Osudový kruh

Klasická filmová detektivka vrcholné fáze svého rozvoje - tj. zhruba rozhraní třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století - má stále co skrývat. KRUH v této pomyslné stále nevyčerpané pokladnici patří určitě k tomu nejlepšímu. Režisérovi i klíčovým protagonistům tu již jiní vzdali příslušnou - a zaslouženou - chválu. Přesto si neodpustím zopakovat, že Bourvil od někdejšího prosťáčkovského pojetí svých komických postav suverénně dotáhl do maigretovských a poirotovských výšin, že Volonté, v mé paměti zafixovaný jako představitel angažovaných úloh (Giordano Bruno) i svým v té době ještě mladistvým vzezřením jako by představoval své druhé, značně pozměněné já. A obdobně září i Yves Montand, u nějž je i tady špičková pěvecká a herecká vloha vzácně vyrovnána. "Tvrdost" filmu si v ničem nezadá se svou americkou inspirací a naopak, psychologickým propracováním hlavních postav ji jednoznačně předstihuje. Podobných prvenství by si evropský film nejen ve svém francouzském zpodobení zasloužil víc. Zejména dnes, kdy jsme tak jednoznačně - často mimo svou vůli - válcováni řemeslnou hollywoodskou produkcí. (27.03.2010)

Po dlouhé době jsem se nechal pozvat do legendárního chladného šedeho světa s minimem teplých barev Jeana-Pierra Melvillea...Je to prostě klasa. A pokud jsem na něco nezapomněl, tak jsem i po docela dlouhé době viděl další velkou filmovou loupež, která je tady vážně velmi dlouhá a akterům ani nevidíme do tváře, ale ta myšlenka (později dočtena), že je to proto, že zloději  jako  chirulgové provádí pouhý dokonale naplánovaný zákrok je zajímavá, ale ty chladné a dokonale naaranžované epizodky z předchozího a následujícího dění jsem si asi užil víc. Náhodou propojené cesty dvou zločinců, ale možná daleko více jsem si  užil Bourvila v netypické roli (i když v prostředku mi přišlo, že na delší dobu zmizel z obrazovky)  coby na jedné straně tvrdojšíjního komisaře  na   na duruhou stranu vždycky věřícího  v možnou čistotu podezřelých, neschopného pochopit, že jeho šéf věří tomu, že se v každém člověku ukrývá zločin. Přesto si na tu větu: Rodí se čístí, ale dlouho jim to nevydrží pan komisař v poslední třetině přece jen vzpomene a i jeho dožene onen Osudový kruh. Když (Pozor Spoiler!) v závěrečné přestřelce komisař pozná, že dostal i svého bývalého kolegu (skvělý Yves Montand jakožto později nastoupená hvězda doplňující partu se svou představovací první scénou), mohla by z toho být na místo překvapené plaché otázky: ,,To jsi ty?´´, dlouhá  emocionální řežba. Ale tady jsme ve světě Melvillea. Chladných činů, minima slov, jemných naznáků, kde hlavní roli hraje atmosféra, ale opět to mělo svoje kouzlo. Chce to specifickou náladu, ale klasa. (24.09.2022)

Místo komentáře, snad prominete, (nebo klidně ne) protentokrát dvě otázky. Ostatně, už to zde několikrát (za všechny: dobytek, DaViD´82 (za „dobytkem“ je úmyslně čárka :-) zaznělo. Střihač dostal dovolenou nebo na něj nezůstaly money? Druhou otázkou bych dal za pravdu Enšpíglovi resp. první větě jeho komentáře. Souhlas, šok to byl opravdu pořádný. Řekne(te) mi někdo, kdo dostal ten šílený nápad, obsadit věčného dobráka od kosti, smolaře resp. ňoumu Bourvila do role nekompromisního komisaře Mattei(ho) ?! Korunu tomu všemu navíc nasadil dabing J. Brudera. Nevěděl jsem, jestli se smát, brečet nebo se porvat. Naštěstí? nebyl „nikdo vhodný po ruce“ a tak jsem alespoň pro sebe „objevil“ kouzlo noční Stromovky a při (hodně) dlouhém výběhu to ze sebe následně setřepal. Příště však zkusím (možná) radši jednoho panáka. Zabírá to (prý) podobně a nebolí od toho (druhý den) tak nohy. P.S. Tohle není osudový kruh, to je osudový omyl a chtělo to Venturu, souhlas, vymlouvat to nikomu nebudu :-) To Armáda stínů je (Melville) jiné kafe..... (14.05.2013)

Perfektně propracovaná kriminálka, ve které právě propuštěný vězeň Corey (Alain Delon), uprchlý zločinec Vogel a bývalý policista dají dohromady, aby vyloupili klenotnictví. Atmosféra začne houstnout s tvrdým nátlakem a mazaně chystanými pastmi policejního komisaře Francoise Matteie (Bourvil) na všechny, na které by se lupiči mohli obrátit. Jedna past sklapne, což odstartuje řetězovou reakci s drtivým a krvavým koncem. Výborně zpracované, jen stopáž by mohla být o trochu kratší. (10.03.2008)

Zatímco některé francouzské filmy vysílají české stanice do zblbnutí, jiné zajímavé francouzské tituly unikají pozornosti. Přesně tak je tomu v případě Osudového kruhu, stylové kriminálky z počátku 70. let o jedné velkoryse naplánované loupeži šperků, která se tak trochu svým tvůrcům vymkla z rukou. Luxusně obsazené drama, kde se sešlo několik největších hvězd francouzského filmu. Překvapivé je obsazení Bourvila coby špičkového policisty s buldočí zarputilostí, protože tenhle herec je známý převážně jako komik a představitel prostoduchých dobráků. K celkem realisticky se tvářícímu snímku mám jen dvě výhrady. Seznámení lupičů představovaných Delonem a Volontém se může odehrát opravdu pouze ve filmu, taková náhoda v reálném světě je méně pravděpodobná než zásah meteoritem. No a útěk Volontého šíleným skokem z okénka vlakového kupé je ten nejnesmyslnější pokus o útěk, jaký mohl zkušeného zločince napadnout. Samotná loupež a peripetie kolem prodeje luxusních šperků jsou natočené poutavě a diváka neopouští napětí. Každá z těch postav je uvěřitelná a svým způsobem charismatická. Celkový dojem: 80 %. (14.07.2010)