčku Lays, mě přivedl na pokraj nudy a zklamání takovým způsobem, že jsem tento komentář sepsal během závěrečných titulků. Na mobilu. A přineslo mi to více zábavy a obohacení, než předchozích 120 minut. (10.03.2015)

I bída může mít velké ambice, stačí se převlíknout za vztahovou artovku s tématem vykoupení, následně diváctvu zavázat oči, třikrát zatočit a tápejte si v hlubinách pisálkových běsů v podání ponuré party, sestavené ze zvučných hereckých jmen... jinými slovy - komu se nechce topit v nudě a zároveň řešit rébusy zakleté do podivných slovních hříček a prudkých změn nálad i výrazů, ať poslední kousek Paula Haggise vynechá, pokud se tedy nějak hlouběji nezajímá o psychohygienu literárním ležákem roku. (04.11.2014)