Paní Bovaryová

Možno je "Madame Bovary" len zlou adaptáciou knihy, ale naozaj som si neni istý, či je toto správne podané dielo. Knihu som nečítal, takže nechcem súdiť, no s výnimkou Charlesa Bovaryho v tomto filme nie je postava, ktorá by mi bola nejako výrazne sympatická. Najprv sú postavy málo zaujímavé, potom sú často nesympatické, alebo nie sú dostatočne zaujímavé na to, aby som ich chcel sledovať. Výpravne to nevyzerá ani nejako moc zaujímavo, hudba často hapruje a nevie sa vpratať do kože. Miestami by podľa mňa nemusela byť, inde by sa zase hodila. Herci sú dobrí, ale postavy, ktoré majú reprezentovať sú málo zaujímavé a málo sympatické na to, aby som ich chcel sledovať. Jediné čo je ozaj zaujímavé je asi ukážka, ako dokážu narobiť dlhy šarapatu a povedané slovami pána Lheurexa "Ešte to nikoho nezabilo..." tak vždy to môže niekoho aj zabiť A nikto na konci nevyroní slzu, lebo hlavná hrdinka si za všetky tieto problémy môže sama. A najhoršie je, že do nich dostane aj svojho manžela. Neodporúčam túto adaptáciu, radšej si čeknite niečo iné. Hodnotenie: C- (23.02.2017)

Podľa môjho názoru, film vyťažil z pomerne nezaujímavého námetu maximum, minimálne po formálnej stránke. Dobová atmosféra bola fajn a Mia Wasikowska sa snažila ako najlepšie vedela. Na druhú stranu ale pozerať sa takmer dve hodiny na totálne znudenú vidiecku paničku nebolo žiadne terno. Snímok je preto nasiaknutý výraznou pachuťou nudy, hlavne keď uvážime pomalé tempo väčšiny scén. Na druhú stranu ale chápem, že tu určitú zasnenosť hlavnej hrdinky bolo treba. Lepší priemer. 65/100 (12.10.2016)

O kúsok záživnejšie, možno preto, lebo kratšie, ako Chabrolova verzia. Herecky, výpravne a výtvarne úchvatné, čiže je veľká škoda, že sa film nedostal na naše plátna a tak je televízny zážitok skôr polovičný. Tmavé farby sem-tam striedajú teplejšie tóny a celkovo film pôsobí ako živelná koláž dobových obrazov. Prekvapuje ma až tak negatívne prijatie kritikou, herci sa skutočne snažia, samozrejme celému tímu dominuje presný Wasikowskej výkon. Ide ale skôr o to, že príbeh je už množstvom filmových adaptácií a všeobecnou znalosťou predlohy pre divákov asi stále menej príťažlivý a s tým neurobí nič ani modernejšie spracovanie so súčasnými hviezdami. No a Rhys Ifans ako skutočne slizký záporák, pretože to na ňom nie je zrejmé od začiatku, to sa nevidí každý deň. 70% (10.07.2018)

Adaptace klasické literatury mají v 90 % tu nevýhodu, že jsou adaptovány jako kusy historie, pohledy do minulosti, v nichž je automaticky nostalgie, respekt a sošnost. A to i v případě, kdy se adaptují díla věnující se palčivým aktuálním problémům, díla skandální, narušující konvence a slušné mravy. Zapomíná se, že tyto knihy nebyly psány jako historické romány, ale jako současná společenská dramata. Paní Bovaryová není základní dílo literárního realizmu náhodou - jde o komplexní příběh, v němž je doslova uvězněna nálož emocí čekající na neřízenou explozi. Jeho přední devizou je nekompromisní protagonistka - taková, k níž nejsou budovány sympatie ani antipatie, její skutky jsou v důsledku především tragické svou banální bezvýchodností, zbytečností a prázdnotou. Emma Bovary není dobrosrdečná dívka v deziluzi, svým manželem pohrdá prakticky od prvního okamžiku a je aktivní strůjkyní svého neštěstí, které mohla v jakémkoliv bodě odvrátit, kdyby byla schopna nadhledu. (A neschopnost tohoto nadhledu, částečně zaviněná sebou, částečně společností je ústředním tématem románu.) Madame Bovary udělala moc špatných věcí na to, aby si zasloužila sympatie - její patologická nenávist byla až komická (když šla na nákup po levé straně chodníku, řekla manželovi, že šla po pravé, aby mu mohla lhát ještě o kousek víc). Zlikvidovala všechny okolo - ale především samu sebe, v důsledku čehož se nedá ani jasně odsoudit. Neříkám, že literární adaptace musí být za každou cenu věrná. Problém je, když odchylky, zkratky a zploštění nejsou výsledkem vlastního tvůrčího záměru, ale prostě nepochopením díla. A to jsem se zatím věnoval jen čistě "tématům" a ne mnohem objektivnějším věcem, jako že jsou sice zachovávány dějové prvky, ale jsou zcela přetrhány jejich vztahy k psychologii a motivacím postav (běžná chyba adaptací). Tady je prostě holka jen politování hodná a smutná a zároveň nesmyslně inteligentní - zásadně jí chybí naivita, která přitom vše, co se v příběhu děje, drží pohromadě. (Na konci románu není překvapený čtenář, ale právě hrdinka, protože jako jediná vůbec netušila, do čeho se řítí.) Chybí jakékoliv nuance vnitřního rozpoložení i funkčnosti prostředí, prostě se jen odškrtávají nutné položky. Když se chce v knize Bovary projet na koni, musí si nejdřív sehnat dámské sedlo - ve filmu prostě naskočí obkročmo na koně a jede. Limity jejích možností, které jsou pro děj tak zásadní, jsou přítomny jen na té nejvágnější rovině. A na konci se Mia poslušně sesune k zemi uprostřed louky a dostane se jí milosrdné zatmívačky - místo několik stran dlouhého detailního popisu nelidských křečí, bolesti, halucinací a zvracení krve za přítomnosti pětileté dcery (která ve filmu neexistuje) a víceméně kohokoliv z vesnice, kdo byl zvědavý se na konec té výstřední ženštiny přijít podívat jako na cirkusové představení. Je to jen vyžvýkaný vkusný a kvalitně natočený film - a to jako zpracování jedné z nejzásadnějších a k tomu tak nelidsky dobře napsaných knih nestačí. (21.02.2019)

Miluji Ezru Millera a zejména miluji Miu Wasikowskou, ale on není moc přesvědčivý herec a ona vůbec není vhodná do role Emmy Bovary. Možná jsem příliš zblblá tím, že si ji velmi citelně pamatuji v roli rozumné, střízlivé a morálně pevné Jane Eyre, abych jí uvěřila propad na absolutní dno prezentovaný v tomto filmu. Ještě k tomu, když to Sophia Barthes dělá takhle podivně, a jednotlivé detaily z literární předlohy natolik překrucuje a skokově zasazuje do vlastní fabule, že si ani nejsem jistá, co tím vlastně sleduje. Celému příběhu to dodává nesouvislý, nelogický a až nesrozumitelný ráz, a přitom by to mohl být tak krásný film o depce v mlze v Normandii. WWAAD? (What would Andrea Arnold do?) --- 2022: A teď, když jsem si konečně pořádně přečetla i knížku, se musím vrátit a dodat, že film absolutně ignoruje povahu předlohy. Flaubert nepíše tragický milostný příběh, ale realistické, až cynické vyprávění o mnoha vrstvách lidského života, z nichž jenom jedna je prahnutí po lásce. (15.04.2018)