Rozbitý svět

Tento film na svojej pomerne krátkej ploche rieši veľmi veľa problémov, ale musím povedať, že sa mu to darí veľmi úspešne. Vplyv prostredia, výchovy, ale aj individuálne predpoklady jednotlivca to všetko je takmer v každej jednej postave veľmi dobre zohľadnené a uveriteľné. Páčil sa mi aj záver, ktorý zašiel až do podvedomia a dal filmu nakoniec veľmi príjemný a nádejný podtón. (25.11.2015)

Všichni herci tady šlapou jako hodinky, je to perfektně vybalancované mezi humorem, (nostalgickým) smutkem, i sociálním vyzněním... až na ten konec. Tam se Norris stal obětí přepjatosti, které se mu dařilo tak dobře vyhýbat předtím. Kataklyzmatický závěr, kde jedna chyba spustí řetězec neštěstí všech ostatních postav je specialitou A. G. Inarritua, jenže v jeho filmech (Amores Perros, 21 gramů) se postavy prakticky neznají a výsledná kauzualita nepůsobí tak přímočaře. Proto vedle něj působí Rozbitý svět poněkud přímočaře. Nešťastná je hlavně režisérova snaha co možná doslovně uzavřít svůj příběh a všechny jeho linie. Kdyby film končil scénou, kdy vyjde ven Rothův zakrvácený soused a zhroutí se u auta, nejen, že by to podpořilo interpretační nejednoznačnost, která je pro každé umělecké médium klíčová (zdravíme Wolfganga Isera a Kostnickou školu), ale byl by to i efektní návrat na začátek filmu, k jeho první scéně. Namísto narativní elipsy se dočkáme naivní, rádoby snové scény z kómatu, která málem poslala do kómatu mě. (14.08.2014)

O'Roweův rukopis. Uff. Ačkoli psal scénář na motivy cizí knihy, ta silná přetahovaná nimbu a vezdejšnosti o lidskou duši a její úkol v závěru filmu je tak jasně jeho, tak zřetelně upomíná na onen klíčový moment z Termina, kdy postava umírá a loučí se s jednou vzpomínkou po druhé, aby se s tou poslední její hasnoucí vědomí znovu narodilo na vezdejší svět a její poslední výkřik Mami! se stal prvním výkřikem novorozeněte, neartikulovaným, plným předvědomí, povědomí, odmítnutí, vzdoru v předtuše poznané hrůzy, neúměrné těžkosti a zároveň - přestoproto - touhy. Mami! - A tady: Tati! *** A ne, výjimečně jsem nic neprozradila. Ten film je nádherný. A jestli si chcete dopřát ještě stokrát silnější katarzi, vyrazte do Divadla v Celetné na O'Roweho Termina, dokud tu neuvěřitelnou hru ještě hrají. *~ (19.12.2019)

Tak jako se každý podzim vyvalí spousta nadějných dramata, tak některé z nich prostě vyčnívají nad průměrem obyčejného festivalového konstruktu. Tento podzim je to jednoduše případ Rozbitého světa. Osobité britské drama plné výborné atmosféry, parádních hereckých výkonů a vystavěné na emocionálním kolotoči, který vás především jednou montáží v závěru doslova semele, bez ohledu na menší nedostatky a občasné tíhnutí k momentům zavánějícím přehnanou konstrukcí. Jednoznačný palec nahoru. [80%] (19.10.2013)

Úprimne, bál som sa toho, ako Norris uchopí túto tému bez nadbytočného sentimentu. Našťastie sa dostatočne vyhral s filmom ako jednoliatym celkom - tak žánrovo aj čo do motívov pestrú a zaujímavú vec som už dlhšie nevidel. Norris systematicky pristupuje k jednotlivým problémom (problémové rodičovstvo, nedostatok starostlivosti, šikana, cukrovka, detské klamstvá, osočovanie, susedská nevraživosť, formovanie jedinca okolím, sklony k násiliu, partnerstvo či pohlavný styk medzi teenagermi) a spája ich do výsledného filmu, v ktorom pomedzi temnotu šedivej reality miestami striedavo prebleskujú svetlejšie momenty. Práve preto aj prítomné odľahčovanie a náhľad na malý uzavretý svet susedskej komunity, z ktorej sa vlastne kamera ani na chvíľu nevymaní, prostredníctvom detí, je jasným kladom. Jedinou chybičkou na kráse filmu je preto len snáď priestor, aký je venovaný jednotlivým postavám a motívom - je ich tu toľko, že tých 91 minút je jednoducho málo. A to je veľká škoda, pretože skutočne stoja za pozornosť. 80% (29.05.2014)