Padesát odstínů šedi

Pěkná blbost, psychologicky dosti nevěrohodné,,.... ale své fanoušky a obdivovatelky si to jistě najde, takže prosím - vlastně proč ne. Třeba je pravda, že vlastně každá (cudné panny nevyjímaje) má při tom ráda plácání po prdelce, žárlivost u chlapa je pro ni důkazem zájmu (a je to prostě hrozně hezkýýýý), bičík při sexu je fajn, prachy vzbuzují libido a když ten chlap vypadá alespoň trochu dobře, dá se uvrtat do čehokoliv a sama si to ve výsledku užije ještě více nežli on. (30.12.2015)

Nemůžu se zbavit dojmu, že tohle je po marketingové stránce ta nejvýdělečnější červená knihovna, co jsem kdy viděl. A to jsem se přitom na film podíval jenom proto, že jsem očekával nějaké změny ve světové kinematografii. Nedostalo se mi ale ničeho krom jednoho trošku zvláštního vztahu, který ale neukáže prakticky nic. Jenom nějaký to bičování a jednu skromnou mučednickou místnost. Dorian Gray je sice magor, ale pořád se chová racionálně a tak se s Dakotou nic moc nestane. Závěr pak slabota, protože mi je jasný, že ta dominance Dakotě nevydrží dlouho. (12.03.2015)

Samozrejme, je to hrozne idiotský "príbeh" s hlúpymi postavami hranými iritujúcimi hercami. Ale na rozdiel od Twilightu, čo je ubíjajúco idiotský "príbeh" s hlúpymi postavami hranými iritujúcimi hercami, toto je miestami celkom zábavný idiotský "príbeh" s hlúpymi postavami hranými iritujúcimi hercami. (btw. ona je príšerná, on je prekvapivo celkom sympaťák) (15.03.2015)

Co se týče parafrází na klasický příběh Popelky, Pretty Woman nebo My Fair Lady, víc než Padesát odstínů šedi je mi bližší hra na bondovku Kingsman: Tajná služba, co přijde do kin za tejden. Za Lízu Doolittlovou je v ní agent Eggsy, co má možná stejně chlupatý nohy jako Anastacia, není ale obživlý manipulativní hovězí, co se chce Christiana "vyléčit". Eggsy ovládá parkour, střílí deštníkem, zachrání svět a na úplném konci skončí v análu uvězněný švédský princezny. A to je mnohem víc než tohle jalový vakuum s důtkami. (12.02.2015)

PADESÁT ODSTÍNŮ ŠEDI by se spíše mělo jmenovat PADESÁT ODSTÍNŮ HNĚDI, protože se na projektu zesralo vše, co mohlo. Snažil jsem se k tomu fenoménu přistupovat nepředpojatě, jenže ať člověk přijde s jakýmkoliv sebevstřícnějším rámcem pro posouzení snímku, vždy dojde k závěru, že jde o selhání obřích rozměrů. Více v kritické reflexi. (15.02.2015)