Sword Art Online - Season 1

První série - má nejoblíbenější z celého SAO. Pro člověka vlastně až taková nostalgie plná příjemných pocitů na to, kde to všechno začalo. Vlastně stejně jako všechny následující série začne i ta první tak nějak nevinně. NerveGear - zařízení, které vás přenese do hry celým vaším tělem a ze hry se stává nová realita, doslova. Už na začátku mě celá ta samotná myšlenka (která v době, kdy Reki toto dílo napsal, byla opravdu nadčasová) velmi zaujala, to jsem ale ještě vůbec netušil, co všechno mě čeká a jak tohle anime změní můj posavadní pohled. Pocity, které se dostavily v následujícíh dílech se snad ani nedají popsat. Najednou už to nebyla jen hra, najednou to byla nová realita, příběh osamělého hrdiny, příběh plný napínavých soubojů, ale i romantiky s Asunou. A právě příběh mezi Kiritem a Asunou v kombinaci se světem, kde každý souboj může být tím posledním, je to, co dělá ze SAO tak jedinečné anime. A když potom přišla ještě Yui, bylo to zase o level výše. A to jsem ještě nevěděl, co mě čeká v posledním díle Aincradu. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když se Kirito zvednul z nemocničního lůžka a pronesl Asunino jméno... Neméně emotivnější byla i druhá část série odehrávající se v kouzelném světě víl a elfů - v Alfheimu. Sice mi zde chyběl černý šermíř se dvěma meči, ale příběh to přebil. Ani zde díky Kiritovi, Yui a jejich cestě za Asunou nechyběli epické souboje a emocemi nabitý příběh. Poslední 2 díly Alfheimu pak byly vůbec nejemotivnější z celé série a já je zhlutnul na jeden nádech se slzami v očích.  Ačkoliv Aincrad zůstává v mém srdci jako nejlepší část celého Sword Art Online, i část z Alfheimu má co nabídnout a zejména pak shledání Kirita s Asunou je prostě něco, na co člověk nemůže zapomenout. (14.05.2023)

KOMENTÁŘ MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY: Kdysi jsem tu měl u první série pět hvězd, ale to se po mém nedávném znovu-zhlédnutí tohoto kontroverzního počinu změnilo na pouhé dvě hvězdy. Videohru to připomíná jen občas a to jen když se ukáže rozhraní, nebo když se řeší herní mechanismy. Až na nějaké ty hlavní charaktery je ten zbytek, tedy ty vedlejší dost bezduchý a když už jsme u postav, tak jediný dobrý záporák je ten ze čtrnácté epizody, kterého ovšem známe celou dobu a jen jsme nevěděli, že tam někde je. A on by ve mne záporák měl vyvolat nějaké pocity a nemělo by mi být jedno co s ním bude, taky že mi jedno co s ním bude rozhodně nebylo, ale musí vážně nutně být ten z druhé poloviny největší hajzl v historii, který nemá za cíl nic jiného než jen prostě ovládnout svět bez jakékoliv motivace a to bych málem zapomněl zmínit to, že se pokusí jednu jistou ženskou postavu znásilnit a opět bez jakékoliv motivace, prostě jen tak? Navíc některé jisté vedlejší postavy ženského pohlaví dopadly tak, že se jen prostě připojily do harémku našeho protagonisty a moc už potom v ději využité jaksi nebyly. Audiovizuál asi nemá smysl moc zmiňovat vzhledem k tomu, že ten je docela fajn. (14.07.2022)

