Blázniví bažanti

V pořadí druhý film skupiny Les Charlots patří mezi jejich nejznámější a zároveň i nejlepší. A to zcela oprávněně. Pětice mladíků to v žádném případě nebude mít opět jednoduché a přes počáteční patálie a stavbě svého provizorního „campu“ nastává čas, aby ukázali, že jsou i nadaní kapelníci – no ve skutečnosti jistě jsou, ale tady pobavili publikum především demolicí zařízení a hracích nástrojů. Právě první polovina mě bavila díky spoustě srandovních scén a situací mnohem víc, než následný povolávací rozkaz a trampoty v kasárnách. Ani ty nebyly špatné, ale mnohem víc jsem si chlapce v uniformě užil v následném pokračování (Bažanti jdou do boje). Je docela škoda, že jim Luis Rego dal následně vale (co se natáčení dalších filmů týče) a vydal se raději vlastní cestou (hereckou dráhu), ve skupině jim to ale šlapalo dál. I zde se objevila pohledná dívka – tentokrát Marion Game, takže se samozřejmě chlapcům budou opět zapalovat lýtka…70% (02.03.2018)

Skoro bych dal jen dvě hvězdy, jaksi za trest. První z jejich filmů a dle mne nejslabší z těch, co s nimi natočil Claude Zidi (ty nezidiovské jsem neviděl). Les Charlots vznikli jako kapela a hlavně mimo Francii je proslavily až filmy, ve kterých hráli. Na francouzské Wikipedii se dokonce dozvíme, že jsou jednou ze dvou francouzských kapel, které předskakovaly Rolling Stones. Prvních skoro 40 min. (tedy téměř půlku filmu) se díváme na jejich snahu hrát s kapelou a zvítězit v jisté regionální hudební soutěži. Nemají peníze na nástroje a tak jako později ve Velkém bazaru se snaží si vydělat (prací :), což se jim klasicky nedaří. Později je Zidi již neobsazoval do rolí hudebníků a postačilo, že dělali ke svým filmům hudbu. Vtipná je pasáž ze soutěže, kdy máme možnost podívat se na několik dalších kapel a styl, co se tehdy hrál. Zajímavé je sledovat, co se nosilo, některé modely jsou pekelné. Po těch 40 minutách se konečně dostáváme do armády, když je na jedné louce dostihne vojenský kurýr s povolávákem na večer téhož dne (docela krátká doba, ale to je u takového filmu celkem jedno, jen mám dojem, že se jejich vojenská služba do té doby ve filmu vůbec neřešila). V armádě začíná být veseleji, především díky plukovníkovi a skvělému seržantovi (Jacques Seiler), který hraje také v Bažantech jdoucích do boje. Fantastické jsou manévry, kde plukovník s důstojníkem od jiné jednotky hrají proti sobě jakoby deskovou hru s figurkami na plánu vojenského prostoru a dle toho, jak figurami táhnou, musejí vojáci a technika pobíhat sem a tam. Tento film je více než u dalších sledem gagů, pospojovaných jakýmsi dějem, až na to, že zde je to dosti patrné, chatrné. Ale stejně je mám moc rád! (26.06.2012)

"Od teď salutujte už jen levou!" "MERDE". Děj jako vždy nulový, ale gagy spousta gagů od vyloženě trapných k vyloženě vtipným. Navíc se mi líbily i ostatní skupiny na soutěži. Navíc Bažanti se později neprojevovali až tak hipísácky jako tady. V tomto filmu je členem Les Charlots ještě Luis Rego, který se později udělal pro sebe (hrál v několika Richardových filmech). Dabing stejný jako u prvního dílu mušketýrů, čili klasicky (rozuměj Rinaldi - Petr Štěpánek, Fechner - Petr Oliva, Sarrus - Jiří Štěpnička) a jen Gérarda Filipelliho mluví místo Pavla Trávníčka Viktor Preiss. (14.12.2006)

Pro mnohé diváky v bývalém Československu první a jedno z nejlepších setkání s francouzskými Les Charlots. Ještě v pěti i s Louisem Regem, který pak v největších "peckách" už nebyl. V očích mnohých možná francouzské dozvuky květinového opojení, zvláště pokud se podíváme na garderobu potrhlých hudebníků. Domnívám se, že kdo se bude chtít u tohoto filmu bavit, udělá to. Je to oddechová komedie, které jsou prostě potřeba a nemá smysl z ní dělat něco, co není. (09.06.2008)

Někdo holt nikdy nedospěje. Jako nedospěli hrdinové této a dalších francouzských komedií s Les Charlots. A jako jsem zřejmě nedospěl já, když mi tyhle filmy i po letech přijdou stejně zábavné jako když mě na ně rodiče brali do kina coby škvrně. Opět jsem se smíchy popadal za břicho, a víc od tohoto žánru nepožaduji. Čtyři hvězdičky za klasiku mezi bláznivými komediemi a pátou dávám ze sentimentu... (06.05.2005)