Český žurnál - Série 3 (2015) (série)
Dormitory
Obsahy(1)
Při mapování situace v oblasti sociálního bydlení spojil režisér síly s romskou aktivistkou Ivanou Čonkovou. Snaha ověřit hypotézu, zda příčiny kritického stavu tvoří anticiganismus v strukturální podobě, je vede ke zpovídání politiků, odborníků i obyvatel ubytoven. S odhodláním proniknout s kamerou do míst, kde nejsou vítáni, a klást přímé otázky se jim daří odkrývat citlivou tkáň celospolečenského problému. Snímek vznikl jako součást série Český žurnál. (MFDF Ji.hlava)
(více)Recenze (20)
Pokud politička vyčítá tvůrcům, že nedodržují okruh otázek, místo toho, aby odpověděla spatra pravdu a fakta, je něco hodně špatně. Po zajímavém Gadžovi je jasné, že z Tomáše Kratochvíla se stává český dokumentární obhájce ponížených a uražených. Cenné! ()
Ve výsledku má pravdu silně nesympaticky působící ministryně Marksová-Tominová-Engelsová, když na kameru vytýká tvůrcům, že nedodržují okruhy otázek a stále dokola slučují ,,anticiganismus v strukturální podobě" a problém sociálního bydlení, což je koncepční i ideologický problém celého dokumentu (a zjevně i uvažování aktivistů), zatímco první teze je projevem extrémně levicového pohledu na svět a přesně zapadá do ideologického kontextu přeživšího multikulturalismu, který dovedl Evropskou unii tam, kde je, druhý bod je skutečným a hodně palčivým problémem současného Česka. Sociální síť a institut sociálního bydlení, tak jak je nastaven v ČR, totiž přestal plnit svou funkci a stal se potichoučku předmětem nelegálního a eticky velmi kontroverzního podnikání, v němž jsou sami sociálně vyloučení obyvatelé bráni coby rukojmí v mechanismu vyplácení sociálních příspěvků na bydlení, v němž (záměrně) neexistuje platový strop a anonymní skupina podnikatelů vlastnící po celé republice sociální ubytovny inkasuje každého dvacátého v měsíci od českého státu prostřednictvím sociálních úřadů netržní a nepřiměřeně vysokou masu peněz, přičemž je nanejvýš pravděpodobné, že daná skupina podnikatelů je přímo pro/napojená na politické strany, jelikož bez jejich podpory by daný mechanismus nemohl tak dlouho fungovat (zvlášť když je již nějaký čas vystaven mediálnímu zájmu a tlaku). Tohle ovšem není dokumentární film, nýbrž nepokrytý aktivismus placený z veřejnoprávního rozpočtu. ()
Takto má vypadá investigativní dokument. Režisér a kameraman v jedné osobě se prostě nebojí dostat do držky. Nastiňuje téma, odhaluje, pokládá otázky na všechny strany (stejným metrem) a nabízí dokonce i příklad jisté cesty k řešení. Úvodní vhození do kanalizace a českého fenoménu v podobě ubytovny Předvoj, byl skutečně drsný. Mafiánský business nabízí ovšem více tváří a i v těchto prostorách lze žít na úrovni, ovšem draze, ale proč ne, když to platí stát, tedy občané pracující a bydlící. Toto myšlení se, bohužel, nevyhýbá ani těm majitelům, kteří na Vás nekřičí prapodivným přízvukem a se zlatými hodinkami na pravé ruce melou cosi o právu a násilí. I když zmíněná iniciativa vypadá při nejmenším neschopně, samotný dokument celé téma popisuje, dle mého, zcela objektivně (pichlavé otázky se nevyhýbají ani členům iniciativy) a je o tématu plně vypovídající. ()
Málo :( ()
Co je silně zakořeněno ve správě věcí veřejných? Přesvědčení, že ti, kdo žijí v nepříznivé sociální situaci, si za svou situaci můžou sami, a podpořit je je ztrátou času, peněz a konec konců i své dobré pověsti. To je tou největší překážkou, která brání zlepšení a naopak situaci ještě zhoršuje. To je vidět od vlády až po města. Zužování problému pouze na anticiganismus, čehož se dopustili tvůrci dokumentu, je dost nepřesné. // Že se do dávek na bydlení, tj. do hašení důsledků a neřešení příčin, lijí miliardy ročně a částka pořád narůstá, takže pak někdo přijde s "řešením" - snížit dávky? Že je potřeba dalších sociálních služeb, na jejichž provoz drze čerpáme z evropských fondů a radujeme se, jak jsme ušetřili ze státního rozpočtu (co až podpora