Thanatomorphose

Zdá se, že Jörg Buttgereit své smrtí nasáklé filmy netočil zbytečně, protože našel zdatné následovníky. Dějově a formou minimalitický, vizualitou, civilností a úderností přenosu chtěného velmi silný zážitek. Ono výborné věci jsou někdy prostě jendoduché, až člověka zaráží, proč to třeba nenapadlo jeho. Někdy to chce opravdu jen tu drzost do toho jít, nebát se a šlápnout do toho. Scénář možná ani tak ne (člověku je jasné, že se to nějak na ten celovečerní formát natáhnout muselo), ale zápletka, pointa, ten nosný příběh je silný, herecký výkon hlavní představitelky sympaticky kvalitní (to je myslím přesně ten případ, kdy by to alespon trochu známější jméno pokazilo a nefungovalo by to), triková stránka až překvapivě kvalitní, skvělá práce s kamerou. Ano, příběh o dívce, které zradí vlastní tělo a zatímco její mysl a sexuální touha je stále živá, její tělo zemře a začne se rozkládat, okořeněný fajtem, že některé neukojené a odmítnuté ženy se mění v bestie, je sice nechutný, ale stejně tak silný. A přemýšlet nad tím, proč nešla k lékaři? Na to sere pes. (01.03.2014)

No ty krávo! Hele, nejspíš jsem trochu úchylnější magůrek, co ve filmu zbožňuje nekompromisní brutality, násilí a řezničiny toho nejperverznějšího zpracování, ale Thanatomorphose je vážně divnej kousek. Ne že by tedy byl až tak nějak moc šíleně ujetej, ale mě neudělal prostě ani trochu dobře a působil na mě po celou dobu opravdu nepříjemně, což byl ovšem nejspíš i tvůrčí záměr, nicméně spíš než o kritiku formy a obsahu mi jde o celkové zpracování, které mi přišlo jednak zbytečně halucinogenní, jednak snad až rádobyartově působící a v neposlední řadě i v jistém ohledu kopírující počiny Lucifera Valentina. Dějově to samozřejmě nemá žádný smysl, prostě jde jen o samoúčelné zobrazení tělesného rozkladu lidské bytosti, bohužel, ale snad až na poměrně kvalitní trikovou stránku to je naprosto nevýrazná nuda, bez spádu a myšlenky, divák jen sleduje po celou dobu popocházející nahou (bohužel navíc dost nesympatickou a nepohlednou) holčinu, která pomalu postupně nezáživně uhnívá a uhnívá, chvilkami jí vždy něco upadne, aby si to následně přišila nebo přilepila zpět (????), a tak to plyne celých dlouhatánských 90minut, aby se pak konečně rozpadla, či spíš roztekla, úplně a byl naštěstí konec. Smysl žádný, logika absolutně nulová, prostě jak jsem zmiňoval, fakt i ty totálně nejúchylnější flicky mě vážně berou, ale tohle šlo prostě dost mimo mě, a ani by mi tak nevadila bezvýznamnost tohoto projektu, jako spíš tvůrčí neschopnost a jeho celková nezábavnost. Takže Thanatomorphose je sice určitě působivý úlet, ale když to je tak na hovno natočený a nudný, těžko zde hledat něco jiného pozitivního. P.S. Jelikož jsem ale úchyl, tak hodnocení dám stejně nadprůměrné 8D! (26.08.2014)

Hodnotím trochu alibisticky jako průměr, protože mi nedá neocenit originalitu a červoidní nechutnost snímku. Na druhou stranu, až se budu chtít čumět na nahý lidi, kozy, kundy a péra, tak si pustím nějaký výživný péčko, kde aspoň ty kozy nebudou malý, kundy zarostlý a a péra zplihlý. Pomalé tempo je vyloženě k hovnu, páč o atmosféře se moc mluvit nedá, obrovsky mě rozčilovaly kontrastní zvukové stopy, kdy jsem musel film sledovat s prstem na ovladači, abych slyšel těch pár dialogů, resp. neohluchl u hudbou podbarvených scén. I přes vyjmenované nedostatky rozhodně nemám po skončení z filmu shitózní pocit, takže jo, dávám zelenou se značkou humus v originálním balení. Prostě mladá ženská se rozloží v bytě zaživa, toť vše. 60% (03.11.2013)

Holčina má problémy sama se sebou, svým sebezvárněním (socha), sebepojetím ve světě, se svým ztroskotávajícím vztahem, který už je jen o tom jednom, a v neposlední řadě se svým roz(od)padávajícím tělem. Jestli je to málo nebo moc, to nechám na každém. Mně Thanatomorphose připadá jako naprosto zbytečný filmový zářez. Jasně, zobrazuje to rozklad (lidského těla, společnosi, filosofické kecy bla bla), ale za mě je to jen rádoby hluboký film o něčem skandálním. Repulsion od Romana Polanského je zkrátka jen jedno a jsem tomu ráda. (23.09.2015)

Úchylné, bizarní a morbidní kousky – to jsou filmy přesně podle mého gusta. Tento kanadský počin samozřejmě nesměl chybět v mé sbírce, zvláště když jsem o něm slyšel nejrůznější zvěsti. Skutečně to není nic pro slabé nátury, mnohým se může zvedat z obsahu žaludek, no prostě laskomina jen pro otrlé. Má to však jedno ale a tím je místy až zbytečné natahování celkové délky, zvláště když to celé nemá vlastně řádně ucelený příběh, ale jde spíše „jen“ o postupné hnití a rozkládání ženského těla. Ono se celkově v tomto filmu ani moc nemluví, za to nahoty, humusu, zvracení a fekálií tu je opravdu požehnaně. Má-li někdo nekrofilní choutky, tak ten tu je na správné adrese. Škoda jen, že hlavní hrdinka nebyla nějak extra atraktivní, ale tak to je otázka vkusu. Její postupná proměna dosáhne zhruba v polovině extrémní parametry, takže ono už to potom bylo stejně úplně jedno. Rozkládající se ženská, pokrytá krví, zvratky, výkaly – no obrázek si udělejte sami. Tvůrčí zvrácená představivost byla pozoruhodná, jen byla velká škoda, že se ke konci nechal strhnout a ty vraždy už tu byly jaksi navíc a ne moc dobře provedené. Na Kanaďany je to však opravdu pozoruhodný počin, který však ocení jen specifická skupina diváků. Pro ostatní to bude jen těžko stravitelný humus. Nicméně já nakonec odcházím docela spokojený. Nebylo to úplné terno, ale ani totální blbost. Prostě bizarre jak má být. 50% (20.09.2020)