Osudový kruh

Proti Delonovi síce nič nemám, ale jeho filmografia sa nikdy neocitla v mojom diváckom hľadáčiku a preto som sa na film zameral kvôli spoznaniu práce uznávaného režiséra a pre nečakanú chválu na toto dielo jednak od tunajších popredných užívateľov, no tiež od mojich obľúbencov. V neposlednom rade mi projekcia nerobila žiaden problém, keďže mám zhodou okolností ,,Osudový kruh" k dispozícii na originálnom DVD. V niektorých momentoch, najmä v prvej polovici mi dianie na plátne pripomínalo ,,Táto krajina nie je pre starých" a vedel by som si predstaviť prípadný remake práve pod taktovkou súrodeneckého režisérskeho dua - inde, vo vrcholnej scéne celého filmu - krádeži šperkov - som bol pozitívne ohúrený silou vplyvu Dassinovej ,,Bitky medzi mužmi", kedy je toto úchvatné mlčanie jednoznačne úmyselne narušené Montandovým vyrieknutím: ,,Otvorte.". Priamo z režisérskeho prístupu musím oceniť celkovú chladnosť a odmeranosť rozprávania - vizuálnu striedmosť pracujúcu prevažne s modrými a šedými farebnými odtieňmi, minimalistickú čisto atmosférickú hudobnú zložku, úsporne napísané dialógy (Volonté povie snáď dohromady dvadsať viet) a absenciu výraznejšieho ženského prvku (ženy sú to ozaj iba spomienkou). Zaujímavým je pre mňa rozkol panujúci tu ohľadom obsadenia postavy policajného inšpektora, ktorého neortodoxne stvárňuje predstaviteľ ,,prostých dobrákov" Bourvil. Jednoznačne nesúhlasím s názormi napr. Enšpígla alebo gudaulina vidiaceho v ňom nekompromisného tvrdého policajta, zvlášť, keď svoju neschopnosť prísť páchateľom na stopu dokazuje najatím si donášača. Bourvil je absolútne chybne obsadený a na jeho pozícii sa - ako už bolo napísané - mal ocitnúť Lino Ventura, prípadne pri úprave obsadenia napr. Montand. Práve táto skutočnosť ma prinútila aby som pred dabingom uprednostnil pôvodné znenie, ktoré bolo aj z dôvodu, že Bourvil hovorí zo všetkých postáv najviac, prijateľnejšou voľbou. (858. hodnotenie, 97. komentár k filmu) (28.09.2015)

Jean - Pierre Melville kdysi chvástavě prohlásil: "Ve Francii jsme pouze jen tři režiséři, kteří dělají dobré filmy a zaplňují kina: Henri Verneuil, Gérard Oury a já. Ostatní jsou jiná kategorie." Asi bych se s ním kvůli tomu i pustil do křížku, každopádně mě překvapuje, že se tento tvůrce "pomalých" filmů přiřazoval právě k mistrům filmů, které měly větší spád. Třeba expozice Osudového kruhu trvá víc než hodinu. Kvůli atomosféře chladných barev to vůbec nevadí a film, ve kterém se toho do té doby moc neřeklo, nakonec vrcholí bezeslovně provedenou loupeží šperků. Herecké obsazení není nezajímavé, ale možná by bylo lepší to původně plánované, kde měl například Jean - Paul Belmondo hrát roli Giana Maria Volonté. Lina Venturu bych však neobsadil místo Bourvila (jak se plánovalo), ale místo Yvese Montanda. Bourvil sice nepůsobí jako typicky drsný komisař z francouzské kriminálky, ale jeho výkon je příjemná změna. Co ale odpustit nedovedu, jsou drobnosti, na které ovšem Melvillovy "režiséři jiné kategorie" nezapomínali. Např. Bourvil se vrátí domů a ještě v obleku se jde holit, Volonté se schová v kufru auta se zapálenou cigaretou atd. Možná to působí rýpavě, ale je to do očí bijící. Dávat pět hvězdiček s tím, že slabší momenty jsou ve všech filmech se mi nechce, protože filmů bez slabých momentů je dost. (13.04.2005)

Hvězdně obsazená, pomalu plynoucí kriminálka ze staré školy. Vystupuje zde čerstvě propuštěný vězeň, další vězeň na útěku, jeden lázeňský švihák a jeden všeho schopný policejní komisař. Také se zde vyskytuje velké množství drahocenných šperků. (06.06.2020)

Melvillovy kriminálky jsou velmi osobité, divák u nich může buď usnout, nebo se může nechat unášet podmanivými dlouhými scénami, kde nikdo třeba patnáct minut nepromluví. Já se kloním k druhé možnosti. (30.11.2010)

