Tělo mého nepřítele

„Au matin je vis avec joie, le corps de mon ennemi gisant sous lʼarbre.“ Se stejně pochmurnou radostí si François Leclercq vychutnává svou pomstu. Žádná kulometná palba ani divoké kousky, ale jediný, promyšlený, pečlivě naplánovaný a elegantně provedený úder. A zadostiučinění při pohledu na nepřítelův pád. Vynikající „vážná“ Belmondovka s pomalu plynoucím dějem, nepozorovaně budovanou atmosférou a hladkým řezem na závěr. (10.09.2012)

Jsem příliš málo světácký Belmondo na to, aby mi někdo svěřil vedení nejlepšího podniku ve městě. Nejsem však příliš naivní Belmondo, abych pochopil, že doutníček prodávaný za 50.000 franků asi nebude jen tak obyčejný doutníček. Takže mne se zkrátka Belmondovy problémy netýkají, ale kdyby se mne týkaly, tak bych rozhodně byl ten naštvaný Belmondo, který se rafinovaně mstí těm, kteří mu zařídili pobyt v pruhovaném a ještě přitom nakoukne pod všechny sukně v dohledu svých lehce utrápených očí. Mně se to prostě líbilo, ale potřeboval bych, aby se ta nudná těžkopádnost vyprávění nahradila svižnou lehkostí. Jenže tohle chtít od francouzského dramatu ze sedmdesátých let je asi stejně nemyslitelné, jako chtít od Borata, aby nesouložil s ovcemi. (30.06.2015)

Skvělý film. Na Belmonda je to tedy chvílemi až moc napjaté, ale jinak je to opravdu povedený kousek. Verneuil je můj oblíbený francouzský režisér a myslím, že spolu se Sicilským klanem, Strachem nad městem a Mrchožrouty je Tělo mého nepřítele jedním z jeho nejlepších filmů. Scénář Michela Audiarda, jehož považuji za vůbec nejlepšího francouzského scenáristu, je výborný. Belmondo je zde hodně vážný, ale zároveň si nechává místo i pro svůj typický humor. Atmosféru krásně utváří výtečná hudba Francise Laie. Stylem film trochu navazuje na Godardovo U konce s dechem, ale spíše formálně nežli významově. U mě má tento film krásné čtyři hvězdičky. (18.09.2017)

Obklopen vázami plnými lupinusu nejdříve Francois Leclercq ochutná zkaženou smetánku, aby ji pak po letech jako mlsný kocour žádající satisfakci najedenkrát mocně slízl.. De facto Profesionál s optimističtějším vyzněním, zajímavě narušená linearita vyprávění odměňující diváka za pozornost, půvabná Marie-France Pisier, žoviální Bébel (nechápu ty, co film považuji za ryze vážný a nevidí jeho typický nadhled) a v poslední řadě trio Vichnar, Dusík, Čapoun v komentátorské akci. Golfový závěr s tělem, stromem a Williamem Blakem pak už jen připomene Belmondovu hlášku ze stejně starého L ´Alpagueur: „Je vymalováno, uklizeno..“ (29.06.2015)

Klasická francouzská kriminálka, kdy vás děj ani chvilku neobtěžuje tím, že by začal něco vysvětlovat. Prostě si divák musí poctivě počkat na závěr filmu, aby mu bylo vše jasné. Tentokráte mám ale i přes solidní herecký výkon Belmonda dosti výhrad, ať už se jedná o přepálenou stopáž nebo častěji se dostavující nudu. A o nějaké akčnosti si v tomto filmu můžeme nechat pouze zdát. Belmondo moc ran nerozdal. 60% (11.06.2010)