Hluboko

Hluboko je islandský film podle neuvěřitelných skutečností, kdy po ztroskotání lodi v Severním ledovém oceánu jeden člověk doplaval v nějakých 5 stupních a šesti hodinách v oceánu ke břehu, kde naprosto vychladlý ještě musel kráčet další dvě hodiny k nějaké civilizaci. Opravdu neuvěřitelný příběh, který Baltasar Kormákur pojal trochu Greengrassovsky, kdy jakékoliv emoce jsou potlačeny a snímek se zaměřuje pouze na přesnou a věrohodnou rekonstrukci událostí. Asi kdokoliv jiný by z toho dokázal udělat patos bez jakékoliv autentičnosti. Tohle se na tomto filmu cení. Bohužel ve výsledku je to takový nemastný neslaný film, kterému chybí jakákoliv katarze či lepší konec. Přestože by to mnohem lépe vyznělo jako dokument, musím říct, že jsem si film i vcelku užil. 6/10. (07.03.2021)

Baltasar Kormákur je s přírodou neodmyslitelně spjatý. Na takřka každý jeho film má příroda nějaký vliv a nejinak to je i v případě tohoto filmu. Hluboko je o krásné, byť nesmírně drsné, islandské přírodě a vypráví příběh, který se opravdu stal, leč mu dosud nikdo nedokáže uvěřit. Příběh člověka, kterého perfektně hraje Ólafur Darri Ólafsson, a který přežil vlastní smrt. Místy je to hodně temné, nic není vidět a koukáte spíš do černoty, než abyste něco viděli. Navíc hlavní postava si hodně povídá s racky, a kdekdo by si mohl říct, že je to bláznovství a zfušovaná zfilmařina. Jelikož už ale za ty léta vím, že Islanďané mají lásku k přírodě silně zakořeněnou (až na ty sežraný papuchálky), tak pro to mám pochopení a musím říct, že mi všechno totálně sedlo. Člověk je tvor nepředvidatelný, za jakýchkoliv okolností. (09.10.2020)

Dobrý duben.. :-) tak Baltasar si mezi dvěma americkými akčáky s Wahlbergem odskočil domů kvůli tomuhle? Je vidět, že jej Hollywood opravdu časově zaměstnává, protože si se scénářem moc práce nedal.. V podstatě se jedná o dokument, kterému k celovečeráku chybí pořádný déj.. Pěkně to shrnul sám velký Pomo.. Když ale přimhouřím artové oko festivalového harcovníka, musím být Kormákurovi vděčný za filmové zpracování neobyčejného osudu jednoho obyčejného rybáře, který by jinak znali jen na Ostrovech západních mužů.. Mějte se filmově! Woo. (28.04.2013)

Viděla jsem už dvakrát, a podruhé mě snad film dostal ještě víc než poprvé. Moje zážitky jsou také umocněny tím, že jsem na zmíněných místech byla, a o příběhu jsem slyšela ještě dávno před zfilmováním. Pro běžného diváka ve světě je možná tento film zajímavou podívanou, možná málo akční, pokud jsou zvyklí na něco jiného, ale pro Islanďana je tento film něčím, co se jich osobně týká. Dost lidí zná někoho, kdo tam zahynul, nebo přeživšího, a něktěří i říkali, že nemají sílu se na tento film jít podívat. Už jen proto jsem byla zvědavá. A rozhodně mě nezklamal. Film není jen poctou přeživším, ale i ukázkou drsného života rybářů a vůbec lidí na Vestmannských ostrovech, kde nemají ani pitnou vodu, a skoro pořád je tam hnusně, a jediná možnost obživy jsou ryby. A ve chvíli, kdy se mají rybáři rozhodovat, zda přijít o sítě a tím pádem i zaměstnání, riskují to, že se pokusí sítě vytáhnout, i když ví, že se loď může převrhnout. Vzpomínky na sopečný výbuch v roce 1973 ještě film umocnily, a znovu ukázaly, v jakých podmínkách lidé na Vestmannských ostrovech žili a de facto ještě žijí. (14.05.2013)

U Ódina, to byla tedy ledová koupel! Já byla zmrzlá už při úvodních záběrech islandského ostrůvku, co vyhlížel jako sněhová dekorační koule a jen pouhé nalodění v mrazivém rozbřesku by mě zabilo, jako úlevu nevnímám ani kocovinu z předešlé pijatyky, plus sto dvacet vykouřených cigaret... Fascinující příběh, který z velké části sestává ze skřeků mezi plaveckými tempy a hovorů s rackem, místy si zahrává s hororem i laškuje se zázrakem a nenudí ani na chvíli... Věcná - proč nemají námořníci každý svůj dalekohled a musí se tahat vždycky o jeden? :-) A jinak - špeků se nezbavujte, nikdy nevíte, jestli právě ty vaše neobsahují tulení složku, která se může hodit, třeba při plavbě ledovým Atlantikem. (01.12.2013)