Osudový kruh

Perfektně propracovaná kriminálka, ve které právě propuštěný vězeň Corey (Alain Delon), uprchlý zločinec Vogel a bývalý policista dají dohromady, aby vyloupili klenotnictví. Atmosféra začne houstnout s tvrdým nátlakem a mazaně chystanými pastmi policejního komisaře Francoise Matteie (Bourvil) na všechny, na které by se lupiči mohli obrátit. Jedna past sklapne, což odstartuje řetězovou reakci s drtivým a krvavým koncem. Výborně zpracované, jen stopáž by mohla být o trochu kratší. (10.03.2008)

Štýlová, dusná softartová gangsterka zo starej školy pre fajnšmekrov. Prvé stretnutie s Melvillom vyšlo presne podľa mojich predstáv. I keď som o ňom zhola nič nevedel (teda okrem názoru niektorých náročnejších divákov, že sa jedná o špičkového režiséra), jeho rukopis je poznať na sto honov - teda ak sa aj jeho ostatné filmy odvíjajú v podobnom duchu. Do klasickej kriminálnej zápletky s Delonom v jednej z množstva podobných rolí dosadzuje kontúry špecifického realistického rozprávania (ktoré narúšajú len surrealistické výjavy z Jansenových nočných môr v útrobách jeho bytu) - chladne naratívny prístup bez rušivých elementov, dlhé, mlčanlivé scény, do detailu precíznymi kameramanskými technikami snímajúce každý úkon jedného z (anti)hrdinov, strohé a účelné dialógy určené len pre momenty, keď si postavy majú čo povedať. Chápem, že pre niekoho to môže byť dlhé, únavné a ťažko stráviteľné, ja som si však túto jazdu užil so všetkým, čo k nej patrí, teda sústredenou pedantnou réžiou, perfekciou, sršiacou z filmu, inklinovaniu k ázijskej filozofii, netradične rozprávanému príbehu, kde sa všetko skutočne dokonale pretne až v samotnom závere a bez výnimky brilantnými výkonmi hlavných predstaviteľov (Bourvil príjemne prekvapil). Tak prepracované dielo, v ktorom nie je nič navyše a ktoré si plynie svojim vlastným, prirodzeným realistickým tempom, často úplne bez slov a len za sprievodu minimalistických hudobných motívov, je malým zázrakom. Scéna lúpeže je tým najtichším a najdokonalejším zločinom v histórii zvukového filmu. 100% P.S.: Všimnite si výtvarnej stránky filmu, používania vertikálnych línií v interiéroch a všadeprítomných mreží (na stanici, v podniku, v banke), ktoré Coreyho prenasledujú pri jeho snahách o resocializáciu. Melvillovo majstrovské dielo, ktoré je zlatou baňou pre pisateľov a milovníkov obsiahlych interpretačných analýz, tak nenápadne podsúva ďalší význam - celý svet pre nás môže byť len jedným veľkým väzením, z ktorého niet úniku. (27.05.2014)

I když jsou zde dobré herecké výkony a scénář není špatný, je to styl, jakým je film natočený, který dovede zaujmout. Styl, kde vyniká hra se zvukem a s tichem. Absence soundtracku je celkem patrná, ale teprve v některých vypjatých scénách si uvědomíte, jak silným nástrojem je ticho. Francouzi nemají jen dobré komedie. (05.05.2017)

Melvillovská virtuozita, která si libuje v chiaroscuro dlouhých scénách beze slov, pohledových "explozích," úspornosti v dialozích, podkreslená sametovou razancí hudebního doprovodu. Noirovská image - atmosferický "déšť" chladných barev, náladovost nevlídného počasí a elektrizující stínohra osvětlení. Fascinace stylovým tichem, inteligentní spád tradic, procítěnosti a poctivosti starých dobrých francouzských kriminálek. Galerie trojlístku "ostrých" hochů v "columbovských" pláštích s puncem profesionality, minimalistickými gesty a činy s přesností švýcarských hodinek. Vážný "šerif" Bourvil na stopě, neústupní "bandité" na loupeživé stezce. Alain Delon se šviháckým knírkem neztrácí nic ze své pověstné charismatické jiskry, lišácké vychytávky policejního zběha Y. Montanda, mrštné kousky a esprit uprchlíka G. M. Volonté. Sázka na, do puntíku naplánovaný scénář, rozevírá nůžky blyštivého "zboží." Detailně vybroušená a krůček po krůčku precizně sehraná loupež klenotnictví. Běh času pomalu ale jistě utahuje smyčku a dává mat kruhu spojenectví, důvěry, chlapské cti a osudovosti přátelství. "Jeden za všechny, všichni za jednoho." (09.12.2013)

Jean - Pierre Melville kdysi chvástavě prohlásil: "Ve Francii jsme pouze jen tři režiséři, kteří dělají dobré filmy a zaplňují kina: Henri Verneuil, Gérard Oury a já. Ostatní jsou jiná kategorie." Asi bych se s ním kvůli tomu i pustil do křížku, každopádně mě překvapuje, že se tento tvůrce "pomalých" filmů přiřazoval právě k mistrům filmů, které měly větší spád. Třeba expozice Osudového kruhu trvá víc než hodinu. Kvůli atomosféře chladných barev to vůbec nevadí a film, ve kterém se toho do té doby moc neřeklo, nakonec vrcholí bezeslovně provedenou loupeží šperků. Herecké obsazení není nezajímavé, ale možná by bylo lepší to původně plánované, kde měl například Jean - Paul Belmondo hrát roli Giana Maria Volonté. Lina Venturu bych však neobsadil místo Bourvila (jak se plánovalo), ale místo Yvese Montanda. Bourvil sice nepůsobí jako typicky drsný komisař z francouzské kriminálky, ale jeho výkon je příjemná změna. Co ale odpustit nedovedu, jsou drobnosti, na které ovšem Melvillovy "režiséři jiné kategorie" nezapomínali. Např. Bourvil se vrátí domů a ještě v obleku se jde holit, Volonté se schová v kufru auta se zapálenou cigaretou atd. Možná to působí rýpavě, ale je to do očí bijící. Dávat pět hvězdiček s tím, že slabší momenty jsou ve všech filmech se mi nechce, protože filmů bez slabých momentů je dost. (13.04.2005)