Nedokončená skladba
Neokončennaja piesa dľa mechaničeskogo pianino
Nedokončená skladba
An Unfinished Piece for Mechanical Piano
Obsahy(1)
"Je hrozná hanba žít... žít takhle zbytečně. A nejhorší je vědět, že nic jiného už nebude...", přiznává doktor Trileckij, jeden z rozčarovaných hrdinů volného filmového přepisu dramatické prvotiny "Platonov" od 17-letého Čechova. Tragikomický příběh jednoho večera a jedné noci, který odhaluje množství skrytých dram, se odehrává v prostředí panského domu na ruském venkově v polovnině 19. století. Film byl oceněn Zlatou mušlí na MFF San Sebastian 1977. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Čechov napsal tuto hru (Platonov) údajně v sedmnácti (jisté věcí jsou ní ještě nedozrálé) a byla publikována až po jeho smrti (jisté věci jsou v ní už přezrálé); nicméně ji v podledních letech měla na repertoáru divadla v Praze, Brně i Olomouci. Michalkov je bezesporu mistr-vykladač předrevoluční doby, dovede jí vykládat i tehdy, když "děje dějí v jiné době". Přestože se Trileckij domnívá (viz text distributora), že to bude takhle a "že nic jiného už nebude", skladbu pro jeho/jejich mechanický klavír brzy utnou bolševici, a s ní celý okázalý zahradní (mám velkou slabost pro zahrady) piknik. Po shlédnutí filmu nás to může sotva překvapit. Pozn. 1.: V českých překladech a inscenacích bývá Platonov často označován (např. Ivan Wernisch) za darebáka. Pokud to přijmeme, bude třeba doložit proč a čím se vyznačuje. Anna Petrovna ho kárá: "Platonove, proč nám kazíte den svým otravným moralizováním? Zacházíte příliš daleko. A máte vůbec na něco takového právo?". Pozn. 2: Platonovovi je 35 let, má jakési povolání (vesnický učitel) a je ženat (celkem šťastně). Přesto se považuje za ztroskotance - tedy ve věku, kdy spousta současných mužů ještě dlí u maminky nebo u milenky a domnívají se, že na všechno mají ještě dost času. Pozn.3: Měl jsem k dispozici bohužel nekvalitní kopii; obraz střídavě připomínal francouzské impresionisty a ruské realisty, obtížně rozumitelné dialogy byly doprovázany permanentním šumem (pro změnu) elektronického klavíru. ()
Na motívy poviedok A. P. Čechova natočené výtvarne krásne štylizované dielo. Obrazy vidieckej prírody, starého kaštieľa, zdanlivého pokoja príslušníkov šľachtického stavu v lenivom opare nič nerobenia a nádherne uvoľneného rečnenia o feminizme, či liberalizme bez akéhokoľvek konkrétneho činu, najmenšieho náznaku zodpovednosti, či záujmu. Hostia vo vidieckom sídle žartujú a pojedajú. Z neustáleho vtipkovania a uvoľnenej povznesenej konverzácie sa významová rovina filmu otočí v momente pripomenutia finančných zábezpek tejto neustálej zaháľky. Obrazovo a herecky veľmi pekný film, ktorý miestami trošíčku nudí tak, ako sa zaháľkovo sem-tam nudia aj samotní aktéri príbehu. ()
Věčný a nikdy nepřekonaný pocit části Rusů, pocit zbytečnosti vlastního života podle předloh A.P.Čechova zpracovaný Michalkovem. Těžko to mohlo dopadnout špatně. Chvílemi se mi zdálo všechno protahované, hrozila až nuda, ale jakmile přišel závěr, který tu dlouhou přípravu ospravedlňuje a dává znát, že byla nezbytná, bylo všechno, jak má být. ()
"Můj otec se bál přiblížit k tomuto domu a já tu sedím s jejím blahorodím a diskutuji o počasí...a tak to má být". Vývoj společnosti je pro lidstvo přínosnější než vývoj technologický. Kupříkladu, co může být pro aristokrata s modrou krví horší, než vidět ubohého podomka hrajícího na klavír bez chyby vznešenou skladbu. Na druhou stranu samostatně hrající mechanické pianino, tomu se říká pokrok. Den___Čas odpočinku, rozjímání a nic nedělání, ale i infantilní rozmařilé zábavy, při které se pokorný, prostý člověk, na něhož čeká nejprve opovržení a potom déšť, musí pokřižovat. Podvečer___První výčitky, hrdinně sebevědomá prohlášení, absurdní představy o pomoci TĚM chudým, ale i prvotní náznaky odkrývání skutečné pravdy, která je zde ubíjena falší a pokrytectvím a zoufale vykuje zpovzdálí s nohama zabořenýma v morálním bahně...které všichni hosté zatím úspěšně obcházejí. Večer__v klidu povečeřet, moralizovat o starých dobrých časech, dostat pár facek a začít se litovat. Noc___na lítost již není čas, je potřeba křičet, hodit vše za hlavu, začít znovu a lépe, s čistým svědomím a pevným charakterem. Do bahna je třeba vstoupit. Úsvit___zapomeňme na vše, vraťme se..."Vše bude zase jako předtím...". Ven z bahna ven, pěkně okolo. Zapomeňme na své předchozí prozření o prázdnotě svého života, o své (ne)potřebnosti vůči druhým o smyslu svých skutečných přání i potřeb. Zapomeňme na život bez lži. Michalkov představuje psychologickou, barevnou stínohru s fantastickým závěrem, který volá Triera a jeho Melancholii - Takhle se to dělá, Larsi, víme? ()
