Das Bett
The Bed
Režie:
Oskar ReifScénář:
Oskar ReifKamera:
Igor LutherHudba:
Václav VondráčekHrají:
Michal Przebinda, Stanislava Jachnická, Sylva Langová, Jana Yngland Hrušková, Věra Kalendová, Jana Drbohlavová, Jan Pilař, Bohuslav Ličman (více)Obsahy(1)
Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.
Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.
Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (136)
Hmm umělecké, vynikající kamera, dobré herecké role. Ale prostě až moc umělecké. Rozpitvávání mužství uprostřed ženského světa, o nepochopení žen. Rozhodně tedy nepatřím mezi lidi jenž by se vyžívali nějakém surrealismu. Netvrdím, že film musí být jen komerční záležitost, ale taky by měl být smysluplný. ()
"Pane Bože odpusť mi, nevěděl jsem, že jsi ŽENA!" Maminka mi vždycky říkala, že se prostě v posteli jíst nemá. A že se nemají koláče pojídat na noc. Člověk by na to mohl šeredně doplatit. To bychom to pak museli odpískat! Jenže jednou se začít musí. A co je přáním každé pořádné ženy? Skutečnej opravdovej chlap. Maskulinum mutantus. Osamělý soliter ve světě ženském. Tělocvikář s koulemi pod paží. Ale co, chlap tady není od toho, aby ženskou chápal. A čím si vlastně můžeme být jisti? Je lepší býti ženou v přechodu než-li mužem přechodným? "Člověk si opravdu často myslí, že ten poslední únik je únikem absolutním." ()
Postel je určitě originální projekt každý coulem a v novodobé československé kinematografii bych něco podobného hledal jen velmi těžko (možná třeba takovou Nudu v Brně, kterou jsem viděl přesně před týdnem a taky mi připada dost ojediněla.) Celé je to natočeno dost působivě a černobílé záběry pana Igora Luthera mají svou samostatnou hodnotu a jsou vlastně hotovým úměleckým dílem. V první polovině mě celkem bavil i hravý absurdní humor, kterého tady byla habaděj a i když přes určitou přeplácanost možná dost vtipu nevyniklo, sem tam jsem dostal solidní výtlem a několik frků bylo fakt výborných. I to celé počáteční vyprávění o dospívání mladého chlapce a jeho komplikovaného zájmu k ženám bylo poměrně zábavně. Ve druhé polovině se film ale příliš zaměří na snové vize hlavního hrdiny, které bohužel začnou zabírat válný zbytek stopáže, což začala být rychle nuda, ve které jsem se bohužel brzo ztratil. Z menšího otrávení mě vytrhl pouze některé vtipné prvky v čele s ukázkovým buranským kamarádem hlavního hrdiny a jeho památkou hláškou po závalu nadávek, jak si vždycky na Fotbalu krásně odpočine.:D Jinak pro mě ale Postel fungovala jen napůl. Určitě ji ovšem mohu vnímat jako objektivně dobrý film. Objevovat tyto vyjímečně osobité filmy z řad české produkce mě baví, ale Postel mi vším úplně nesedla. ()
Muži jsou prostě muži, ženy jsou prostě ženy, obě ty skupiny jsou dost odlišné, ale stejně spolu i přes určité problémy žijí v párech a hlavním hrdinou tu je Luboš, který vyrůstal bez mužského vzoru a to zapříčinilo, že v životě má mnohem blíž k ženám - i přesto, že jim nikdy nemůže přesně porozumět, jelikož je muž. Z tohohle by mohl být dost zajímavý film, ale bohužel to jen zůstalo u hrubého náčrtu a dál se to obsahově a myšlenkově moc nerozvíjelo. Hodně to sází na formu, která je, nutno uznat, dost povedená a nejednu scénu má velmi dobře propracovanou vizuálně i "sdělením". Právě proto to forma celé celkem zachraňuje, protože s tou si Reif skutečně vyhrál a skrze ní dodal Posteli dojem něčeho navíc. Vlastně i díky tomu si to celou dobu dokázalo udržet moji pozornost. Jen teda škoda, že se tu takhle nepracovalo i s obsahem, protože jeho vady tu jsou prostě znát a forma nad ním určitě převažuje. A to ne zrovna málo... 3* ()