Vůbec mi to nesedlo, hloupost jen s nádechem logiky. Ani hvězdy první ligy tohle nezachrání.Chatrné a děravé.S piety k režisérovi jsem dal 2 zvězdy, Vystříhat tak 40 min a dá se to překousnout....Omlouvám se kamarádi hodnotitelé.)) Nelze každý film z Francie považovat za bombu.Dá se u toho i usnout.Tohle rozhodně není stará škola. Možná tak poškola.A Bourvilovi jsem nevěřil. (10.05.2013)

Po dlouhé době jsem se nechal pozvat do legendárního chladného šedeho světa s minimem teplých barev Jeana-Pierra Melvillea...Je to prostě klasa. A pokud jsem na něco nezapomněl, tak jsem i po docela dlouhé době viděl další velkou filmovou loupež, která je tady vážně velmi dlouhá a akterům ani nevidíme do tváře, ale ta myšlenka (později dočtena), že je to proto, že zloději  jako  chirulgové provádí pouhý dokonale naplánovaný zákrok je zajímavá, ale ty chladné a dokonale naaranžované epizodky z předchozího a následujícího dění jsem si asi užil víc. Náhodou propojené cesty dvou zločinců, ale možná daleko více jsem si  užil Bourvila v netypické roli (i když v prostředku mi přišlo, že na delší dobu zmizel z obrazovky)  coby na jedné straně tvrdojšíjního komisaře  na   na duruhou stranu vždycky věřícího  v možnou čistotu podezřelých, neschopného pochopit, že jeho šéf věří tomu, že se v každém člověku ukrývá zločin. Přesto si na tu větu: Rodí se čístí, ale dlouho jim to nevydrží pan komisař v poslední třetině přece jen vzpomene a i jeho dožene onen Osudový kruh. Když (Pozor Spoiler!) v závěrečné přestřelce komisař pozná, že dostal i svého bývalého kolegu (skvělý Yves Montand jakožto později nastoupená hvězda doplňující partu se svou představovací první scénou), mohla by z toho být na místo překvapené plaché otázky: ,,To jsi ty?´´, dlouhá  emocionální řežba. Ale tady jsme ve světě Melvillea. Chladných činů, minima slov, jemných naznáků, kde hlavní roli hraje atmosféra, ale opět to mělo svoje kouzlo. Chce to specifickou náladu, ale klasa. (24.09.2022)

Všechno, co lidi baví (nebo nebaví) na starých francouzských kriminálkách, kondenzováno do jednoho filmu. Ticho místo hudby, ostře vyrýsované profily postav, zločinci s mravy šlechticů. Krásná klasika. (24.08.2011)

I když jsou zde dobré herecké výkony a scénář není špatný, je to styl, jakým je film natočený, který dovede zaujmout. Styl, kde vyniká hra se zvukem a s tichem. Absence soundtracku je celkem patrná, ale teprve v některých vypjatých scénách si uvědomíte, jak silným nástrojem je ticho. Francouzi nemají jen dobré komedie. (05.05.2017)

Podivná směs filmu noir, telenovely a psychologizujícího dramatu. 1) Spoiler. Tak si to shrňme. Zločinec Vogel se ve vlakovém kupé nenápadně osvobodí z pout a na první dobrou prokopne okénko (!) a vyhoupne se jím ven. Pronásledující komisař Mattei ho vykoplým okénkem následuje poté, co zatáhne za záchrannou brzdu. Po chvilce vzdává pronásledování, odchází na nádraží a po telefonu organizuje policejní zátah. V dalším záběru jsou na místě desítky policistů (!), běžících s několika zmatenými psy za Vogelem, který na ně má nějakých padesát metrů (!) náskok. Ihned poté přibíhá Vogel k potoku, svlékne se do slipů, lehce přehodí šaty na druhý břeh, asi pět metrů široký potok (!) přebrodí, vody má přitom po kolena (!). Na druhém břehu se oblékne a v klidu pokračuje v útěku, zatímco bezradné pronásledovatele vodní překážka zastaví (!) a oni spolu s překvapenými diváky jen zírají._____ 2) Spoiler. Prchající zločinec Vogel si náhodně (!) vybere auto právě propuštěného Coreye. Ten to náhodou (!) zpozoruje a nic neudělá, přesto, že mu je pravděpodobně jasné, o koho jde. Policejní kontrolu absolvuje v klidu a kufr neotevře se zdůvodněním, že mu zámek nefunguje (!). V tom okamžiku (!) policisty zaujme jiný řidič a oni nechají Coreye projet (!)._____ 3) Spoiler. Nenápadní poldové v kabátu a klobouku usedají v luxusním nočním podniku ke stolkům a rozmlouvají, aniž svým oblečením vzbudí jakoukoli pozornost okolí. Prchající zločinec Vogel, zřejmě vášnivý kuřák, ukrytý v kufru auta, se tam nechá zavřít i se zapálenou cigaretou. Akční souboje Vogela s jinými zločinci či s policisty připomínají české televizní inscenace šedesátých let._____ 4) Přihoďte 35letého Alaina Delona (Corey, právě propuštěný z vězení), kterého nemusím ani bez kníru a 53letého Bourvila (policejní komisař Mattei) v netypické nepříliš věrohodně ztvárněné roli._____ 5) Pomalé tempo dlouhých poklidných záběrů mě nevadí, je-li na co koukat, tady to platí tak napůl. Parodie to není, na to je film příliš vážný, syrový, chladný. Ale vážně tuto směsku nesmyslů brát taky nemohu. Tak co s tím? (29.05.2014)