Ak by to nebol Čechov/Michalkov, tak by som povedal, že je to niečo medzi Bergmanom a Allenom so štipkou Altmana. Slovenský dabing je podľa mňa ok. Všetky postavy by zaslúžili poriadne vyšticovať. ()
Nedokončená skladba pre mňa znamenala nedopozeraný film. Čechovove poviedky a hry som čítaval, filmy Nikitu Michalkova nepoznám a prvý kontakt s jeho dielom nedopadol najslávnejšie. Čudní ľudia postupne prichádzajú a nabaľujú sa na dvojicu z úvodu, teatrálne sa zvítavajú, bozkávajú, rôzne sa pitvoria, niečo čudné bľabocú a hlavne sa snažia tak po rusky nebyť sebou, ale niekým iným. Trochu mi to úvodné pribúdanie hostí bez toho, aby pribúdali aj dojmy evokovalo Ravelovo Bolero. Po nejakom čase som rekordér vypol, aby som zabránil asociácii Michalkov-Nedokončená skladba. Určite nakrútil lepšie filmy. ()
Že to nikdo nepovažuje za komedii... ()
Ne vždy to, co sluší divadlu, sluší i filmu. Z toho, co jsem viděl, musí být Platonov vynikající divadelní kus založený na povrchních výlevech mnoha postav (jejich vztahy jsou až na výjimky zcela nepřehledné), kde sem tam pronikne na povrch dlouho potlačovaný cit ve výbuchu emocí. Michalkovova režie je sice poměrně chytrá, ale divadelní background scénáře nezapře. ()
Film srovnatelný s tím nejlepším, co u nás bylo natočeno podle knih Bohumila Hrabala. Stejně jako Hrabal i Čechov představoval ve svém díle postavy, které působí nerealisticky, možná až na hranici trapnosti, ale nikdy neupadnou do směšnosti, protože jim nechybí výrazný lidský rozměr (za všechny příklady stačí říct jen - strýc Pepin). Absurdní atmosféra Nedokončené skladby je k sežrání. Tvůrci velmi dobře převedli na plátno čechovovský ,,smích skrz slzy". Skoro každá scéna má nějaký ironický dovětek, každá postava (a že se jich tu hemží!) projde určitým vývojem až k pointě, v níž se mísí smích s pláčem. Starý pán je během oslavy neustále buzen se slovy, že je trapné, že spí - a když se večer na moment probudí a začne blábolit, je mu řečeno ,,ať se radši prospí...". Šlechtična z rozmaru pošle sluhu pro svini, protože hráli karty o to, kdo se na ní projede kolem panství. Chudák s nemocnou ženou přijíždí pro doktora na panství, kde mu ve dveřích řeknou ,,aby aspoň vzal ty jahody a odnesl je pryč" - tak tam bloudí, bosý, aby nenašlapal, pomoci se nedočká a ještě se laskavě ptá, kam má odložit ty jahody. Další muž chce po hádce odjet z města, nasedne do kočáru a poručí zapřáhnout koně. A na konci jen vidíme, jak ve stojícím kočáru spí, nejspíš proto, že na koně už ve zchudlém panství nemají... To jsou jen čtyři náhodně vybrané příklady, ale podobnými hořko-sladkými příběhy je tento snímek doslova nacpán. Je velmi chytře vystavěn a až ho uvidím v lepší kvalitě (ne s příšerně protivným slovenským dabingem) a dojdou mi tak všechny jemné nuance, nejspíš mu dám plné hodnocení. ()
Jak si sovětští intelektuálové představují Čechova. 1) Nízkorozpočtový snímek prozrazuje divadelní hru - po úvodním proslovu postavy obřadně přicházejí ze zákulisí (rozuměj zpoza keřů), aby mezi sebou vedly polopatické dialogy a sdělovaly si navzájem tuctové myšlenky. Těch několik zajímavých zabíjí cirkusová prezentace, pod níž se podepsal i ukřičený nervy drásající slovenský dabing. Připomnělo mi to jednu z těch zoufale nudných socialistických pondělních slovenských televizních inscenací. 2) Sovětský původ film nezapře - venkovské sídlo je zpustošené a zanedbané - má to snad vyjádřit stav duše nebo jen to jen vedlejší sovětský syndrom? Zadluženost majitelů za to nemůže, to by musela trvat po celé generace. ()