skončí, neřešíme, nepotřebujeme)? Že neřešením problému sociálního vyloučení celých rodin a skupin lidí (a Romů ve značné míře) narostl za posledních 8 let počet sociálně vyloučených lokalit (tj. části měst se v ně proměnily) třikrát? Dosavadní odpověď ze všech stran zní: No přece nebudeme pomáhat sockám. // Pokud se u nás sociální politika bude nadále brát jako něco "za zásluhy", "za slušné chování" a ne jako soubor nástrojů a opatření, která v důsledku vedou k sociální a ekonomické udržitelnosti celé společnosti, snad nechci ani vidět, kde budeme za dalších deset, dvacet let. ___ Anticikánské vtipy zasílané mailem nebo protiislámské hoaxy vyvěšované na nástěnky na chodbách ústředního orgánu státní správy nejsou žádnou výjimkou. Personální složení úřadů se podle mě nijak významně neliší od struktury běžné společnosti. Zaměstnanci věnující se sociálnímu začleňování jsou lidmi, kteří kolegyni s vietnamským jménem říkají Ťing ťong, bráni jako ti naivové, co mají rádi cikány a bezdomovce. Na konferenci o možnostech a nástrojích sociálního začleňování v obcích jde první otázka (tedy vlastně druhá, první jde na uprchlíky) na to, co s lidmi, kteří se začlenit "nechtějí". Ne aby starosta řekl, co obec udělala, jakou má znalost o problémech na svém území, jakou podporu nabídla, s jakým výsledkem a dotázal se, co dělat lépe - ale proč se obec má starat o někoho, kdo "nechce". Co s tím? ___ Anticiganismus je jen součástí tohoto obrovského problému, ale podle mě nikoliv strukturalizovanou a ne vždy přítomnou. Nicméně v žité realitě je romská etnicita v přístupu k bydlení nakonec téměř definitivní stopkou. Ne sociální nebo finanční situace, prostě "cikány tu nechceme". Že tu tahle bariéra stojí, je ověřený fakt a je třeba se s ním popasovávat. Ale trochu jiným způsobem než aktivismem postaveném na nutně podezřelém hesle "my jsme svatí, za všechno můžou oni", jen z druhé strany. To v důsledku jen podporuje představu, že někdo musí být takový nebo makový, aby mu jiný pomohl. Nakonec jen další alibi pro nicnedělání. ()
Některé detaily dobré. Např.: Scéna s Marksovou hlasující "Neutrální" pro Stanjurův přílepek, který by fakticky umožnil obcím zavřít ubytovny ze dne na den, zakládá řadu otázek o profesní způsobilost této dámy. Možné interpretace však ve filmu nenajdeme. Jako celek podle mého neprofesionální a informačně chudé. Za největší nedostatek považuju absenci širšího pohledu na danou problematiku, prostě top-level-view. ()
Pan Kratochvíl si opět autorský vybral svůj fetiš - cikány. Tentokrát je využil/vložil do ubytoven. Že se to týká i "bílých ďáblů" ho moc nezajímalo :) . Opět skrze svůj autorský demagogický dokument příkladně zlynčoval většinovou společnost. Samozřejmě nekoncentroval svůj pohled na osobní odpovědnost (několikrát mu to pár lidí připomnělo - marně). Podle něho by se měla česká společnost vytvořit dokonalé podmínky (hlavně pro menšiny) - klidně i na svůj úkor. Sponzorovat je z daní je přece "morální" povinnost . Pan Tomáš Kratochvíl je pomatený ultralevicový aktivista, který dostává nehorázný prostor pro svou tvorbu v ČT. Pan režisér je takový produkt současného multikulturního, korektního, "humanistického" brainwashingu. Aktivistka Čonková byla speciální bonus :) :) :) ...byla výborná. Ta malá skřetice vyhrožovala, téměř plakala, úmyslně vyvolávala konflikty...svým chováním určitě spoustu lidí přesvědčila. -75%...SEPTIK!!! ()
V titulcích filmu uvedeno: režie Ivana Mariposa Čonková, Tomáš Kratochvíl. ()