Osudový kruh spojí trojici lidí, jenž se neznají do smyčky, ze které není úniku. Obsazení je špičkové, tady není co vytknout, Delon, Volonté, Montand, Périer a v netradiční vážné roli Bourvil (zde jeho poslední filmová role). Mám rád na režisérovi Melvillovi jeho precizní práci s natáčením loupeží. V tomto případě loupeže klenotů, která je natočena tak, že jsem ani nedýchal. Co jsem ale úplně koukal, to bylo delirium "střelce" Jansena (Yves Montand), kdy mu ze skříně začali vylézat různí ještěři, krabi, pavouci, krysy a vše se na něj valilo a plazilo po posteli, kde se Jensen klepal hrůzou a strachy. Podobně bych si představoval delirium tremens o kterém měl proslov Vlastík Burian v kultovním filmu u Pokladny stál :). (06.09.2021)

Skvělá krimi, parádní obsazení určitě jeden z nejlepších Delonových filmů. (21.10.2008)

Tak takhle ano, takové filmy já můžu. Dobrá hudba, málo keců, věrohodní hrdinové i příběh. Udělalo mi velkou radost, že můj milovaný Demarsan (resp. De Marsan) už je zde uvedený a můžu si ho konečně zařadit do topky oblíbencýh skladatelů. Bourvil byl ve své roli komisaře Matteie zajímavý, ani mě to moc nepřekvapilo, proč by měl být pořád tak ňoumovitý, nicméně jsem mu to zase až tak stoprocentně nevěřila. Delon neoslnil, ani nezklamal, zkrátka takový starý dobrý Delon bez přídavku. Ale ona role Coreyho další přídavek nepotřebovala, takže OK. Kdo mě nejvíc dostal, byl monsieur Montand, kterého jsem v první chvíli vůbec nepoznala a který byl celou dobu naprosto úžasný a strhující. Ve vedlejší roli Paříž včetně jejích typických lamp. Nemůžu si však pomoct, ale Armáda stínů i Samuraj byl pro mě chutnější šálek kávy. (16.12.2011)

Těžko si představit lepší obsazení ( snad až na Bourvila, kterej mi do role nesedl ). Luxusní klíčová dlouhá scéna bezeslov mě přikovala k obrazovce. A přesto to celý na mě působilo nějak chladně, bez zápalu. No a odbytej konec tomu už vůbec nepomohl. V podstatě zklamání... (30.10.2011)

No jo no, tenhle Melville a ten jeho šerosvit. Natočil někdy  panoramatickou  scénu v plenéru, tak aby nebyla rozostřená?  Já ho prostě žeru. A taky mi tu předhodil kupu herců, které snad nejde ani nemít rád. (12.10.2022)

Od Jean-Pierre Melvilla som videl uz Armadu Stinu, a tentokrat uz aj Y senza Nome. No a sklamalo. Na 140 minut filmu sa toho deje zufalo malo, Delon /Sicilsky Klan, Quand La femme s´en mele/ to sam neutiahne a casto je zbytocnou postavou- este k tomu aj nudi, Gian Maria Volonte /Pro hrst Dolaru, Pro Par dolaru Navic/ ma teda nijako nepresvedcil. Plus tempo je pomale, a cely film priserne dlhy, nudny a tazko stravitelny. Jo a viem aj o tom, ze k Jean-Pierre Melvillovi sa hlasi Quentin Tarantino. Nic to vsak nemeni na 40 % (04.08.2015)

