Sword Art Online - Season 1

První sezonu tvoří dvě části - SAO a ALO. Sword Art Online arc považuji i přes jeho mouchy za klasiku, na kterou nedám dopustit. Za mě má všechno. Zajímavou zápletku - 10000 lidí lapených ve hře smrti. Geniální záporák - Kayaba Akihiko, tvůrce hry a jediný administrátor. Zajímavý svět - Aincrad. Hodně akce a soubojů. Emoce a trocha slz, když kvůli Kiritově sobeckosti začnou umírat lidé kolem něj. Část s hraním si na spokojenou rodinku asi nebyla úplně nutná, ale budiž. Zajímavé postavy (Egil, Klein, Asuna, ...) bohužel na úkor Kiritova harému (Liz a další si ani jmény nepamatuju) nedostávají tolik prostoru. SAO část hodnotím 5*. ////// Pak tady máme i nevyhnutelné pokračování, kterým je zachraňování princezny (Asuny) v novém světě - Alfheimu. Nové postavy, bohužel, nejsou zajímavé, v čele s Kiritovou sestrou (nebo snad sestřenkou), kdo ví. Kromě jednoho zajímavého souboje je to nuda jak mraky a konečně dochází i na první rape scene v princezniných komnatách. Dávám 3* s vědomím, že bude hůře. Quote: „Kdyby jsi stvořil tak úžasnou hru, chtěl by ses jenom dívat?“ (01.04.2021)

Sword Art Online, taktiež známe ako najhoršie najobľúbenejšie anime je presným príkladom toho, ako vyzerá priemerný animovaný seriál z japonskej produkcie. Teda najprv zaujme celkom zaujímavou myšlienkou o ľuďoch uväznených vo virtuálnom svete, v ktorom smrť znamená zomrieť aj v skutočnom živote, čo je skvelý podklad k depresívnemu príbehu v dystopickom svete. Hneď po dvoch dieloch však vzápätí zistíme, že to tak úplne nie je a miesto akéhosi zaujímavého budovania sveta sa dočkáme len nelogických zvratov, nezmyslov a v neskorších častiach to dokonca skĺzne až do rozprávky. Skrátka a jednoducho - spočiatku sľubnú zápletku s veľkým potenciálom tvorcovia spláchli do hajzlu. Takže jediné, čoho sa divák dočká sú len epické "cool" súboje, ktoré vždycky skončia rovnako a cool ultra over-powered postava, ktorej sa nikto nikdy nevyrovná, aj keď vlastne svoju silu nezískala prirodzenou, poctivou cestou. Je tu neskutočne mnoho dejových dier, trhlín, chýb, nezmyslov, pátosov, stereotypov a podobne, až sa človek nad tým vlastne zabaví a zasmeje - a to pritom ani nie je vtipné. Nezaostáva dokonca ani technická stránka, ktorá síce nemá až tak zlú vizuálnu stránku ani audio, ale keď v každom súboji hrá stále tá istá melódia a každý súboj má rovnaký priebeh a je rovnako nakreslený, ono to vďaka tomu naberá ešte na väčšej vtipnosti. Aj keď teda skôr smiešnosti. Nakoniec teda také silnejšie dve hviezdičky, pochopiteľne ma to bavilo. Záverom ešte musím podotknúť, že druhú polovicu nepovažujem ani za lepšiu, ani za horšiu, pretože paradoxne ona zdvíha môj zážitok zároveň najviac. Pre vysvetlenie - je až taká zlá, až je vtipná a občas má divák pocit, že paroduje seba samú, zatiaľčo prvá polovica bola mdlá, nudná, jednotvárna, jednoduchá, plátka a predvídateľná, nediv, že po dopozeraní dvanásteho dielu som si trinásty pozrel až o šesť mesiacov neskôr. (26.08.2018)

První série - má nejoblíbenější z celého SAO. Pro člověka vlastně až taková nostalgie plná příjemných pocitů na to, kde to všechno začalo. Vlastně stejně jako všechny následující série začne i ta první tak nějak nevinně. NerveGear - zařízení, které vás přenese do hry celým vaším tělem a ze hry se stává nová realita, doslova. Už na začátku mě celá ta samotná myšlenka (která v době, kdy Reki toto dílo napsal, byla opravdu nadčasová) velmi zaujala, to jsem ale ještě vůbec netušil, co všechno mě čeká a jak tohle anime změní můj posavadní pohled. Pocity, které se dostavily v následujícíh dílech se snad ani nedají popsat. Najednou už to nebyla jen hra, najednou to byla nová realita, příběh osamělého hrdiny, příběh plný napínavých soubojů, ale i romantiky s Asunou. A právě příběh mezi Kiritem a Asunou v kombinaci se světem, kde každý souboj může být tím posledním, je to, co dělá ze SAO tak jedinečné anime. A když potom přišla ještě Yui, bylo to zase o level výše. A to jsem ještě nevěděl, co mě čeká v posledním díle Aincradu. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když se Kirito zvednul z nemocničního lůžka a pronesl Asunino jméno... Neméně emotivnější byla i druhá část série odehrávající se v kouzelném světě víl a elfů - v Alfheimu. Sice mi zde chyběl černý šermíř se dvěma meči, ale příběh to přebil. Ani zde díky Kiritovi, Yui a jejich cestě za Asunou nechyběli epické souboje a emocemi nabitý příběh. Poslední 2 díly Alfheimu pak byly vůbec nejemotivnější z celé série a já je zhlutnul na jeden nádech se slzami v očích.  Ačkoliv Aincrad zůstává v mém srdci jako nejlepší část celého Sword Art Online, i část z Alfheimu má co nabídnout a zejména pak shledání Kirita s Asunou je prostě něco, na co člověk nemůže zapomenout. (14.05.2023)

K odpadu to má pořád dost daleko, ale to samé i k dokonalosti. Z dnešního pohledu to je vlastně jenom (pod)průměrný isekai plný klišé. Co mě ale štve zdaleka nejvíc (kromě toho, že je to často extrémní nuda) je nevyužití potenciálu, který to celé mělo. Ne, že budeme prozkoumávat jednotlivá patra Aincradu a jejich zvláštnosti, tak jak bych si to jako fanoušek dobrých fantasy představovala. Ve finále se nepodíváme ani do čtvrtiny z nich a už je konec, takže zajímavý world building - nula. Ani "romantika" to nezachránila. 3/10 (10.03.2024)