Kam se poděla sedmá rota?

Víte, jaký je ve Francii nejužívanější válečný pokřik? Oh-la lá, ils sont dejá lá! Pro úplnost v originále a ve filmu ho nehledejte - stejně je to zvláštní, že si Francouzi dovedou ze sebe udělat srandu zrovna v oblasti, která je pro ně dost citlivá. A chvála bohu způsobem, který udrží tempo po celou trilogii, a to už se dneska nevidí. (22.06.2013)

60% - Pár scén bylo vysloveně povedených, ale nesmál jsem se tolik, kolik jsem čekal. O moc jiného, než smích nebo alespoň pobavený úsměv, v komedii nejde. Obzvlášť v tomto filmu se nedalo hovořit o nějakém propracovaném ději, ten stavěl vysloveně na legračních eskapádách hlavních hrdinů. Bohužel mě neoslovily... (19.01.2008)

První a nejlepší z trilogie zábavných Francouzských válečných komedií. Neodolatená trojice vojáků, telefonista Pithivier, seržant Chaudart a kulometčík Tassin jsou vysláni na výzvědy. Mezitím, je jejich rota obklíčena Německým vojskem a vzána do zajetí. A oni tři, spolu se sestřeleným poručíkem Duvauchelem se jim vydávají na pomoc. Samozřejmě, že se ve filmu nešetří typickou Francouzskou zábavou a dobrými fóry (šéf musí do vody, to kolo nemá brzdy, teď jsem si vzpoměl že jsem zapomněl říct šéfovi o tom psovi, nákup s pancéřovým vozem...). Co se týče Francouzských válečných komedií, předčí ji už jen "Velký flám" s Louisem de Funésem. (05.11.2005)

Žánr válečné komedie je pro mě záhadou. Tak buď byla válka strašlivá událost, naprosto tragická etapa dějin, při které zahynuly miliony lidí a celý svět utrpěl obrovské a nevyčíslitelné škody a mělo by se k ní přistupovat vážně, a nebo to byla děsná prča a švanda a natáčet o ní veselé taškařice je tedy naprosto v pořádku. Snad by mělo platit jedno, nebo druhé. Ovšem je vidět, že v téhle naší fantasy realitě jdou oba protiklady skloubit jako po másle. (03.01.2021)

Spíše by mne zajímalo, kam se poděla tvůrčí invence, výrazní charismatičtí herci a hlavně humor pro soudobé francouzské komedie typický... V návaznosti na svůj předchozí koment (Naděje a sláva, 1987) mohu pokračovat, že nejen válka očima dítěte, ale i druhá světová jako tematické pozadí pro situační komedii bývá pro tvůrce oblíbeným námětem daleko víc, než se na první pohled zdá. Hodně jsem se bavil u Velkého flámu, který ve svižném tempu po všech stránkách skvěle frčí od začátku do konce, případně i u černobílého Nikdo nic neví či komornějšího Napříč Paříží. Ale Sedmou rotu vnímám jako velice slabý odvar, který u mne příliš nezafungoval, připadal po většinu času jen málo zábavný a neměl v sobě ani trochu napětí. Hlavní hrdinové se hodinu a půl courají lesem od ničeho k ničemu, aby mne chvíli alespoň trochu potěšili u projížďky s postarším vesničanem na dřevěném vozíku, opravdu pobavili ve vtipné scéně s koupaním v jezírku, jindy zase naštvali svými nestoudnými hody na hřbitově. Největším přínosem pro mne zůstalo seznámení se s dalším režisérem a scenáristou v jedné osobě... ač byl-li Robert Lamoureux skutečně takovým průkopníkem francouzského kabaretu a komedie na jevišti v oblasti herecké i režijní, jak se píše v jeho zdejší biografii, o to víc mi k němu nesedí tenhle dost mizerný filmový produkt, kterému navíc ještě v hlavní roli vévodí úplně nemožný Jean Lefebvre (pro mne snesitelný většinou tak v epizodních rolích). 40% (14.07.2020)