Zajímavé téma, několik dobrých postřehů a osobní nasazení. Na druhou stranu otázky na které se dá odpovědět pouze ano či ne a poněkud jednostranné zpracování tématu - na jednu stranu dokola zmiňovat, že tím hlavním co způsobuje umístění v ubytovnách je anticiganismus a o pár minut později jen tak mimochodem zmínit, že nejčastějším obyvatelem ubytovny je bilý svobodný muž okolo padesátky je trochu zvláštní. Obzvlášť když se zpracování následně dále soustředí pouze na diskriminaci z důvodů etnicity, bez toho aby zmíněná linie byla jakkoli vysvětlena či uzavřena. Tím vše působí poněkud jednostraně a černobíle. V konečném důsledku to může dokumentu (potažmu romům samotným) uškodit. Téma ubytoven je poněkud plastičtější než aby bylo redukováno na souboj menšinových romů, hrabivých majitelů ubytoven a českého státu. Nenechte se mýlit, práce Tomáše Kratochvíla se mi líbí, jeho předchozí dokument Gadžo je výborný. Ale současné dílo mi přišlo jako celek nezvládnuté. ()
Poměrně pomatený dokument, kde jen občas zafunguje kouzlo nechtěného a člověk se zle zasměje při některých hláškách k řešení situace "nehezky bydlících Romů". Kratochvíl, Čonková - natočte ještě něco takového, rád si to vyhledám, ale ať to má ještě větší šťávu - více hlášek a dám v klidu i dva body. To úvodní pobíhání po baráku s plešatou ochrankou jsem ovšem nepochopil, nedávalo to žádný smysl - příště nic takového! ()
Systém šetřící na znevýhodněných sám sebe ochuzuje o naději, že by z nich mohlo vzejít něco přínosného. Bude-li saturace těchto znevýhodněných zastropována životním minimem, obrazně řečeno jednou postelí a tím nejumělejším žvancem, bude systém v zájmu udržení bezpečnosti jen generovat čistou ztrátu. Nicméně, vlastní bydlení, jehož potřebu předlistopadový režim obsluhoval mnohem plošněji (zatímco kapitalismus ze sta s dostatkem rád dělá deset s nadbytkem), opravdu není žádné lidské právo, žádná samozřejmost, a jestliže je někdo nabyl pohodlněji, neznamená to ještě, že by se všichni měli dělit o tentýž standard s těmi, kdo je takto snadno nabýt nemohou, a občan musí přece rozumět, že nic není zadarmo a že i dnes, kdy se o prostor a stravu nezabíjíme, jsme povinni přizpůsobit svůj životní rozvrh našim možnostem; nelze proti těm, kteří si na své živobytí musejí vydělávat, z čehož jsou jim přímo úměrně výši odvodů vypočítávány možné budoucí, nejisté důchody, argumentovat tím, že jim formálně vzato jejich důchody budou hrazeny z peněz tou dobou již odváděných generací, v níž budou, aniž by kdo dopředu věděl, jak, figurovat i potomci sociálně slabých, takže není prostě žádná spolehlivá kalkulace, podle níž se například společnosti vyplatí, bude-li dnes investovat do těchto potomků násobky toho, co zatím viděla od jejich předka; občan, který tuto konsekvenci nechápe a ohání se dětmi, jako by to byli žetony a my mu za ně automaticky měli být vděční, není dost příčetný na to, aby mu společnost vycházela vstříc. Underwood to řekl přesně, že „nemáme nárok na nic“, protože si stačí prolistovat trochu historických knih a zamyslet se, na co měl člověk asi tak nárok, když neexistovaly sociální mechanismy dneška, ba dokonce když se o každý stupidní metr vedla krvavá řež. Na co máme nárok v případě systému, do něhož se narodíme a na jehož chodu se svým odpovídajícím způsobem podílíme, co tento systém samotný legitimizuje a lze proto nazvat nárokem, je příležitost a samozřejmě spravedlivá odměna, resp. masově přesvědčivý, dlouhodobě udržitelný redistribuční model. Ale ani na ty nemáme nárok nějak fundamentálně již proto, že jsme lidé, nýbrž právě z titulu systému, který se přívlastkuje moderním a demokratickým, takže si při tvorbě vnitřního smluvního kódu měl dát záležet na tom, aby nevyústil v katastrofu, jaké lidstvo pamatuje z dob minulých. ()
Sociální bydlení je třeba, o tom není pochyb. Ale aktivistické házení špíny na všechny a všechno kolem ho nevyřeší. Zvláště když jedni mají představu, že by se měly přidělovat byty hned a rovnou na náměstí v centru měst a druzí, že je třeba ty lidi nejdřív na samostatné bydlení připravit a že zajištění dostatečného množství bytů bude něco stát, takže plně v duchu přísloví "sto chytrých hlav znamená jednoho velkýho blbce". A kdo že to sociální bydlení na MPSV vlastně dělá pane Ripko? Co třeba bývalá mluvčí vaší platformy, která je dokonce vedoucí oddělení sociálního bydlení, které předpis tvoří.. Hysterie posvěcená ČT. ()
