Chraň nás od zlého

Eric Bana vs. Démoni vs. The Doors:) Scotta Derricksona považuju za výborného hororového režiséra a až na uklouznutí v podobě Hellraiser: Inferno, na mě všechny filmy, které jsem od něj zatím zhlédla, silně zapůsobily. Od démonického V moci ďábla, po němž se mi opravdu lehce neusínalo, přes kritiky i diváky strhaný remake Den, kdy se zastavila Země, který mi nepřišel tak špatný, až právě po Deliver Us From Evil. "Exorcist, Possession Movies" miluju a tento snímek svému žánru ostudu rozhodně nedělá. Výborně budovaná hustá atmosféra, děsivé výjevy, nějaké ty tradiční lekačky (ze kterých jsem já vždycky po*raná:), úžasná hudba, Erica Banu skvěle doplňující Joel McHale a naprosto dokonalá, mrazivá scéna vymítání, která nemá ve filmovém světě konkurenci. Vymítání nebohého člověka za doprovodu kultovního songu Break On Through (To the Other Side) nemá chybu a povznáší už tak strhující scénu na novou úroveň. Vůbec by mi nevadilo, kdyby písničku nechali dohrát až do konce. Chraň nás od zlého je poctivá žánrovka, která sice pracuje s osvědčenými postupy i schématy, ale snímku to na kvalitě a děsivosti nic neubírá. (06.04.2015)

I nadále zůstává Friedkinův The Exorcist nepřekonán... Na začátku je divák znechucen otřepanou frází: podle skutečné události, které snad uvěří jen malé dítě. Celkově jsem z filmu rozladěn, i když to není přímo vykrádáním Friedkinova majstrštyku. Výborná kamera (jen občas chaotický střih), v noci většinou prší, slušná hudba, dobré herecké výkony, obstojné triky, božští Doors (byť mi k filmu moc nesedli). Snímek se snaží tvářit mysteriozně, bát se u něj ale moc nebudete. Pátrání po zlu je prokládáno užvaněnými scénkami, co zbytečně zbržďují děj, a ruší snahu o tajemné vyznění. Mrazivá atmosféra nikde, což je u daného žánru kámen úrazu. Neklidně tak působí záběry na noční město, poté napětí opadá. Škoda, i když snaha se cení. Na jedno podívání dostačující. (12.11.2014)

Démoni jsou mizerní malíři pokojů a sovy nejsou tím, čím se zdají být. Nesmyslně nabobtnalá směsice policejního procedurálu, temného fincherovského thrilleru o krizi (post)postmoderní společnosti a všech exorcist hororů, které jste viděli. Místo mrazivého zpracování skutečné události se Satchieho údajně pravý případ jeví jako zmatené výpisky diváka, který viděl až příliš žánrových filmů. Derricksonův styl je oproti rafinovanosti a přesnosti Sinisteru hodně těžkopádný, s gradací se pracuje jen velmi málo. Když už po pár minutách defilují na plátně týpci s rozteklým make-upem a skřehotající devil whores, pohybuje se film přesně na té nepříjemné hraně děsu a výsměchu. Sice pro mě nikdy nespadl celým objemem na špatnou stranu, ale rozhodně se neusídlil ani na té dobré. Nadměrné množství agresivních a nevynalézavých lekaček, tentokrát převážně nefunkčně zapojené různé způsoby snímání, pár tradičně luxusních sonických terorů, které mají význam pro vyprávění, výtečně obsazené hlavní role a důkaz, že Doors jsou zlo dobré tak pro sumérské démony. Čekal jsem (ne)příjemnou letní projížďku strašidelným zámkem ve stylu výtečné jednohubky Conjuring, dostal jsem zmatenou sešívku mnoha filmů poslepovanou didaktickými rozpravami o dobru, zlu a odčinění vin. Nebýt tradičně výkonného Bany a především Ramíreze, kterého by si měl jako sexy jezuitu urychleně najmout Vatikán, byl by to vysloveně průšvih. Takhle lehounký nadprůměr, ale zároveň ukázka, že Derricksonovi to příliš nešlape ani tam, kde se zdál být bezpečně doma. Z trojlístku jeho hororů je Chraň nás od zlého nejslabší. (03.07.2014)

To se nám to ale dějí věci na těch newyorských policejních stanicích!! Úvod je přitom výtečný, první desítky minut tenhle kus skutečně připomíná mladšího brášku Fincherových Sedm. Pak tu ale máme nepěkný sešup dolů, že ani kužel baterky nepomáhá. Materiály propletené s náboženskými tématy se velmi často zvrtnou. Tenhle odstartoval v Iráku, kde se v jednom podzemním úkrytu setká trojice amerických vojáků s něčím ďábelským, přetáhnou to do Bronxu, kde se k sérii záhadných vražd a sebevražd dostává jeden ostrý polda s vlastními démony. A tak tu velmi brzy narazíme na fešného otce, který má s vymítáním zkušenosti, na vrčící šílence, na citování Doors, na škrabání o podlahu (nebo kamení), na ohryzávání masa i na démonické pokřikování v latině. A divák se solidně ztrácí. Přitom náběh na temný policejní thriller roku je velmi solidní, křižování nočním velkoměstem (případně zoologickou zahradou) a plížení ve tmě v zaplivaných bytech jsou lahůdkové. Jenže tenhle kus hraje na efekt i nadále a zapomíná myslet na diváka, který se v téhle pasivní teologické přednášce začne lehce nudit. V jednotlivostech je to místy síla, jako celek ovšem bohužel. Doporučení: pokud budete chtít v Bronxu vymalovat, natěrače z firmy Alfons raději nekontaktujte!! (19.10.2014)

Najskôr klady. Páčilo sa mi ako Derrickson používa zpomalovačky a robí kamerové nájazdy na konkrétne detaily. Vo filme neustále prší a preto z toho je cítiť taká ponurá atmosféra. Eric Bana hrá dobre a jeho postavu mu veríte aj následný vývoj dokáže dobre odohrať. Eric Bana rád tasí revolver a neštíti sa pouličnej brutality. Ochotne s ním preto naskočíme na sľubný vlak akcie s nádychom duchárčiny. Zápory - Nejde o klasický vymietačský horor. Vojnového besnenia si užijeme len v úvode, po zvyšok príbehu nás atakujú len prejavy zdémonizovaných veteránov, ktorým učaroval tajomný nápis v latinčine. Ralph Sarchie dospieva k presvedčeniu, že bežné policajné vyšetrovanie nestačí. Veľká škoda, že sa takýto prešľap podaril práve Derricksonovi, ktorý má na konte podmanivo temný Sinister. (27.05.2019)