Wadjda

O dívce, která chce kolo. Jenže za prvé žije v Saudské Arábii a v ní přeci ženy na kole nejezdí, za druhé je to kolo drahé. Dost unikátní sonda a první saudskoarabský celovečerní film (v zemi, kde nejsou kina). Za odvahu ho natočit a jedinečnost dávám hvězdičku navíc. ■ Toto není komedie ani drama (jak uvádí ČSFD). Nemohl by se zavést žánr "sliece of life"? ■ Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=3koigluYOH0 (13.02.2015)

"Ak práve menštruujete, držte korán v obrúsku!" Film z prostredia, ktoré by sme v našich podmienkach bez váhania mohli označiť za ideologické väzenie, je civilne spracovaný, ale nežný a krutý zároveň. Je to príbeh dievčatka, ktoré nechce veľa. Jej snom je mať bicykel, ktorý si vyhliadla. O ňom jej však autority doma či v škole vysvetľujú, že nie je pre dievčatá. Je to u nich samozrejmosť. Vlastne jej to hovoria všetci okrem predavača bicyklov. Ten jej pre zmenu oznamuje, keď oň len prvýkrát zavadí pohľadom, že je na ňu príliš drahý. Wadjda ich nepočúva, lebo jej cieľ je silnejší. A zjavne aj rozum, keďže sa ako osoba, ktorá si vlastné sny v sebe ešte neudupala v rámci konformizmu, ako jediného riešenia v danej spoločnosti, nechce vzdať. Šetrí peniaze, učí sa recitovať do školskej súťaže, ktorá ponúka výhercom odmenu, robí všetko čo môže v rámci detských možností. Snáď netreba vysvetľovať, že túžba po bicykli je len nástroj na zobrazenie podmienok v moslimskej spoločnosti. Alebo že to síce nie je zdanlivo žiaden veľký ideál, ale na pomery hlavnej hrdinky dostatočný. Keď som bol približne v jej veku, tiež som chcel bicykel. A potom som ho dostal. Ale chcel som aj horský, ako mali ostatní. Aké to malichernosti! Ten som už nezískal. Ale keď pozerám tento film, som rád, že mi stáli v ceste len peniaze... (25.01.2014)

Prý drama... Houby, komedie to je, a dělá si moc pěkným způsobem šoufky z ručníkářů.___Wadjda je malá treperenda, vyznávající kecky, moderní pop-music a silniční cyklistiku. Vždycky chodí prostovlasá, jak se na pěknou holku sluší (mno, její mamka ale byla teprve kráska, hned si jí jdu vyhledat na nudography...). Problém pro ostatní, ale ne pro Wadjdu je, že žije v Saudské Arábii. Jako ateista bych mohl nevěřícně kroutit hlavou, ale já se stejně jako osazenstvo Lucerny velmi dobře bavil, protože takhle dobře vtipně natočený film z přísně náboženského prostředí je obrovský unikát. Původně jsem chtěl dát 4*, protože ten konec je přeci jen takový moc učesaný, ale seky typu "Kde máš ty peníze?" _ "V Palestině..." a taky hodnocení jen mírně lehce nad 80 % mě pohnuly na plný. Cinema Mundi, 2014. (03.03.2014)

Wadjda je sympatická tím, že na rozdíl od mnoha jiných filmů tematizujících nerovné postavení žen (v jakékoli části světa) nevytváří stereotypně vyhrocený obraz boje mezi křehkou feminitou a hovadskou maskulinitou. Problém je identifikován v celkovém nastavení společnosti, v níž je striktní oddělování mužského a ženského světa naturalizováno a do níž se všichni socializují - tudíž i samy ženy principy propastné genderové nerovnosti přijímají a dokonce přispívají k jejich utužování. Děti - ať už dívky nebo chlapci - tvrdému společenskému řádu sice ještě nepřivykly, ale i ony už začínají chápat, že v KSA vede jakákoli cesta za úspěchem jen skrze podřízení se řádu a alespoň formální zbožnost. Nejvýraznějším zosobněním oběti systému je samozřejmě postava ředitelky madrásy - v mládí se podle vlastních slov vzpouzela stejně jako hrdinka Wadjda, nakonec z ní ale vyrostla autoritářská osobnost, která dělá děvčatům problémy kvůli nenošení závojů nebo mluvení v přítomnosti mužů. Wadjdina matka naopak svou společenskou roli v průběhu filmu zpochybňuje a nakonec ji i přehodnocuje. _______________ Nebylo by úplně přesné tvrdit, že je Wadjda filmem didaktickým a že je v ní vše podáváno plakátovým způsobem - Haifaa Al-Mansour se svou výpověď snaží podávat jemně, skrze detaily či náznaky, přesto však povětšinou zůstává v rovině doslovnosti a zdaleka se nepřibližuje vytříbené poetice "dětských" filmů od íránských autorů. Ve srovnání s díly Majida Majidiho (Božské děti) nebo Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) chybí saúdskému snímku ještě jedna podstatná věc - schopnost zprostředkovat dětské vidění světa, v němž zdánlivě všední detaily každodenního života nabývají na významnosti. _______________ První saúdský snímek s mezinárodními ambicemi tak představuje spíše festivalový průměr, jenž zřejmě boduje hlavně u diváků, kteří nejsou seznámeni se společenskými reáliemi Perského zálivu a film je tak pro ně zajímavý hlavně tím, že je poodhaluje (a v horším případě slouží k post-koloniálnímu dojímání se). (26.12.2013)

Všetko, čo mám na arabských filmoch rád je aj vo Wadje. Túžba po materiálnom statku a nedostatok zdrojov na jeho získanie, hľadanie možností zarobenia si, interakcie s okolím a do toho všetkého citlivo no presne vyobrazené problémy v rodine. Okrem týchto prísad cítiť aj vplyv západnej kultúry. Prináša tému postupného zrovnoprávňovania žien v jednej z najortodoxnejších moslimských krajín - Saudskej Arábii. Vďaka tomu sa spomenie viacero čriepkov zo striktne postaveného systému pravidiel, často daných ústnou tradíciou a nie písomnými prikázaniami Koránu. Ženy by nemali chodiť na bicykli, počas menštruácie sa dotýkať posvätnej knihy, neustále by mali mať zakryté telo aby nevzbudzovali u mužov hriešne telesné pokušenia a podobne. Na príklade zvedavej, vtipnej a rebelskej dievčiny sa ukazuje, že mierny pokrok možný je, no pri súčasnom rešpektovaní a uznávaní pravidiel moslimskej viery. Skvelý, nekomplikovaný, no vyznením zároveň pomerne silný film. (14.11.2013)