Primo amore
Režie:
Dino RisiKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Riz OrtolaniHrají:
Ugo Tognazzi, Ornella Muti, Venantino Venantini, Caterina Boratto, Riccardo Billi, Marina HedmanObsahy(1)
Bývalý kabaretiér Ugo Cremonesi (Ugo Tognazzi) odchází do domova pro zestárlé herce, kde se zamiluje do osmnáctileté služebné Renaty (Ornella Muti). Ve chvíly kdy obdrží velký finanční obnos za nedoplatky z penze, se rozhodne vrátit do Říma a otevřít nové varieté. Krásná Renata odjíždí s ním a doufá, že z níbohatý milenec učiní slavnou herečku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Kdybych k italskému filmu neměl francouzské titulky, nikdy bych si nepomyslel, ýe Primo amore je totéž co Dernier amour. Ale proč by to ta nemělo být. To, co je pro někoho první, může být pro jiného poslední. Já tedy raději ještě chvíli počkám, až obdržím nedoplatky z penze nebo z něčeho jiného, v každém případě nedoplatky. ()
Velmi trpké a k Tognazzimu tolik sedící... ()
Kdo o tomhle filmu prohlašuje, že je tu Ornella krásná, ať si pustí jiné ze stejného období, protože v První lásce jí to zase až tak moc nesluší. Moc se mi nelíbil ten komediální přesah, jako drama je to ale smutné až dobré. Viděno v dabingu z roku 1990. ()
Trpká komédia zo starobinca so skvelým Tognazzim. ()
Toto k Tognazzimu uplne ze sedi : 69 % ()
Dva skvělý herci, on z té odcházející generace, ona z té začínající ve filmu o lásce jednoho bohéma k mladé krásné dívce. Bohužel starého psa novým kouskům nenaučíš a ve většině případů vztah s vyoským věkovým rozdílem nekončí úplně šťastně. Jak se s tím poperou Ornella Mutti a Ugo Tognazzi? Film není špatný, ale atmosféra v něm je spíše depresivní než komická. ()
On je starý a ona mladá a krásná. Příjemná komediálně laděná hořkosladká romance, možná zbytečně dlouhá s trochu zvláštním zvratem před koncem, který mi né úplně sedl, zato obsazení se skutečně povedlo, Ornelle Muti rád uvěřím i těch osmnáct. ()
Dlouhe a spis usmevne, nez komedialni. Konec sedmdesatek (vcetne muziky). Ornella Muti nadherna. ()
Nejvtipnější bylo u tohoto dramatu, jak po svatbě se důchodci rozeběhly ke svatebnímu stolu. Ale život je hořký a čas letí = ztráta mladé ženy a paměti na konci filmu. ()
Příběh má dvě části - domov pro herce v penzi a přesun do Říma, kde by chtěl Ugo znovu nastartovat kariéru. Scény ze života v domově a Ugovi problémy přizpůsobit se řádu jsou zábavnější než pak pobyt v Římě. Jak Ugo na závěr opouští Řím, film jde znovu nahoru. Ugo Tognazzi jako bývalý kabaretiér je k pláči, ale jako starý herec v soukromí mezi svýma k zulíbání. ()
Krátký milostný románek starého kabaretního herce a služebné Renaty v podání Ugo Tognazziho a Ornelly Muti. Režisér Dino Risi líčí příběh s peprným lidovým humorem a ironií. Nevyhýbá se nostalgii nad zánikem starého lidového divadla, obecně lidové zábavy, revue a kabaretů, dříve tak rozšířených. Zábavní průmysl se začíná v sedmdesátých letech orientovat úplně jiným směrem. ()
Jako kdyby byla předlohou nějaká povídka od Claudia Magrise, tak výborné to bylo. A Tognazzim zářně zahráno. ()
Nádherná Ornella a skvělý Ugo Tognazzi. Smutný příběh ze života. ()
Za mě je nejlepší scéna, když při tanci v domově důchodců tančí všichni až na chudinku Ornellu 😊 - je sice neprekonatelně nejkrásnější, ale jaksi nespadá do věkového průměru těch ostatních, pročež sedí jak pecka na židli, zatímco ostatní tančí. Co se obsazení týče - Udo je kouzelný a po hořkém konci mi ho bylo strašně moc líto. 😞 Ornella je krásná a perfektně ztvárnila ten typ ženské potvory, která je vybavená instinktem šplhat výš a dál v postelích mocných mužů... ()
Z patra komedie po italsku Risi časem sestoupil do jejího přízemí a posléze do suterénu. Tady jsme v prostředním období. Sympaticky hořká nostalgie, životu blízká trapnost, často laciný humor a sentimentalita; Tognazzi je zároveň směšný, odpudivý i dojemný. ()