Frank

Jako Fassbenderův fanoušek jsem samozřejmě zklamaná, že měl na hlavě celou dobu retardovanou masku Franka Sidebottoma (chápu dobře termín "volně inspirováno"?), horší ale bylo, že téma mě totálně minulo. Nemluvím o hudbě, taky občas poslouchám Captain Beefheart, Pere Ubu, Soft Machine a kdesi cosi, ale o tom divným freakovským podtextu, kterej mi strašně nesedl. (17.07.2014)

Celé je to o hledání kreativity a sebe sama, moci sociálních sítí a o tom, že jinakost není primárně pro masy, ale pro úzkou skupinu lidí, která ji dokáže ocenit a pochopit. To poslední téma mě oslovilo nejvíc, protože už se mi nejednou potvrdilo - především u režiséra Jamese Benninga, jehož filmy podle mě pochopí skutečně málokdo. Tak jako tak Frank nevypráví o ničem, co už jsme neviděli jinde. Jiný film z něj ale dělá jeho zpracování - od psychedelických písniček s nesmyslnými texty po dost divné postavy. Jenže právě v tom je všechno kouzlo tohohle filmu a na mě to docela zapůsobilo - postavy mě zaujaly všechny (jen škoda, že dvěma členům kapely se to vůbec nevěnuje), natočené je to slušně, mix komedie a dramatu je tu povedený a téměř přesně takový, jak bych si ho představoval (tady by se mohli čeští režiséři učit...), má to chytře napsaný scénář a zajímavý příběh, který mě ani na minutu nenudil. Ve finále je tenhle film i celkem silný a optimistický, což mě taky překvapilo. Na plný počet to nevidím, ale na 4* určitě. Je to divný film s divnými postavami - a to já rád. A navíc když má v sobě nejednu chytrou myšlenku... 4* (11.10.2020)

Velmi neobvyklé, zajímavé a poetické. Čekal jsem nařachanou komedii, ale bránice se mi zachvěla jen párkrát. Spíš je to takové melancholické s občasnými lehčími momenty. Velmi originální absurdní postavy, ze kterých nejvíc vyčnívá (opět) vynikající Fassbender, který si mě získal i bez mimiky. Dále stojí za zmínku podmanivý vizuál a netradiční soundtrack. Přesto mi některé části úplně nesedly a to zabránilo lepšímu zážitku. 6.5/10 (28.09.2014)

Neskutečná kombinace dojemného dramatu s pročernalým humorem o podivných a bizarních entitách (a tím rozhodně není míněna jen titulní papírová hlava, která se dost často stará o podvratné humory), všichni jsou více či méně divní, což je u Maggie Gyllenhaall podpořeno skvělým a uhrančivým herectvím (jak skvostná herečka, tady vede), což neznamená, že by Fassbender hrál blbě, ale prostě má furt na hlavě papírovou kebuli. Je škoda, že hlavní postava (nebo chcete-li průvodce dějem) je až nudně normální. Atmosféru absurdna dotváří i hudba, která je někde na hranici parodie a čehosi zajímavého. Upřímně doufám, že během natáčení nebylo ublíženo žádné činčile. (03.11.2014)

Slušnej mindfuck, ale zase ne až tak weird, jak by to asi samo chtělo být. Domhnall s každou další rolí úspěšně trénuje schopnost krást si celej film pro sebe, Fassy charizmatickej i s tou blbou kebulí a hudba taková, že by to chtělo natočit jako plnohodnotný album. Jo, takhle nějak si představuju tvůrčí proces takových Deerhoof. #chinchilla (03.08.2016)