Zajímavý téma, kulhající zpracování, Kratochvíl super naopak Čonková je úplně klasická ukázka toho, proč spousta lidí nemůže "sluníčkářům z neziskovek" přijít na jméno - hysterická, ublížená, naivní, přesvědčená o vlastní důležitosti. Popravdě mít hotel, tak budu rád, když nebudu muset ubytovat partu nácků, protože se mi prostě nelíběj. Výmluvy na čórky jsou ale směšný... Nejlepší mi přišla ta ukázka práce úředníků, to je bohužel přesný... ()
Vcelku dobrý sociální dokument natočený autentickým, bezprostředním stylem ale se spoustou "slepých uliček", kdy se autoři sice snaží o objektivitu ale nakonec to sklouzává do jednostranných vyjádření. Minulý rok jsem Tomáše Kratochvíla velmi chválil za dokument Gadžo, který měl kvalitní "nosný příběh". Něco takového v Ubytovnách chybí a celé téma je vysvětleno spíše po analytických kouskách informací. Ale i tak má dokument několik dobrých momentů, které pramení z osobních zkušeností lidí z ubytoven a vyjádření odborníků. Celá problematika je hodně komplexní a složitá. Také si myslím, že není problém, že autoři měly svůj vlastní, vyhraněný názor. To není nikdy na škodu, ale musí být neustále konfrontován s realitou, fakty a podrobován vnitřní kritice. ()
Dobře zpracováno, ovšem v české nenávistné společnosti to nemá řešení. ()
Dokument podal úžasně syrová a vypovídající data o zoufalství bydlení sociálně vyloučených na ubytovnách. Primárním problémem ubytoven je byznys, s nímž se však lze setkávat i u pronájmu bytů sociálně slabším. Zde obvykle byty a ubytovny vlastní lidé, kteří znají systém dávek a vědí, kolik mohou od lidí v hmotné nouzi za bydlení požadovat, protože jim to proplatí právě Úřad práce z dávek pomoci v hmotné nouzi a SSP. To, že je velké množství bytů vlastněno politiky a podnikateli (byť často prostřednictvím tzv. bílých koní), to je pak již výsměch systému státu. Na příkladu Ústí nad Labem, kde pracuji jako sociální pracovnice, mohu s klidem říci, že není výjimkou, aby lidé na ubytovně hradili deset tisíc za pokoj 3 krát 5 metrů, kde mají jen umyvadlo (záchod a kuchyň je ve společných prostorách a teplá voda se pouští jen dvakrát denně). Hygieničnost takových ubytoven a bytů nikdo neřeší, protože sami ubytovaní se nemohou ozvat - pokud to udělají, jsou obratem na ulici. A pokud jde o cikány, tak dokument výborně zachycuje, jak je zneužíváno jejich nižší gramotnosti, kterou však u nich systematicky buduje naše "bílá většina", když jejich děti neustále přesouvá z běžném systému vzdělávání na praktické školy a podobně. Klíčem je pracovat na jejich vzdělávání, které by mělo být rovnocenné se vzděláváním většiny, a dále v budování sociálního bydlení - o tom však zatím naši státní zastupitelé zatím víceméně jen mluví, ale nedělají zhola nic. ()
Skvělý dokument, nechápu některé reakce zde, kde si někteří troufají házet všechny chudé do jednoho pytle "neschopných" a "nesamostatných". V dokumentu je to trefně řečeno- za obchod s chudobu mohou ti nahoře, kteří se řídí starou politikou- "rozděl a panuj"- rozhádat jednotlivé skupiny, třídy a vrstvy, aby se snad nesjednotili proti těm nahoře. Líbil se mi indický aktivista, který dokázal, že komunitní soužití "bílých" a "černých" je možné. Různost povah lidí ještě nedokazuje, že jsou všichni chudí "zlá, asociální nemakačenka" (řečeno ústy pravověrných top 09 a ods) Při sledování tohoto dokumentu jsem si uvědomil děsivost pravicové konzervativní ideologie, která říká, že "právo na bydlení není samozřejmost". Takže všichni, kdo se nenarodí do majetných rodin patří na ulici. Chce nám říci tato "humanitární filosofie" dneška. Na tom je vidět, jak se lidi nechávají lacině zblbnout a k čemu pravice a neo-konservativismus ve skutečnosti inklinuje-k re-feudalizaci a k vyvolenému s knírkem... ()
