Oskar

MŮJ KUFŘÍK. Ve skutečnosti tato velká kufříkovská story pochází původně z divadla a to  už z konce padesatých letech, kdy s ni Louis de Funés (ještě před dobou své největší slávy) na divadelních prknech slavil svůj  první  velký úspěch. V době jeho největší popularity na dávný úspěch navázal obnovenou premiérou a reprízami na začátku 70.let a v 60.letech tímto filmovým zpracováním. Jak moc je převedení divadelní hry na filmové plátno režisérem Edoardem Molinarem  invečně zpracované moc posoudit neumím. Divadelní original jsem až na krátké kolující náhravky na YT nikdy neviděl a dneska už ani nikdy neuvidím. Takhle mám k dispozici jen toto filmové zpracování. Úvodní půlhodinka plná rozvinutých dialogů mezi Louisem de Funésem a Claudem Richem je možná trochu zdlouhavá, ale i tak mají ty rozhovory mezi oběma herci různé generace svoje kouzlo.  A z nenápadného začátku  se s přibývající záměnami, informaceni a postavami rozjede velká jízda, která graduje až do samotného finále.  Ale i přesto se vtom pozorný divák snad neztratí  a vtip s záměnou kufříků je opakován jen rozumně tříkrát ve fazích překvapení, opakování průsvihu, pointa, takže nezačne být trapný.  Co se týče Louise de Funése, někdo může namítat, že je všude stejný. I já jsem měl někdy sklony se v jeho herectví šťourat a považovat jej občas za rutinní. Ale na druhou stranu mě i  tady (a možná hlavně tady) fascinuje, jak ve své typické roli podává neuvěřitelně energický výkon  s vynikajcí pohybovou a mimickou stránkou...A když za doprovodu rozsáhlé gestikulace a tance vyzívá svého maséra, ať otevře kufrík načež pak lítá po domě a vykřikuje,  že je blázen, tak to je prostě geniální a milovník bláznivého humoru musí mít z takového čísla radost.  Co teprve jeho legendární pantonimické zhroucení...za němého úžaslého sledování maséra, dcery a manželky. Nejen tady  je vidět, že film nestojí jen na rtuťovitém Funésovi. Všechny další významnější jsou perfektně napsané a sehrané karikatury. Dobrosrdečný masér trpící na nervy, oplývající opravdu početnou svalovinou, ale omezenou mozkovinou  v podání Mario Davida, vykutálený podvodníček vědátorského typu v podání Claude Richa, pohledná, ale poněkud na nervyjdoucí vzdorující dcera, natvrdlá manželka v podání Claude Gensac a samozřejmě vždycky vděčný přičmrnádač Paul Préboist jako sluha. To všechno jsou skvělé figurky, které s Funésem vytváří skvělou souhru a bez nich by to nebylo ono. Myslím si, že je Oskar skvělý případ staré dobré francouzské komedie, navíc komorního salónního typu. Zamrzí snad jen, že nikdy neuvidím excelovat Funése a Davida v divadelní verzi. (06.08.2021)

Zamotanější příběh aby jeden pohledal. Oskar obsahuje i přes svou krátkou stopáž vynikající zábavu a spoustu scén, jenž se navždy vryjí do paměti filmových diváků (z těch neustálých záměn kufrů se člověku pěkně točí hlava). Dříve jsem si k tomuto snímku trošku hledal cestu, ale dnes můžu s klidným srdcem prohlásit, že je naprosto unikátní a vysoké hodnocení mu právem náleží. Louis de Funés v životní formě! (29.06.2017)

Častokrát jsem film Oskar přehlížel, protože jsem se domníval o tom, že si ho neužiju tak jako filmy s četníky, jenže dal jsem tomu šanci a ejhle. Začátek byl sice trochu zvláštní, mluvilo se tu příliš, člověk by se v tom mohl i ztratit, ale postupem času se z toho stává velmi příjemná podívaná, která je opravdu vyšperkovaná do takové srandovní grotesky. (27.12.2014)

Tady byl jediný problém, že skoro identický film (není vše na tom místě, kde se zdá) jsem s Funesem viděl ne nedávno, ale přímo minulý týden. Od začátku jsem tedy přes veškerou srandu byl pro 4 hvězdy, i kvůli tomu, že tady nebyly tak hezké holky :D. Konec byl ale tak impulzivní a ještě o špetku vytáhl vtip, že jsem nucen dát 5:). (05.04.2014)

Je to film natočený na základě divadelní hry. Sází ná záměnu postav, lží, zamotávání se do nich a náhod. To samo o sobě je dobrá zábava, škoda, že občas sklouzla k "taškařici". Pokud se u nás dostane do divadel, rád si na ni zajdu. # příběh 8 | hudba 0 | humor 8 | akce 2 | napětí 0 | pustil bych si znovu 7 (25.08.2011)