Osudový kruh

Klasická filmová detektivka vrcholné fáze svého rozvoje - tj. zhruba rozhraní třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století - má stále co skrývat. KRUH v této pomyslné stále nevyčerpané pokladnici patří určitě k tomu nejlepšímu. Režisérovi i klíčovým protagonistům tu již jiní vzdali příslušnou - a zaslouženou - chválu. Přesto si neodpustím zopakovat, že Bourvil od někdejšího prosťáčkovského pojetí svých komických postav suverénně dotáhl do maigretovských a poirotovských výšin, že Volonté, v mé paměti zafixovaný jako představitel angažovaných úloh (Giordano Bruno) i svým v té době ještě mladistvým vzezřením jako by představoval své druhé, značně pozměněné já. A obdobně září i Yves Montand, u nějž je i tady špičková pěvecká a herecká vloha vzácně vyrovnána. "Tvrdost" filmu si v ničem nezadá se svou americkou inspirací a naopak, psychologickým propracováním hlavních postav ji jednoznačně předstihuje. Podobných prvenství by si evropský film nejen ve svém francouzském zpodobení zasloužil víc. Zejména dnes, kdy jsme tak jednoznačně - často mimo svou vůli - válcováni řemeslnou hollywoodskou produkcí. (27.03.2010)

Štýlová, dusná softartová gangsterka zo starej školy pre fajnšmekrov. Prvé stretnutie s Melvillom vyšlo presne podľa mojich predstáv. I keď som o ňom zhola nič nevedel (teda okrem názoru niektorých náročnejších divákov, že sa jedná o špičkového režiséra), jeho rukopis je poznať na sto honov - teda ak sa aj jeho ostatné filmy odvíjajú v podobnom duchu. Do klasickej kriminálnej zápletky s Delonom v jednej z množstva podobných rolí dosadzuje kontúry špecifického realistického rozprávania (ktoré narúšajú len surrealistické výjavy z Jansenových nočných môr v útrobách jeho bytu) - chladne naratívny prístup bez rušivých elementov, dlhé, mlčanlivé scény, do detailu precíznymi kameramanskými technikami snímajúce každý úkon jedného z (anti)hrdinov, strohé a účelné dialógy určené len pre momenty, keď si postavy majú čo povedať. Chápem, že pre niekoho to môže byť dlhé, únavné a ťažko stráviteľné, ja som si však túto jazdu užil so všetkým, čo k nej patrí, teda sústredenou pedantnou réžiou, perfekciou, sršiacou z filmu, inklinovaniu k ázijskej filozofii, netradične rozprávanému príbehu, kde sa všetko skutočne dokonale pretne až v samotnom závere a bez výnimky brilantnými výkonmi hlavných predstaviteľov (Bourvil príjemne prekvapil). Tak prepracované dielo, v ktorom nie je nič navyše a ktoré si plynie svojim vlastným, prirodzeným realistickým tempom, často úplne bez slov a len za sprievodu minimalistických hudobných motívov, je malým zázrakom. Scéna lúpeže je tým najtichším a najdokonalejším zločinom v histórii zvukového filmu. 100% P.S.: Všimnite si výtvarnej stránky filmu, používania vertikálnych línií v interiéroch a všadeprítomných mreží (na stanici, v podniku, v banke), ktoré Coreyho prenasledujú pri jeho snahách o resocializáciu. Melvillovo majstrovské dielo, ktoré je zlatou baňou pre pisateľov a milovníkov obsiahlych interpretačných analýz, tak nenápadne podsúva ďalší význam - celý svet pre nás môže byť len jedným veľkým väzením, z ktorého niet úniku. (27.05.2014)

Jean - Pierre Melville kdysi chvástavě prohlásil: "Ve Francii jsme pouze jen tři režiséři, kteří dělají dobré filmy a zaplňují kina: Henri Verneuil, Gérard Oury a já. Ostatní jsou jiná kategorie." Asi bych se s ním kvůli tomu i pustil do křížku, každopádně mě překvapuje, že se tento tvůrce "pomalých" filmů přiřazoval právě k mistrům filmů, které měly větší spád. Třeba expozice Osudového kruhu trvá víc než hodinu. Kvůli atomosféře chladných barev to vůbec nevadí a film, ve kterém se toho do té doby moc neřeklo, nakonec vrcholí bezeslovně provedenou loupeží šperků. Herecké obsazení není nezajímavé, ale možná by bylo lepší to původně plánované, kde měl například Jean - Paul Belmondo hrát roli Giana Maria Volonté. Lina Venturu bych však neobsadil místo Bourvila (jak se plánovalo), ale místo Yvese Montanda. Bourvil sice nepůsobí jako typicky drsný komisař z francouzské kriminálky, ale jeho výkon je příjemná změna. Co ale odpustit nedovedu, jsou drobnosti, na které ovšem Melvillovy "režiséři jiné kategorie" nezapomínali. Např. Bourvil se vrátí domů a ještě v obleku se jde holit, Volonté se schová v kufru auta se zapálenou cigaretou atd. Možná to působí rýpavě, ale je to do očí bijící. Dávat pět hvězdiček s tím, že slabší momenty jsou ve všech filmech se mi nechce, protože filmů bez slabých momentů je dost. (13.04.2005)

Bez jakýchkoliv výhrad 5*. Pokud chcete vidět kvalitní gangsterku staré školy, není lepší volba než Melvilleovy filmy. U Samuraje jsem si ještě říkal, jestli to není náhoda, teď už je jasné, že to byl opravdový machr ( ne nadarmo je to jeden z Tarantinových nejoblíbenějších režisérů ). Nevlídné prostředí, chladné barvy. Málomluvné, atmosférické. Postavy o jejichž minulosti nevíme nic, přesto jim nechybí tragická hloubka. Policisté nuceni dělat morální ústupky. Přesně použitá minimalistická hudba. Úplně stačí, když je Delon v záběru. Jean-Pierre Melville se mi začíná dostávat pod kůži hodně hluboko ... ještě jeden film a jde do mých osobních TOP 15 režisérů P.S. Hodnocení na IMDB 8.1 je mnohem výmluvnější než zdejší slabá "pětasedmdesátka" - Jo a ještě jedna věc. Melville se zjevně inspiroval Asfaltovou džunglí Johna Hustona, kterou jsem shodou okolností viděl před pár dny. (25.08.2006)

Dokoukáno nadvakrát. Blbě se u toho spí, deset minut nikdo nepromluví a pak zakvílí pneumatiky nebo někdo začne řvát. Postavám chybí sepjetí a taky motivace, nebo jsem jí aspoň z toho věčného ticha nevyčetl. Scéna s přepadením klenotnictví je skvělá, ale fandit Bourvilovi, který běží od vlaku za zločincem, a přestože ho má na dostřel i na dohled, otočí se na patě a zastaví vyšetřování na desítky minut/hodiny, to jsem fakt nesvedl. Asi jsem něco zaspal, ale jak se dostal k tomu, že z něj byl najednou "překupník"? To mu tak vděčně pomohli informátoři, na které hned na začátku nahodil sítě a postrašil je? Solidní dabing od Novy (1995). (02.02.2014)