ocenenia : MFF Cannes 1977 - nesúťažný výber ◘◘◘◘ Tento film sa mi vybaví, keď sa povie Anton Pavlovič Čechov (asi preto, že som nečital žiadnu jeho knihu :) ()
Krasny sovietsky film na motivy A. Cechova. Hostia len polemizuju, jedia, piju, vysoko hodnotim letny opar kastiela a nadhernu prirodu. Trochu vsak nuda. 77 % ()
"Já chrapoun, já můžu všecko." Hrátky provinční aristokracie = zrcadlo nejsoučasnější globální společnosti v adaptaci díla z pera mistrovského sarkastického pozorovatele. Konfrontace sebevědomí a schopností ve vlídných kulisách carského Ruska. "Usedlost nebo čest ?, já jsem pro usedlost." Pravda a mravnost, strach a rozptýlení, nezbytná porce lásky v její čistotě, hlubiny ruských řek a operní patos. "- Ubohé Rusko". - Nech být Rusko." ... "Máme evropské sebevědomí, ale chováme se jako Asiati ... kam s tím prasetem, Vaše veličenstvo ?" České znění Jelínek, Vinklář, Fialová, Paulová ad ()
Páni a paničky, všetko divné postavy, nikam nevedúce dialógy, smiech bez príčiny, kto sa na to dokáže pozerať? U Allena má nejaká podobná konverzačka vždy nejaký zmysel, skrytý význam. Tu bol význam tak ukrytý, že asi len miestne publikom by to dokázalo oceniť. Slovenský dabing je výrazný, že ani skutoční herci neprednášali texty s takým zanietením. Najskôr ma to rušilo, ale pri absencii zmyslu deja to bol nakoniec najlepší prvok filmu. ()
3,5 Nepochybne výborný film, skvelo nakrútený, vynikajúco zahraný hercami (mnoho zaujímavých postáv), s krásnou hudbou (napr. moja obľúbená Bohéma). Ťažko mu niečo vytknúť. Problém, ktorý s filmom mám, je veľmi subjektívneho charakteru. Jednoducho ma akosi odpudzuje daná téma, téma "lišneho čelovjeka". Ten istý problém som mal aj s ďalším výborným filmom, Oblomovom (zdá sa, že režisér mal také obdobie, kedy sa touto témou zaoberal). Zbytočne sa potom na mňa valí z obrazovky všetka tá krása, keď ma film vyslovene deptá, keď sú mi skoro všetky postavy strašne protivné (áno, až tak presvedčivo boli zahrané). ()
Jeden den ze života jedné rodinky, kterou navštíví pár známých, a spolu s nimi si ho náramně užívají, vtipkují, dělají "blbůstky" a to vše jen proto, aby se divák pobavil. Ale není to jen o srandě, je zde místo i pro dramatičtější části. Výborný film se skvělými herci, u kterého se nebudete nudit, ale naopak se hodně dobře pobavíte. ()
Perfektné herecké výkony a dejový obrat v strede filmu stoja za to. Sentimentálny koniec mi nijak nevadil... ()
Darebák Platonov ožil na plátně. Velmi zdařile, nutno říci. Skvělá nálada, tuna zmaru. Je dobře, že takové filmy existují. ()
Jednou v sedmdesátých letech se Nikita Michalkov a Alexandr Adabašjan rozhodli uchýlit kamsi do přírody, kde dlouho četli, studovali, rozebírali jen a pouze Čechova: vše, co kdy napsal, nedopsal, popsal, a co bylo napsáno o něm. Výsledkem byl scénář, který kromě kusu dějové kostry hry Platonov (neboli Hry bez názvu) do sebe nasákl náladu a drobnosti a citáty nejméně dvaceti dalších Čechovových povídek a her, například z Učitele slovesnosti nápad s karetní hrou na „osud“, z krátké povídky V usedlosti postavu hlupáka řečnícího o podřazenosti neurozených lidí, další detaily ze Tří roků, Mého života, a dokonce fráze ze spisovatelových zápisníků. Hlavní hrdinové filmu, jak se sluší a patří na čechovské postavy, jsou představiteli ruské inteligence, žijí absurdně prázdně a donekonečna mluví o životních možnostech, kterých nevyužili; v jejich zábavě znějí falešné notky a každá událost končí trapně. A, dle všeho, zobrazení takovéto zoufalé existence provádělo bolestnou paralelu se životy mnohých scénáristových současníků. S tímto i pozdějším „italským“ Michalkovovým zfilmováním čechovské látky mám stejný problém: říct, že to nejsou chytré a skvěle natočené filmy, by byla lež, ale kochat se jimi nemůžu, protože mi... duševně nesedne čechovskost. Oba filmy vystihují, nakolik ten chytrý a talentovaný doktor Čechov neměl rád ani své postavy, ani lidi, ani život jako takový. ()
asi je to dobrý film, ale já pro něj nějak nemám úplně pochopení ()