Režie:
Christopher McQuarrieScénář:
Christopher McQuarrieKamera:
Robert ElswitHudba:
Joe KraemerHrají:
Tom Cruise, Simon Pegg, Rebecca Ferguson, Jeremy Renner, Ving Rhames, Alec Baldwin, Sean Harris, America Olivo, Simon McBurney, Ťing-čchu Čang, Tom Hollander (více)VOD (6)
Obsahy(2)
Státním úředníkům se poněkud zajídají neortodoxní pracovní metody tajné vládní služby IMF (Impossible Mission Force), proto ji rozpustí a jejího šéfa Ethana Hunta chtějí hnát k zodpovědnosti. Mezitím se začíná o slovo hlásit mýtická organizace Syndikát, jejímiž členy jsou zběhlí tajní agenti. Jejím cílem je prostřednictvím řízených teroristických útoků zavést trochu jiný světový pořádek. Ačkoliv Hunt nemá pro akci proti Syndikátu oficiální pověření a pohybuje se v ilegalitě, shromáždí své zkušené parťáky (Simon Pegg, Ving Rhames a Jeremy Renner) a pokusí se tyto profesionální teroristy zastavit. Pomáhá mu i krásná britská agentka Ilsa Faust (Rebecca Fergusson), která má jedinou vadu na kráse – nedá se jí úplně věřit, protože dost možná pracuje pro druhou stranu. (CinemArt)
(více)Videa (18)
Recenze (1 009)
Reachera miluju, k na první pohled nejzásadnější Huntově misi mi ale dobře skrývaná přemíra old-schoolové komornosti zrovna moc nesedí. U motorek jsem nicméně i tak trnul napětím a Ferguson je anděl. Nenudil jsem se ani na vteřinu, má to tunu zapamatováníhodných scén, no a znáte mě: až si to později v den blu-ray premiéry koupím a třikrát protočím v domácím kině, stejně to zase zvednu na pět. ()
Jak kdybych na plátně viděl svoje první špiony, první auto-moto honičku, první poctivou rvačku. Jak kdyby McQuarrie rukou Ethana Hunta otevřel v místnosti, kterou dobře znám, ještě jedny, pečlivě ukryté dveře. A za nimi rozjel hru ze staré školy, ve které je místo pro londýnskou mlhu, překvapivé parafráze Casablancy a v duchu série i na vpravdě nemožné mise v čele s vodní nádrží, u které jsem ke konci téměř lapal po dechu za hlavního hrdinu. Před projekcí jsem pátému vkročení do téže řeky opatrně nevěřil, proto se z direktu čím dál sympatičtější party zvedám hodně ztěžka. Welcome to IMF. ()
Nikdy som nebol na tieto Bondovky, a popravde, jediná seriózna ktorú som vzhľadom k reálnosti priebehu deja, či samotnej akcie dokázal rešpektovať, bol trojdielný príbeh o Bournovi, ktorý mne osobne treťou časťou pripravil totálny orgazmus. Od Tomina, alias sektára zo spolku blízkych priateľov Scientologickej cirkvi, som nič seriózne neočakával. Človek s mojim vnímaním filmovej tvorby musí kadečo "prežuť", aby dokázal takúto originál americkú bagetu skonzumovať, no jedným dychom už len dodám, keď si odmyslím tých 99% nezmyslov, "M.I." je nakoniec veľmi slušnou zábavou, pri ktorej divák absolútne, ale absolútne nemusí používať mozog. Asi preto má tento snímok 80% (bez urážky). ()
Existuje vůbec rozmanitější filmová série než Mission: Impossible? Po Abramsově dynamickém vzkříšení a Birdově popcornové komedii se totiž vracíme ke kořenům, přímo k vyhroceným špionážním thrillerům šedesátých let. Pátá huntovka samozřejmě spolkla obří peníze a je to vidět hlavně na opulentní řemeslné jistotě. Christophera McQuarrieho ale atrakce zas tak netrápí a točí si řízný old school, který v akčních pasážích drtí smysly a úspěšně se zarývá pod kůži i v dialozích. Chvílemi je to sice až příliš ukecané a finále bych si představoval o něco kratší a drásavější. I takhle je ale Rogue Nation stejnou pumelenicí jako Na hraně zítřka a scéna v opeře by se měla promítat na filmových školách! (8/10) ()
Galerie (517)
Zajímavosti (38)
- Pri nakrúcaní scény s Airbusom fúkal vietor rýchlosťou 297 km/h. Aby mohol mať Tom Cruise (Ethan Hunt) otvorené oči, dali mu do nich špeciálne kontaktné šošovky, ktoré zakrývali celú očnú guľu. Pri takej rýchlosti by mu aj najmenšia čiastočka prachu mohla vážne poškodiť oko. (krasomama)
- Prvou voľbou na rolu záporáka bol Benedict Cumberbatch. (winetach)
- Filmování začalo v londýnských Pinewood Studios. Dále se filmovalo v Maroku, Rakousku a Malajsii. Natáčelo se od 20. srpna 2014 do 12. března 2015. (hinja)
