Žena je žena

Žena je žena jsem si teda neužil ani zdaleka tolik jako U konce s dechem. Většinu času jsem se jen pokoušel pochopi dění na plátně. Vím, že si Godard rád pohrával s absurditou a určitou bizárností. Už v tomto filmu to ale začíná přehánět a to je jeden z jeho prvních. Začínám se tedy bát, jak ho budu dál zvládat. Protože jsem vlastně taky konzervativně orientovaný divák (rád tvrdím opak, ale tento film mi ukázal, jaká je pravda) občas jsem už nemohl snést ty věčné umělecké monology a dialogy o lásce, těhotenství apod. Vím, že si rád Godard pohrával s tématem lásky, které se mi v U konce s dechem líbilo. Ale tady jsem občas cítil pohoršení z určitého nevkusu. Zas ale nejsem tak konzervativní, abych neocenil některé hravé Godardovy nápady. Za vyzdvihnutí stojí hlavně práce s hudbou, která občas přerušuje mluvící postavy, občas najednou přestane a pak zase začne apod. A vlastně nějak vůbec nedoplňuje dění (v případě tohoto filmu spíše nedění na plátně.) Jako by byla z jiného filmu. Myslím si, že Godard to chtěl dotáhnout k tomu, že hudba začne být divákovi až protivná. To vše se mu podařilo. Film je složen z různých kulturních narážek a je poznat, že herci občas citují nějakou literaturu. No a tak dále, a tak dále. Takových hravých prvků tam je určitě mnohem víc a divák je určitě jen tak neodhalí. Takže za tohle dávám 3 hvězdy, i když dokoukat Žena je žena do konce pro mě nebyl nejsnadnější úkol. (12.03.2018)

Už Na konci s dychom bola hovadina bez príbehu s nezmyslenými dialógmi hercov a toto nie je o nič lepšie. Opäť žiadny príbeh, ak nepovažujete za príbeh, že žena chce mať dieťa. Herci vlastne ani nehrajú, ale robia rôzne opičky do kamery a vedú opäť ďalšie nezmyslené dialógy. A ak by toto všetko dostatočne neznechutilo diváka, tak si Godard pripravil ešte príšernú prácu so zvukom, keď je chvíľu ticho a hneď nato začne protivná hudba a tak to strieda celý film. Neverím, že to malo 85 minút, mne to prišlo ako 4 hodiny, ťahalo sa to ako sopel po rukáve. Godard zjavne nikdy nepochopil, že filmy majú byť pre divákov, on ich točil pre seba a teoretických kritikov, ktorí všetko netradičné považujú za úžasné. Po dvoch jeho filmoch ho smelo môžem zaradiť medzi najhorších režisérov všetkých čias a nie je to tým, že by som nemal pochopenie pre novú francúzsku vlnu. Truffaut bol skvelý režisér, ktorý vedel točiť, aj rozprávať príbehy, Godard nevedel nič, len si honiť ego. Toto nie je umenie a neverím všetkým tým, čo tu tomu hádžu plný počet, že ich to naozaj bavilo. (10.09.2021)

Když jsem jako náctiletý viděl "U konce s dechem", myslel jsem si, že Godard je tím pravým režisérem, že se stane prvním režisérem druhé poloviny století. Jeho další filmy - až po Socialismus - však byly přece jen trochu jiné, postmoderně nezvyklé, experimentální bez pachutě surrealismu (za experiment se považoval pouze surrealismus), ale s příchutí beckettovské absurdity. Na jeho filmy musí mít člověk žaludek, který dokáže strávit současně studené i horké, párek v rajské a rajče na divoko. "Une femme est une femme" je skotačivý a současně uštěpačný film, jeden z těch starých dobrých Godardů. Stačí se jen uvolnit, vždyť žena je (jen) žena. A nebo (jak se říká v závěru): Angela není LA FEMME, ale UNE FEMME. Pozn. 1: Nomen omen aneb Godard = Goodart + Badart. Pozn. 2: "Tu t'laisses aller" s a od Charlese Aznavoura je opět jedním ze skvělých hudebních klipů. (23.11.2017)

Otázkou, jíž si si musím položit, je: užil bych si "Une femme est une femme" stejně, vidět jej z pohodlí domova bez spolustolovníků (jen na okraj, onehdy se servíroval i Godardův masterpiece "U konce s dechem")? Není má výsledná pouhopouhou ozvěnou - dle mého skrovného názoru - zdařilého večera s hektolitry vína nejen francouzské provenience, halloweenskými proprietami okolo (ano, jsme multikulturalisté, jsme kosmopolitní a skutečně se za to nestydíme!, respektive oni se nestydí, já se stydím, ale na tom není nic divnýho, vezmu-li si v potaz, že stud je jediná emoce, kterou mám... vyjma strachu) a prej kvalitním hulivem, které jsem však neokusil, mne znáte, ne?... co jsem to však chtěl? ta paměť!, yes, řeklo se povedený večer... inu večer... de facto to byl večer přesahující do brzkých ranních hodin... nic to však nemění na otázce, jež je klíčová, užil či neužil vidět jindy, jinde a jinak? Myslím, že ano, ruku do ohně bych za to sice nedal, ale snad ano. Godard je Godard, a já ne že bych to teprve teď pochopil, rozeznal jsem jeho jinakost již při našem prvním styku, jiné je teď to, že jsem poprvé vnímal jeho rukopis opravdu pozitivně, intenzivněji mne oslovil, pluli jsme na jedné vlně... A to je to jediný, co můžu reálně o prožitku konkrétně z tohoto filmu říct, napsat, je-li to málo, smůla, lepší to už nebude! 75% (20.11.2014)

Klasická francouzská romkom v artovém hávu. Ano, na jednu stranu ženy nevědí, co chtějí, na druhou nedají pokoj dokud to nedostanou. Klidně by mohl vzniknout druhý díl, kdy je žena (bacha, ne ženská) těhotná, a najednou jí to vadí a štve ji to, že má velké břicho, ačkoliv předtím tohle chtěla a vyvzdorovala si to. Taky mě štvala práce se zvukem - známé francouzské zamilované melodie, asi jako by si pouštěli třeba Gotta a Vondráčkovou v ČSSR té doby, pak najednou ticho, pak najednou jako ruchy ulice, zas ticho, promluvy lidí z ulice. Pár nápadů je tu fajn - ježdění na kole po bytě (jen díky tou jsem si vybavil, že nám tenhle film na FAMU taky pouštěli), povídání si názvy knih, Belmondova historka o ženě, která prohodila dva dopisy, "řekni lež, řekni pravdu", ale jinak mi to přišlo koncepčně naprosto neujasněné. Asi jako by Godard chtěl natočit artovou parodii na Muž a žena nebo podobný tehdejší francouzský zamilovaný doják. Žel, není to můj styl ani šálek kávy, jak se říká. A to mám třeba Zazie v metru nebo Studený bufet rád. Dobrý komentář má Vančura. (21.08.2022)