Dobra gangestrka, ci uz komplikovana ako Cerveny Kruh, ci jenoducha sa musi sustredit na charaktery postav, nielen na klise zanru. To je to, co sa Melvilovi podarilo. Mozno trocha zdlhava, ale stylova krimi drama. (29.07.2005)

Tento kriminální thriller předkládá divákům stylovou podívanou napětí osudu a svému filmovému žánru dělá jednoznačně noblesní jméno. Atmosféra je kompaktní, stabilní a gradující ve svém velkolepém finále uprostřed červeného kruhu. Herectví je téměř dokonalé v duchu syrového a drsného maskulinního přijímání života, kde osoby v přítmí ilegality uctívají především mužnou čestnost bez klamu. Každá osoba jde nekompromisně za svým cílem. Odvážně a neohroženě, s chladným kalkulem i nepředvídatelným faktorem náhody a s úzkostlivým lpěním na etickém kodexu cti i během zločinného jednání. Hlavní postavou je propuštěný zloděj Corey (velmi dobrý Alain Delon) se svojí ctižádostivou cestou po pomíjivé zločinecké slávě v té čistokrevné eleganci mimořádného počinu. Je strohý, chladnokrevný, praktický, statečný a neoblomný. Nejobtížnějším protivníkem zločinu je policejní komisař Mattei (pozoruhodný Bourvil), který mlží a neváhá rozdávat i nečisté údery k dopadení každého zločince. Zarputile se pouští po stopě, zakousne se do své oběti a nepustí ji až do konečného zardoušení. Dalším mužem v červeném kruhu je uprchlý podezřelý Vogel (charismatický Gian Maria Volonté). Ve jménu volnosti dohání své jednání až k hranici zoufalého odhodlání neřízené sebevražedné střely. A kdo by se chtěl tak snadno vzdát své vlastní svobody? Obyvatele červeného kruhu doplňuje osamělý bývalý policista Jansen (dobrý Yves Montand) se střeleckým talentem a překonáváním vlastní úzkosti rozpadu osobnosti při útocích trapičských obyvatelů skříně. Z dalších rolí: doběhnutý a zmáčknutý významný muž podsvětí Santi (příjemný François Périer), opatrný překupník (Paul Crauchet), pokušitel a vězeňský dozorce (Pierre Collet), dopálený bývalý parťák Coreye s nečistým svědomím Rico (André Ekyan), generální inspektor policie s názorem o všeobecné presumpci viny (Paul Amiot), či svědomitý Matteiův asistent (Jean-Pierre Posier). Výsledek je názornou a důvtipnou syntézou dálněvýchodního pohledu na život s evropským životním stylem. Je to poutavý druh zábavy, kde napětí je trvalé, cíle zřejmé a cesty promyšlené. Osudu jdeme naproti skrze naše činy a způsoby vnímání. Rozhodující je překonání strašidel, nikoliv finanční odměna. A hrdá mužská čest. (21.09.2016)

Jeden z těch příběhů, které ve vás spolehlivě probudí sympatie k těm, kdo porušují zákony. Za předpokladu, že máte slabost pro přímá a nezáludná chlapská přátelství - a dokážete ocenit důmyslně provedené loupeže. Protože jsou chvíle, kdy je všechno ostatní podružné. Teď jde jen o to, jestli bude trojici hrdinů vaše náklonnost něco platná. (13.05.2013)

Asi v žádné jiné gangsterce není homosexualita tak manifestní. V jiných Delonových filmech o síle mužského přátelství ve světě zločinu vždy statuje nějaká ženská hvězda, která sice stojí vně mužského kruhu, ale přesto věrně uspokojuje hrdinu, protože chce být vlastněna silným chlapem. Melville si však v tomto filmu vystačí se zamilovanými pohledy mezi Delonem a Volonté. Zatímco první hodina je opravdu nirvánou, protože sledujeme muže, kteří jednají jako vyprázdněné stroje, beze slov a bez emocí, příchodem Montanda na scénu se do stroje dostává lidský prvek (ta kocovina jakoby vypadla z jiného filmu), Strojově provedená loupež s minimem ruchů a slov nirvánu zločince ovšem dovádí k dokonalosti, což je právě ilustrováno Montandovou proměnou. (31.08.2010)

Natočené "sovětským stylem" s "nekonečnými pohledy", ploché, utahané, bez spádu, ani hvězdy, které mám opravdu rád, ani obdiv k francouské klasice to nezachrání, je to pro mne film, jehož čas už nenávratně pominul. Lituji. (11.05.2013)