Dědoušek se dal na odboj

Celou dobu se dívám na film, který mi přijde nepovedenný, zmatený a divný. A on skončil tím že se v televizním studiu sejdou hlavní postavy, tvrdí, že je film o nich nepovedenný a začnou se různe dohadovat. Hustý, co? Jako vůbec se mi to nelíbilo. Navíc Michela si tady moc neužijete (Funés by se v tak malé roli snad ani nemohl objevit.) Celkově tady chybí hlavní postava, hlavní zápletka, celý film je jeden velký bordel. Ale možná to byl záměr a za závěrečné překvápko přidávám jednu (možná i dvě) hvězdy navíc. (19.08.2019)

Je to komedie v typickém Poirého stylu, takže hodně bláznivé, zmatené, občas i překombinované, s několika fórky na hraně trapnosti a také tu nepřejde 5 minut bez něčího řevu, protože řev, zmatek a humor evidentně pro Poirého jedno jest. Jenže k onomu „válečnému“ námětu, který jakoby se neodehrával klasicky na pozadí války, spíše trochu izolovaně od politického dění mezi pozůstalými a dosti švihlými náckami (a jejími protivníky s podobně svérázným odbojem), ten zmatek a chaos kupodivu celkem šel. Děj je napráskán akcí v rychlém sledu, naštěstí i humor na mě v nejedné scéně fungoval (byť zdaleka ne vždy, kdy se o něj režisér snažil), film hýří dostatkem vtipných či povedených nápadů (včetně metafilmového závěru à la Radokův Šach mat) a dost mu pomáhá mnoho hereckých hvězd (Galabru, Francois, Carmet, Yanne i na menším prostoru úroveň spolehlivě pozvednou)... i dvě kočičky Pauline a Dominique. :) No a zmínil bych osobitě Gérarda Jugnota, sice jsem ho po prvních vteřinách s tím pisklavým afektem měl chuť odstřelit a trnul, aby to některá z postav co nejdřív za mě udělala, ale když se svou postavou kulhavě nakráčel na scénu poněkolikáté, v stále více vystupňovacích gazích, začal mě úspěšně rozesmívat. Takže jo, ačkoliv silné 3 hvězdičky budou z mé strany zřejmě maximum, které Poirému dokážu udělit (stejně jako u předchozího Ježíška neřáda), určitě mě tahle komedie často víc bavila, než nikoliv, a po totálním fiasku s Návštěvníky a Mes meilleurs copains jsem si tímhle alespoň trošku dojem z Poirého tvorby napravil. [70%] (02.04.2023)

Komedie, ve které, jak jsem se dozvěděl, měl původně hrát Louis de Funés a která je také věnována jeho památce. Nejdříve k roli Michela Galabruho: ten byl tradičně skvělý, ale samozřejmě má lepší role, navíc tady nemá zas tolik prostoru a já upřímně doufám, že v případě Funése by prostor té postavy byl lepší, jinak by se asi zachránilo jen malinko. I když je tady obrovská přehlídka hereckých hvězd (skvělý Villeret, parádní Jugnot, ucházející Guiomar, Clavier a další), je ale škoda, že Carmet nedostal víc prostoru. Příběh sice má několik dobrých prvků, ale hlavně a zejména v první polovině (ztvárnění vzteklých Němců, gestapák, tabák), ve druhé polovině je to už slabší, ale třeba namlouvací píseň Hitlerova bratrance rozhodně stojí za zmínku, neboť je skvělá, vedlejší zápletka se Super Odbojářem pak možná chtěla více rozvinout, na úkor slabších částí, kterých nakonec bylo docela dost. Dabing alr vynikající, hlavně pak v případě Sejka a Švormové, komedie jako celek mě ale bohužel příliš nezaujala a ten konec (asi posledních deset minut) mi přišel naprosto scestný, zbytečná a nijak zajímavý. Jednou to pobaví, ale víckrát to asi vidět nepotřebuju. Kdo ví, jak by to nakonec vypadalo s Lousiem, ale takhle je to jen silnější průměr, který je naštěstí vynikajícně obsazen. 65%. (17.08.2015)

Protože jsem dřív viděl čerstvější plody spolupráce dua Clavier-Poiré (např. Strážné anděly), radši jsem nic moc neočekával. No vidíte, a dočkal jsem se nejpovedenější francouzské válečné komedie od Velkého flámu. Humor za každou cenu, který pak se střídavými úspěchy uplatnili v Návštěvnících, v Dědovi nebyl zapotřebí, takže navzdory vší legraci nejsou třeba Němci jen neschopní hloupí šašouři, ale opravdu z nich jde strach a hrdinům tedy můžeme fandit a bát se o ně. A kromě toho je tahle komedie přímo památečním albem francouzské komediální elity. Kam oko dohlédne, spočine jen na samých známých tvářích. Schází ovšem čerstvě zesnulý Louis deFunés, kterému je film věnován. 80 % (22.02.2003)

Film věnovaný Louis de Funesovi asi nezklame žádného milovníka francouzské komedie, ale nemyslím si, že by ho měl ani kdo ví jak nadchnout, obvzláště závěr není kdo ví jaký - nechci prozrazovat děj, snad jen, že samotný závěr nemá s filmem nic moc společného. Film je hodně podobný snímku Stepující stonožka. (28.09.2010)