Rozbitý svět

Zpočátku se dostavovalo spíše zklamání a jen velmi těžko jsem chápal že tohle byl nejlepší britský film roku 2012. S blížícím se koncem se ovšem dostavilo solidní vygradování a všechny dějové linie se dokonale protnou. Postavy již nejsou zcela černobílé a jejich chování se dá vcelku snadno pochopit. Je to prostě taková člověčinka, která je prosáklá tvrdou realitou. (31.12.2013)

nenápadné, ale pozoruhodné britské drama se zajímavým obsazením (Tim Roth, Cillian Murphy) a spoustou postav, které si stihnete i za tu krátkou chvíli oblíbit (nebo naopak), takže pak v závěru, když jde do tuhého, téměř nedýcháte.. alespoň u mě to tak platilo.. silné 4* P.S.: mladá Eloise Laurence v roli Skunk je výborná :) (16.02.2013)

Tento film na svojej pomerne krátkej ploche rieši veľmi veľa problémov, ale musím povedať, že sa mu to darí veľmi úspešne. Vplyv prostredia, výchovy, ale aj individuálne predpoklady jednotlivca to všetko je takmer v každej jednej postave veľmi dobre zohľadnené a uveriteľné. Páčil sa mi aj záver, ktorý zašiel až do podvedomia a dal filmu nakoniec veľmi príjemný a nádejný podtón. (25.11.2015)

No a co, že to mělo příliš postav? Že jsou nerozvedené a my tak dokonale nepoznáme jejich pocity a charaktery? Třeba to tak prostě jednou mělo být. Broken nabízí minipříběhy tří rodin, které se nějak vždy něčím spojují, vše souvisí se vším a sem tam se tam mihne ještě někdo další, třeba v podobě Cilliana Murphyho. Zpočátku to na mě ale nepůsobilo žádným objevným, ba úchvatným dojmem. Přišlo mi to až moc průměrné, na něco, jež získalo ocenění. Toto drama tolik nedrtí psychiku, nehraje na divákovy emoce, spíš si pohrává s odstíny tohoto šedého světa a poodhaluje je jeden hezky po druhém. Někdy se zableskne optimismus, po chvilce zase plaveme v rozbouřených vlnách. Je tam trochu od každé špatné věci. Jako by nás Norris krmil malou lžičkou. Navíc film hodně pulzuje hlavně díky pěkným flashbackům do nedávné minulosti a je tam spousta skvělých herců, proto doporučuji. (05.01.2014)

Všichni herci tady šlapou jako hodinky, je to perfektně vybalancované mezi humorem, (nostalgickým) smutkem, i sociálním vyzněním... až na ten konec. Tam se Norris stal obětí přepjatosti, které se mu dařilo tak dobře vyhýbat předtím. Kataklyzmatický závěr, kde jedna chyba spustí řetězec neštěstí všech ostatních postav je specialitou A. G. Inarritua, jenže v jeho filmech (Amores Perros, 21 gramů) se postavy prakticky neznají a výsledná kauzualita nepůsobí tak přímočaře. Proto vedle něj působí Rozbitý svět poněkud přímočaře. Nešťastná je hlavně režisérova snaha co možná doslovně uzavřít svůj příběh a všechny jeho linie. Kdyby film končil scénou, kdy vyjde ven Rothův zakrvácený soused a zhroutí se u auta, nejen, že by to podpořilo interpretační nejednoznačnost, která je pro každé umělecké médium klíčová (zdravíme Wolfganga Isera a Kostnickou školu), ale byl by to i efektní návrat na začátek filmu, k jeho první scéně. Namísto narativní elipsy se dočkáme naivní, rádoby snové scény z kómatu, která málem poslala do kómatu mě. (14.08.2014)