Sword Art Online

První série - má nejoblíbenější z celého SAO. Pro člověka vlastně až taková nostalgie plná příjemných pocitů na to, kde to všechno začalo. Vlastně stejně jako všechny následující série začne i ta první tak nějak nevinně. NerveGear - zařízení, které vás přenese do hry celým vaším tělem a ze hry se stává nová realita, doslova. Už na začátku mě celá ta samotná myšlenka (která v době, kdy Reki toto dílo napsal, byla opravdu nadčasová) velmi zaujala, to jsem ale ještě vůbec netušil, co všechno mě čeká a jak tohle anime změní můj posavadní pohled. Pocity, které se dostavily v následujícíh dílech se snad ani nedají popsat. Najednou už to nebyla jen hra, najednou to byla nová realita, příběh osamělého hrdiny, příběh plný napínavých soubojů, ale i romantiky s Asunou. A právě příběh mezi Kiritem a Asunou v kombinaci se světem, kde každý souboj může být tím posledním, je to, co dělá ze SAO tak jedinečné anime. A když potom přišla ještě Yui, bylo to zase o level výše. A to jsem ještě nevěděl, co mě čeká v posledním díle Aincradu. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když se Kirito zvednul z nemocničního lůžka a pronesl Asunino jméno... Neméně emotivnější byla i druhá část série odehrávající se v kouzelném světě víl a elfů - v Alfheimu. Sice mi zde chyběl černý šermíř se dvěma meči, ale příběh to přebil. Ani zde díky Kiritovi, Yui a jejich cestě za Asunou nechyběli epické souboje a emocemi nabitý příběh. Poslední 2 díly Alfheimu pak byly vůbec nejemotivnější z celé série a já je zhlutnul na jeden nádech se slzami v očích.  Ačkoliv Aincrad zůstává v mém srdci jako nejlepší část celého Sword Art Online, i část z Alfheimu má co nabídnout a zejména pak shledání Kirita s Asunou je prostě něco, na co člověk nemůže zapomenout. (14.05.2023)

Po středověkém Aincradu a kouzelném Alfheimu se děj přesouvá do postapokalyptického světa, který vypadá jako něco mezi Mordorem a Cyberpunkem, místy prokládaný Divokým západem. První dojem tedy nic moc. Člověk se těší na pokračování příběhu mezi Kiritem a Asunou a místo toho se jejich cesty na celou první polovinu série rozejdou. A ani druhá polovina to nezachrání, protože tam vztah Kirita a Asuny vůbec není tématem. Nicméně ač jsem v prvních dílech tuto sérii zavrhoval, pokračoval jsem ve sledování a můj názor se s každým dílem zlepšoval. Jakmile se plně představila Sinon a člověk se vžil do jejího příběhu, už to zase začalo mít ten správný náboj. Děj se posouval a nachýlilo se k finálnímu souboji a napětí neopadlo ani po návratu do reality. Druhá polovina série ze začátku působila jen jako nevinné hraní Alfheimu, kde se nic extra neděje, i tuto část jsem ovšem podcenil a po představení další nové postavy - Yuuki dostala i druhá pořádný grády a to takové, že jsem v posledním díle dokonce ukápnul slzu.  Závěrem bych řekl, že druhá sérii rozhodně nedosahuje kvality první sérii a to zejména proto, že Aincrad prostě nasadil laťku tak vysoko, že už nelze jít výše. Ale i přesto mají obě části druhý série rozhodně co nabídnout a i přes počáteční zklamání jsem byl nakonec ohromen. (14.05.2023)