Chraň nás od zlého

Yop, jdu si vyměnit trencle. Loňský rok měl The Conjuring, letošek má tohle. Zase nic převratného ani nového. Přesto pochybuji, že mě něco do silvestra vyděsí víc. Derrickson měl i tentokrát k ruce osvědčeného skladatele, který s ním má na svědomí dvě předchozí laskominy (The Exorcism of Emily Rose , Sinister) a opět hraje přesně na tu strunu, na kterou slyším. Výsledný mix + městské části New Yorku za deště tvoří atmosféru připomínající Resurrection, nebo Se7en. Závěr trošku pokulhává, nicméně bezmála 2 hodiny nepříjemného pocitu v břiše to nepřebije. Wan má konečně rovnocenného soupeře na poli strachu.. Palec hore ! - 90%. (30.06.2015)

Jediným problémem Derricksonova filmu je, že prezentuje přesně ten typ hororové podívané, kterou je každý všímavý divák v současné době přesycen. Duchové, divné zvuky pod postelí, osobitý kněz, vymítání - schéma tak ohrané, že navzdory enormní režisérově šikovnosti, která udržuje diváka celou dobu v bedlivé pozornosti a snaživě hledá motivy za hranicemi všech duchařin od Jamese Wana, nemá snímek moc šancí mezi ostatními výrazněji prorazit. Velké plusové body pouze za prosazování zajímavé detektivní linie, za hudbu od The Doors a také za Erica Banu, který na to pořád ještě má. Ani to mi ale tentokrát k výrazné spokojenosti nestačí.. 70% (24.10.2014)

Skotovy filmy jsou jedny z mála, co dnes skýtají aspoň jakous takous zárukou, že když chce člověk zažít pořádný horor, nemusí si už jako obvykle projít například peklem řadového spoje Českých drah do Prahy. Jmenuje se to EC, opravdu hrůzné místo, kde kultura cestování už dávno bolestivě vykrvácela. Tří a půl hodinové martýrium ve smradlavém, špinavém a přeplněném kupé, jehož sedačku, posetou nekompromisně prosezenými pružinami, by i závodní fakír označil za extrémně nepohodlnou, to jednoho navždy poznamená tak, že si příště raději ukouše nohu, než aby si ten Regyjodžet nechal znovu ujet. K tomu samozřejmě celou cestu těsně po pravici několik let poctivě zrající bezdomovec a na všech ostatních místech, včetně chodbiček, bodrá, tmavohnědá východoslovenská rodina, co se se všemi deseti hyperaktivními důkazy své nezdolné fertility, drůbeží, psy a snadno rozebíratelným mobilním obydlím vydala na západ za lepšími zítřky. Ano, takto děsivou atmosféru dokáže nasimulovat málokdo! Proto velmi vítám, pokud se to někomu podaří, a dokonce to vměstná do pouhých dvou hodin. Skot, jakož už u Synystru, pokračuje v audioexperimentech a jeho podkres, kdy tři čtvrtiny filmu slyšíme v levé bedně démonický tinitus, jak hlavnímu hrdinovi kape na karbit, to je rozhodně něco, co samovolně zbaví lůžka přebytečných nehtů a nerozhodné sebevrahy konečně přinutí odrazit se od okenní římsy. Vytváření hrůzných obrazů mu jde natolik přirozeně a s grácií, že prostě není pochyb, aby tím Košičanem už někdy nejel. Přešťastný divák je pak připosraně schopen přimhouřit žlutě svítící oči a bez problému mu odpustit těch pár momentů, kdy se ti démoni chovají tak, že by je i samotný Lucifer nakopal kopytem do prdele za alogičnost posedávání. (12.10.2014)

V mém hororovém týdnu patřil tento horor k tomu nejlépe zpracovanému, jinak příběhově mohl být, stejně jako v ostatních případech lepší. Atmosféra tu není úplně nervy drásající, ale určitou hladinu má. Trh je přesycen v poslední době démony a ďábly, proto už nemůže ani tento překvapit něčím převratným. Horší čtyři. (19.04.2015)

Měl jsem asi napsat komentář hned, už si pořádně nepamatuju, o co šlo. Jasně, vymítání, náboženské bu bu bu. Ke konci to na mě působilo spíš komicky než napínavě, ale uznávám, že po celou dobu to mělo velmi dobrou atmosféru. Příběhově mě to ale příliš nevzalo a byly tam i nějaký logický zádrhele. Hodnotím průměrně, nebylo to špatný, ale chybělo tomu něco, co by to vyneslo mezi zapamatováníhodné filmy, které mám chuť vidět někdy znovu. 60% (17.11.2014)