Celý dokument vychází z radikální levicové myšlenky, že bydlení je základní lidské právo. V tom případě absolutně nechápu, proč pan Kratochvíl řeší situaci desetitisíců Romů a ne situaci desítky milionů Čechů, kteří za bydlení platí třetinu až polovinu platu! To není řádově větší problém? No, tohle hlavně není dokument, ale propagace vlastních úzce vymezených a sociokulturně podmíněných progresivistických názorů pana autora a jeho party na svět, skrytá za občasnskou iniciativu. A to s tímhle obíráním státu krz sociální bydlení taky naprosto nesouhlasím. Doporučuji pouze pro ty, kteří mají potřebu se nechat 50 minut bičovat za hned na začátku vyhlášený celospolečenský "anticiganismus", případně jako sociologickou a psychologickou sondu do duše moderní extrémní levice. ()
Schizofrenní dokument, který odhaluje politickou neschopnost systému a zároveň k odhalování používá struktury, které jsou na systému závislé. Potvrdil, že Tominová je neschopná ignorantka, nicméně "Bez práce nejsou koláče" platit bude i nadále, takže celkové vyznění dokumentu jde proti skutečnému řešení. Velmi dobře to ukázala starší Romka v závěru, která by ráda, aby to bylo pořád, jak to je... na stole 2 ovladače na TV, teplo a žrádlo zadarmo - jenom ať po mě nechtějí nějakou aktivitu! My budeme dělat děcka, a vy to koukejte vyřešit. ()
Ubytovny? Ne všechno lze ale nazvat ubytovny... Tenhle díl dokumentu je trochu zavádějící, protože na konci pořadu pomalu jediné oko nezůstane suché, ale problém je někde jinde. Než ukázat "finální produkt", kterým je povětšinou matka samoživitelka obklopená čtyřmi kusy potomstva různé minoritní a smíšeně majoritní většiny, mají se v dokumentu zaměřit mimo jiné také OBJEKTIVNĚ, proč tomu tak je. Jasně, že výše zmiňovaná skupina zřejmě žádným extra bohatstvím nikdy oplývat nebude, ale ne proto, že by neměla dostatek financí (je spousta způsobů, jak legálně podojit stát a to se daří), ale proto, že není důvod začít vést hospodárný styl života. Český systém dávek je postavený opačně, než jak by měl být a činnost státu je v tomto ohledu kontraproduktivní. Dokument se jmenuje ubytovny, ale ve skutečnosti jen promile z ukázkových domů jsou registrovány jako skutečné ubytovny. Většina těchto "do očí bijících hrůz" jsou domy soukromníků, které nad sebou nemají žádný kontrolní systém a proto si mohou stanovit podmínky, jaké chtějí, a to jak platební, tak v mezích možností hygienické ne-normy... Neustále se poukazuje na město, které nedokáže zajistit síť bydlení pro sociálně slabé. Dokáže. Většina měst má vytvořen fungující systém bytů pro své občany, ale za určitých podmínek. Pojďme si říct nahlas, že většina těch, kteří žijí u soukromníků za nehorázné peníze měli možnost využití sociálního bydlení od města, většina z nich v nich dokonce bydlela, ale nesplnili podmínky. Jaké podmínky? Nemít u města dluh. Z čeho dluhy? Jezdíte MHD na černo a nezaplatili jste pokutu? Bingo!! Nezaplatili jste popelnice? Přestěhovali jste se a nenahlásili jste změnu bydliště a dluh za popelničky Vám narůstá? Ale věděli jste o tom, ne že ne. S prvním dítětem jste dostali městský byt, ale neplatili jste. Na výzvy jste nereagovali. Protože jste měli v domácnosti nezletilé dítě, chodili k Vám z prevence, z OSPODu, že jste nespolupracovali, smůla... Nabízeli Vám sestavení platebních kalendářů, ale Vám to přišlo směšné. Při vystěhování jste pobrali a zničili všechno, co se dalo. Ústřední topení, vodovodní baterie, parkety. Mohli jste jít do azylového domu, jo, ale smůla, tam je nulová tolerance alkoholu. Ano, v tuhle chvíli opravdu nemáte nárok na městský byt. Byla to jenom Vaše volba, nikoho jiného. Věc druhá, že tihle obyvatelé nijak finančně nestrádají (pokud nejsou vyřazeni z evidence na UP, ale ruku na srdce, je opravdu takový problém přijít jednou za měsíc na pracák včas?) Systém funguje tak, že majitel vydá potvrzení, kolik "oficiálně" měsíční nájem stojí (samozřejmě, že každý, jak majitel, tak nájemník na tom vydělají), s tímhle cupitají na pracák pro žádost o výplatu doplatku na bydlení, příspěvek na živobytí... Nemyslím si, že příjmem přes 30 je chudoba... ()