Nesahejte na prachy

Elegantní obleky, kravaty, krásné ženy a pistole nenápadně schovávané po kapsách. V 50. letech vyprodukovala francouzská kinematografie celou řadu titulů, které těžily z popularity amerických gangsterek a snažily se jejich atmosféru přenést na starý kontinent. Nesahejte na prachy je typický zástupce té doby, kdy režisér neexperimentuje, ale sleduje jednoduchou dějovou linku a sází na charisma osvědčeného Jeana Gabina. Padesátiletý Gabin cítí tíhu neúprosně pádícího času a při mejdanech se po půlnoci cítí, jako by dělal přesčas. Velká rána mu má zajistit odchod na zasloužený odpočinek, jenže vinou upovídaného komplice je najednou zájemců o kořist víc. Ve snímku jde víc o styl než o akci nebo rafinované scénáristické hrátky. Žádnou výraznější chybu mu ale vytknout nemůžu. Celkový dojem: 75 %. (09.10.2018)

Gabin byl sekáč. Ten chlap by s přehledem utáhnul resp. povýšil i tuctovou reklamu na zahradní kultivátory. Ručím vám za to, že prodej by okamžitě stoupnul na trojnásobek a nepotřeboval by k tomu ani kolo štěstí a Bédu v zádech. Žádná rozmáchlá gesta, úsporná mimika, dokonalá hra očí, se slovy šetří jak zedník cementem a vodou při pohledu na opadanou omítku, ale věříte mu každé. Tak je to ostatně s celým tímto nikam nespěchajícím snímkem J. Beckera, s příjemně ospalou atmosférou, o kterou se měrou vrchovatou stará i J. Wiener, o jednom stárnoucím zásadovém gangsterovi Maxovi, pomalu ale jistě se chystajícímu na zasloužený odpočinek. Vyděláno má, na zadní vrátka dostatečně myslel. Také má ale kamaráda Ritona, který se usadit rozhodně nechystá. Chytil druhou? mízu, vzplanul vášní k tanečnici Josy, jak to tak u chlapů bývá, pustil si před ní hubu na špacír a tak vstupuje do hry, o zlatý (cihlový) jackpot, tehdy debutující L. Ventura. Smyčka se pomaluje ale jistě utahuje a protože Max je ta stará dobrá poctivá škola ctící zásadu, že skuteční kamarádi se nehází přes palubu ani ve chvílích nejhorších, vše směřuje k závěrečnému očekávanému střetu. Ten je paradoxně tím jediným momentem, kde nemilosrdný zub času již zapracoval a sráží jinak tuhle maximálně sugestivní podívanou, lehce pod vrchol. Ovšem (před)poslední detailní záběr na Gabina, střih a kamera pluje po restauraci..., je více než výmluvný. 85%. (08.01.2014)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $131,548║Tržby Celosvetovo $-║Kino Návštevnosť: 4,710,496 (Francúzsko)║ Herecky slušné ale ten nekompaktný príbeh moc nepomáha. /videl v kine: 40%/ (videl na festivale Cinematik 2012) (12.04.2010)

Tak tohle nahlédnutí do zločineckého podsvětí se mi velmi zamlouvalo, byla to přímočará chlapácká jízda s jedinou otázkou - parťák nebo prachy, v tomto případě osm cihel zlata.. No a bylo nad slunce jasné, že blýskavý drahý kov strhne pozornost všelijakých živlů.. Jean Gabin v roli Maxe dokonalý, elegantní gentleman, radost pohledět, ten jeho nádherně shovívavý pohled na Ritona si budu pamatovat, stejně tak jako pohled, který věnoval půvabné Marilyn Buferdové.. Lino Ventura v roli Angela mě velice potěšil, dal toho mladého drsňáka a drzého chlapíka v kvalitě první ligy. A ženy jsou tu krásné tak, až se tají dech.. (17.04.2020)

Na rozdíl od jiných si nemyslím, že by tenhle film „táhnul“ jenom Jean Gabin. Což při vší úctě ke zde komentujícím vyplývá z neznalosti dalších herců. Protože například Dora Doll tu byla nejen velmi krásná, ale i dobrá (a zastiňující často zmiňovanou Jeanne Moreau). Gabin tady razí (s ohledem na další filmy nijak originální) teorii, že když jde o kšeft, nevykecat to ženskejm, přitom sám si hrábne, kde může (včetně bývalé americké Miss Marylin Buferd). Jako celek se to nicméně krapánek táhne, víc se mluví, než koná, výsledku to ovšem nijak neubližuje. A jako Rosalinda jásám nad hudbou Jeana Wienera, i když se nemůžu zbavit dojmu, že ty první tóny mi pořád připomínaly ústřední motiv z Kmotra. Já dávám dobrou. Dobrá je za tři. (01.09.2012)