Osudový kruh

Nákladný, hvězdně obsazený film byl od začátku zamýšlen jako komerční hit, který měl vrátit diváky do francouzských kin. Pozitivní komerční i kritická odezva naposledy potvrdila Melvillovu výlučnou pozici auteurského režiséra, který je zároveň divácky oblíbený. V Osudovém kruhu současně dokázal nejelegantněji skloubit srozumitelnost klasického hollywoodského vyprávění s evropským modernismem, nadřazujícím formu a styl obsahu. ___ Vyjma indikátorů hrozícího nebezpečí v podobě červených kruhů je svět Melvillových hrdinů modrošedě chladný, prostý zbytečných objektů i zbytečných emocí, natož vášní. Ženy jsou jenom nemilou připomínkou minulosti nebo krásnými objekty, stvořeními z jiného světa. Rodina nepředstavuje relevantní hodnotu. Přednost dostávají práce a vztahy založené na loajalitě a profesionalitě. Důrazem na tradiční hodnoty a mužskou pospolitost tak film oživuje westernovou tradici.___ Koně nahradily automobily, rozlehlé prérie Divokého západu po občanské válce ulice současné Paříže. Zůstala nechuť řešit situace zbytečnými slovy, stručnost gest, morální zásadovost a neoblomnost adoptovaného světonázoru. Přestože loupež zabírá téměř třicet minut stopáže, vytváření pout mezi muži je oproti americkým filmům důležitější než následné provedení akce. Úsloví o druhé polovičce je zde naplněno bezezbytku, neboť sám by Corey loupež provést nedokázal. Každý z mužů má v rámci skupiny jasně danou funkci a úkol. Přesně vědí, co dělat a kde je jejich místo. ___ Corey, Vogel i Jansen promýšlejí v kratším i delším časovém horizontu každý svůj pohyb i každý svůj pohled a nikdy neřeknou slovo navíc. Postupují metodicky krok za krokem, nejednají unáhleně, nedělají chyby. Stejně přesná a úsporná je režie filmu. Melville vyjadřuje svou sounáležitost s idealizovanými maskulinními hrdiny tím, že přejímá jejich strohý slovník. ___ Hladké, skoro nepostřehnutelné přechody mezi kompozičně podobnými záběry na jedné straně nenarušují plynulý tok vyprávění, ostré střihy na straně druhé nutí k neustálé obezřetnosti. Kde mu to mizanscéna umožňuje, upřednostňuje Melville před střihem přerámování nebo nájezd kamery. Bezchybnost postupu je důležitější než akce samotná a proto jsou tak vzrušující procedurální záběry, které nás pouze připravují na to, k čemu dojde. ___ Podobně jako Sergio Leone, který však používal mnohem opernějších výrazových prostředků, byl Melville mistrem ve vytváření napětí z toho, že se nic neděje a banální úkony trvají nepřirozeně dlouho. Namísto zrychlování tempa nás drží v očekávání jeho zpomalováním. Precizní režie je prostředkem k pochopení postav, jejichž životy jsou rovněž založeny na minimu zvuků, výmluvných pohybech a přesně vypočítaných pohybech.Přátelství, úcta, zodpovědnost. Obraz, zvuk, pohyb. Cinéma pur. Více zde. 90% Zajímavé komentáře: sportovec, Madsbender (16.09.2015)

Na kriminálku síce netradične dlhé, ale prekvapivo ma Osudový kruh v žiadnej sekvencii nenudil. Nemal som navyše potuchy, kam sa dej bude uberať, či sa odohrá nejaká pripravovaná akcia, alebo sa zameria na vzťahy. Menší problém mám s myšlienkou filmu, ktorá je nám viackrát vtĺkaná doslovne do hlavy, namiesto toho, aby pekne vyplynula z deja. Záver môže prekvapiť, nakoniec je však v súlade s atmosférou filmu. Nie je to žiadna scenáristická dokonalosť ani hĺbavé umenie, ale ako večerná zábava zo starej školy to poteší. Tých starších viac, ako mladších, zvyknutých na zbesilejšie tempo žánru. Nie vždy je Delon sympatický, tu mi ako zloduch ale presne sadol. Zaujímavý je dabing Bourvila, ktorý môže mnohých rozladiť, každopádne mu tento hlas (nezaregistroval som koho) ku ksichtu pasuje. (27.05.2014)

Tak takhle ano, takové filmy já můžu. Dobrá hudba, málo keců, věrohodní hrdinové i příběh. Udělalo mi velkou radost, že můj milovaný Demarsan (resp. De Marsan) už je zde uvedený a můžu si ho konečně zařadit do topky oblíbencýh skladatelů. Bourvil byl ve své roli komisaře Matteie zajímavý, ani mě to moc nepřekvapilo, proč by měl být pořád tak ňoumovitý, nicméně jsem mu to zase až tak stoprocentně nevěřila. Delon neoslnil, ani nezklamal, zkrátka takový starý dobrý Delon bez přídavku. Ale ona role Coreyho další přídavek nepotřebovala, takže OK. Kdo mě nejvíc dostal, byl monsieur Montand, kterého jsem v první chvíli vůbec nepoznala a který byl celou dobu naprosto úžasný a strhující. Ve vedlejší roli Paříž včetně jejích typických lamp. Nemůžu si však pomoct, ale Armáda stínů i Samuraj byl pro mě chutnější šálek kávy. (16.12.2011)

S Delonkem dokoukám do konce všechno, i kdyby se zhostil role Paris Hiltonový řešící letité dilema jaké hadýrky vzít na svou kurví figuru, ale tohle bylo příliš dlouhé a zdechlé i na francouzskou kriminálku v době své největší slávy. Za zmínku stojí, že se ve filmu vůbec nestřílí a když už to náhodou přijde, v člověku neprobudí víc než malý dolíček na ksichtě. Naopak body nahoru za příjemnou, zamračenou, zasviněnou starofrancouzskou atmosféru, v mém případě ještě umocněnou úplně stejnou slotičkou venku za oknem. (02.04.2010)

Tichá 25minutová loupež je veliká laskomina, překonávající všechny pozdější napodobitele, halucinogenní scéna s ještěrkami potěšila stejně jako proti svému typu obsazený André Bourvil, ale jako celek za mě na gangsterku příliš mnoho umění a na umění příliš málo přesahu nad rámec samotného nápadu udělat pomalou nemluvnou existenciální žánrovku. Navíc jsem si až na pár výjimek (Rocco a jeho bratři, Dva muži ve městě) nějak nikdy nesedal na zadek z Delona, takže přes uznalé pokyvování hlavou těžko někdy najdu důvod těch 140 minut absolvovat znovu. (01.05.2018)