„Good luck!“ Postmoderně sebeuvědomělá vysokooktanová špionážní akce se široko daleko nejlepšími akčními scénami, vtahujícím vyprávěním, hodně nepříjemným záporákem, velmi příjemnou ženskou postavou (vzhledem i jednáním) a množstvím nostalgických aluzí na seriál (kde se poprvé objevil Syndikát) i předchozí filmy (Moskva, králičí packa, motorky, zmínka o infiltraci do centrály CIA). Spokojeni by tak teoreticky měli být diváci, kteří za nejlepší z dosavadních dílů série považovali libovolný z předchozích čtyř. ___ Přes víceméně epizodickou strukturu je film semknutý nejen na úrovni menších dějových bloků, ale i díky jejich provázání. McQuarrie pro větší přehlednost neustále opakuje a do nových kontextů zasazuje klíčové informace, neztrácí ze zřetele ústřední téma osudovosti a náhody, díky němuž jsou některá rozhodnutí Hunta a Loana ospravedlnitelná (je snazší odpustit množství náhod filmu, který nahodilost osudu tematizuje), a nezapomíná, že natáčí akci týmovou, nikoli sólovou. Vztahy mezi členy týmu, ztrácení a získávání důvěry mezi nimi, nahrazují běžnou romantickou vztahovou linii, které se film k mé velké radosti dokázal zcela vyvarovat. (Postavě neohrožené dvojité/trojité agentky by podlehnutí Huntovu živočišnému charismatu pouze ubralo na věrohodnosti.) Skoro všechny akční scény jsou dynamizovány prostříháváním mezi více postavami a Hunt se opakovaně ocitá v situacích, z nichž by bez cizí pomoci ve zdraví nevyváznul. Sjednocení týmu zhruba v polovině filmu, kdy všichni čtyři poprvé sedí u jednoho stolu, je přitom klíčovým bodem obratu. Dochází k žánrovému posunu od „exotického“ akčního dobrodružství směrem ke špionážnímu thrilleru, čemuž odpovídá i změna barevného tónu (teplé barvy jsou vystřídány chladnými). Nadále sice jde hlavně o získávání a vyhodnocování informací, jenom už ne tak adrenalinovými cestami. ___ Potěšující zpestření v záplavě hlučných a rychle stříhaných akčních scén je také McQuarrieho pojetí akce. Scény jsou relativně přehledné, díky natáčení „naživo“ velmi fyzické a silný pocit nebezpečí vyvolávající (ta potápěčská si svou intenzitou nezadá s některými momenty z Gravitace) a znamenitě pracují také se střídáním delších a kratších záběrů, hluku a ticha. Každá z akčních sekvencí má mimo to vlastní vývojový vzorec a zároveň posouvá hlavní vyprávění (pověst IMF, dopadení Loana). ___ Kromě rozehřívací funkce plní parádně vygradovaná předtitulková akce úlohu posledního hřebíku do rakve IMF. Následující dvě velké akce jsou nejprve po vzoru seriálových epizod samostatně uvedeny (klasická hudba u Benjiho hrajícího na Xboxu předjímá scénu v opeře, Ilsino potápění v bazénu pak Huntovu podvodní misi) a každá z nich je strhující díky odlišnému způsobu distribuce informací. V prvním případě víme stejně málo jako hrdinové, a následně jsme stejně tolik jako oni překvapeni. Ve druhém je nám naopak plán dopředu podrobně vyložen a napjatě čekáme, kdy a jak moc se zvrtne. Třetí výraznou ukázkou chytré práce s diváckým očekáváním a nespolehlivým (resp. vše důležité neříkajícím) vyprávěním je akce v Londýně, naznačující nám, že víme více než některé postavy (Brandtův telefonát), aby se vzápětí ukázalo, že jsme ve skutečnosti byli navedeni na falešnou stopu. K obezřetnosti vůči tomu, co vidíme, co slyšíme a co si z toho na základě znalosti klasických vyprávěcích norem vyvodíme, jsme přitom vedeni již od vtipné scény na Kubě, která je Kubou jen napůl. ___ Podstatnou část zápletky můžeme vnímat jako jeden velký MacGuffin, jenž postavy akorát svádí z cesty vedoucí rovnou k cíli. Ale podobně jako třetí díl, i Rogue Nation je akčním filmem o akčních filmech, který na konstrukci nesoucí jeho akční scény sám upozorňuje. Ví, že my víme. Zná pravidla hry stejně dobře jako diváci a proto je uzpůsobuje vlastním potřebám a nebojí se od nich ani výrazně odklonit (zklidnění tempa a „multiplikace“ padouchů ve druhé polovině). Pro nás je ovšem podstatné, stejně jako u Hitchcockových filmů (se srovnatelně nepravděpodobným zápletkami), nakolik je tato hra s pravidly zábavná a napínavá. Za sebe mohu napsat, že maximálně. 90% () (méně) (více)