Fantastický seriál, ktorý trpí len na jeden nedostatok - tá najlepšia akcia sa odohráva v úvodných titulkoch. Tým samozrejme nechcem naznačiť, že by bola akcia len v titulkoch a v seriáli nie, práveže v seriáli je akcie dostatok. Čím je pre mňa SAO tak fantastické? Jednotlivé diely odzrkadľujú sociálne pomery v spoločnosti. Pretože presne tým SAO je - zrkadlom spoločnosti. Ak by sme všetci skončili uväznení v hre s tým, že jediný spôsob ako z nej vyjsť živý je vyhrať ju, došlo by nevyhnutne presne k tomu, k čomu v SAO skutočne došlo a to k diverzifikácii spoločnosti. Proste nie všetci by boli schopní vbehnúť do dungeonu a likvidovať bossov, aby to čím skôr skončilo a čím dlhšie by sme v hre boli, tým menší by sme mali o dohratie záujem. Podstatná je aj Kiritova myšlienka, že ak sa hráč zmení v hre, zmení sa aj v skutočnom svete, toto ako bývalý hráč MMORPG môžem z prvej ruky len potvrdiť. Po 14. dieli dôjde k zmene tempa, pridajú sa nové postavy a vskutku nezaujímavý svet, seriál tým dosť utrpel, ničmenej stále je to pozerateľné a akcia je po novom obohatená lietaním. Držal to nad vodou len Kirito, ktorý bol proste... Kirito. A najmä kvôli Kiritovi dávam plných 5*. (21.07.2018)

Po uvěznění 10 tisícovek hráčů ve fantasy online hře SAO (kde virtuální smrt znamená i tu skutečnou a nelze se odhlásit) se mi moc líbilo, že nesledujeme jejich postupné sžívání se situací, nýbrž epizodicky poskakujeme časem dopředu na (zdánlivě) důležité události či seznámení již zkušeného, vylevelovaného hrdiny. Nepřipraveného mě pak zaskočil zásadní zvrat v půli (který by dle očekávání měl být koncem), jenž spoustu oněch postav či zážitků smetl jako jednorázových a nepodstatných, zároveň výrazně akcentoval romantickou linku (mj. vytvořením "poloincestního" milostného trojúhelníku, he?). No nic, nakonec ušel i tenhle "story arc", byť kvalit prvního rozhodně nedosáhl. Ještě zmíním vynikající technickou stránku (grafika, animace, hudba). (11.02.2019)

Sword Art Online, taktiež známe ako najhoršie najobľúbenejšie anime je presným príkladom toho, ako vyzerá priemerný animovaný seriál z japonskej produkcie. Teda najprv zaujme celkom zaujímavou myšlienkou o ľuďoch uväznených vo virtuálnom svete, v ktorom smrť znamená zomrieť aj v skutočnom živote, čo je skvelý podklad k depresívnemu príbehu v dystopickom svete. Hneď po dvoch dieloch však vzápätí zistíme, že to tak úplne nie je a miesto akéhosi zaujímavého budovania sveta sa dočkáme len nelogických zvratov, nezmyslov a v neskorších častiach to dokonca skĺzne až do rozprávky. Skrátka a jednoducho - spočiatku sľubnú zápletku s veľkým potenciálom tvorcovia spláchli do hajzlu. Takže jediné, čoho sa divák dočká sú len epické "cool" súboje, ktoré vždycky skončia rovnako a cool ultra over-powered postava, ktorej sa nikto nikdy nevyrovná, aj keď vlastne svoju silu nezískala prirodzenou, poctivou cestou. Je tu neskutočne mnoho dejových dier, trhlín, chýb, nezmyslov, pátosov, stereotypov a podobne, až sa človek nad tým vlastne zabaví a zasmeje - a to pritom ani nie je vtipné. Nezaostáva dokonca ani technická stránka, ktorá síce nemá až tak zlú vizuálnu stránku ani audio, ale keď v každom súboji hrá stále tá istá melódia a každý súboj má rovnaký priebeh a je rovnako nakreslený, ono to vďaka tomu naberá ešte na väčšej vtipnosti. Aj keď teda skôr smiešnosti. Nakoniec teda také silnejšie dve hviezdičky, pochopiteľne ma to bavilo. Záverom ešte musím podotknúť, že druhú polovicu nepovažujem ani za lepšiu, ani za horšiu, pretože paradoxne ona zdvíha môj zážitok zároveň najviac. Pre vysvetlenie - je až taká zlá, až je vtipná a občas má divák pocit, že paroduje seba samú, zatiaľčo prvá polovica bola mdlá, nudná, jednotvárna, jednoduchá, plátka a predvídateľná, nediv, že po dopozeraní dvanásteho dielu som si trinásty pozrel až o šesť mesiacov neskôr. (26.08.2018)