Galerie (21)
Photo © Barrandov Biografia
Zajímavosti (8)
- Jako sedmý film československé historie byl tento film v roce 1998 nominován do prestižní sekce na MFF v Cannes. (charlosina)
- Herečka Hana Seidlová se ve filmu objevila po 20leté pauze. (M.B)
- Roku 1999 dostává 5 nominací na Českého lva (nej. režie, scénář, kamera, výprava, ženský herecký výkon ve vedlejší roli). (charlosina)
V době uvedení do kin musela Postel působit jako zjevení a o to více, že necílila na běžného diváka. Je to vysoce umělecký film tepající do ženského feminismu i mužského šovinismu s kupou originálních nápadů a hříček. Hlavním hrdinou je obyčejný muž, žijící od dětství obklopen výhradně ženami hledající co je to ten mužský svět a zjišťující, že už asi neexistuje, že zanikl a muži již nejsou těmi, kteří dříve ,,nosili uniformy a pili kávu bez pěny''. Z tohoto jej nevyvádí ani dospělost kdy naopak tápe ještě více ve snaze pochopit. Postel je zajímavým mikroskopem nahlížejícím do vztahů mezi muži a ženami a tak trochu konstatuje, že muži dneška zdegenerovali. Že jsou jakýmsi nástupnickým druhem vymřelých pravých mužů. Naštěstí však ještě není pozdě a ještě pro ně není úplně vše ztraceno i když ,,plavat proti proudu evoluce nelze'' :-). Řekl bych, že v době kdy ženy s vážností diskutují zda bude muž místo nich na mateřské, nebo zdali jde muže rozkojit - je tenhle film ještě aktuálnější než kdy jindy. Ženy v mnoha ohledech dohnaly muže a jsou jim nyní ve všem téměř rovné a už primárně nepečují o teplo rodinného krbu a potomstvo. Dnes střílí z tanků, řídí bagry, pilotují raketoplány, zatýkají zločince... Jenže z nějakého důvodu či něčího záměru zkrátka pro pokračování lidského druhu musí stále být matkami. Stále jsou ženami a buď jak buď mají-li děti, jsou na nich ti malí závislejší než na otcích. A zde nastává problém. Emancipovaná žena matka - kojící, peroucí, vařící a k tomu nově řídí zeměkouli najednou nějak nemá čas pořádně na nic. A tak požaduje, aby muž zastal část její obsáhlé práce (kterou si ovšem na sebe navalila sama), aby jí pomohl a ulevil. Nechce však pomoci s nově nabitým zábavným a těžce vydupaným řízením zeměkoule, ale s ženskými pracemi. A tak nejeden překvapený a leckdy i náhlými požadavky vyděšený muž naprosto nepřipravený na tu ženskou ofenzivu musí řešit problémy, které jeho otec nemusel, nemluvě o jeho dědech a pradědech. Zatímco ženy měly na svoji emancipaci více než sto let, po mužích se chce během posledních dvou dekád aby se ihned přeorientovali a aby se ihned přizpůsobili. Jenže mužský svět je složitější než si ženy myslí. I já sám si občas doma říkám, kde vlastně je ta hranice z níž už v rámci kompromisů nehodlám ustoupit ani krůček...?! :-) Ženy nás chtějí jiné. Originální, chlapské. Zároveň se nás ale snaží předělat k obrazu svému a chtějí abychom je chápali. Pokud se to nakonec některé podaří, nenastává vysněná harmonie, ale nuda. Proto pokud vám nehrozí, že vás zavřou, utíkejte hlava nehlava. Jen nečekejte, že ten váš poslední velký útěk bude úplně definitivní! :-). Postel je těžko uchopitelná snová surrealistická záležitost s neskutečně krásnou kamerou. Igor Luther je frajer ! Postel nesedne každému, pokud ji však dáte šanci byť jen zaměřením se na jednotlivé epizodky, uvidíte že v ní nakonec tu genialitu a zalíbení najdete. A jestli je něco v Posteli geniální, je to hudba. Ta je mistrovsky složená z vážné hudby jíž dominuje Bizetovo flétnové Entr'acte z Carmen. (Mimochodem moje zamilovaná skladba). Od nyní ji budu mít asi navždy spojenou se scénkou na pláži ! :-). Dávám za 5 chloupků Těreškovové. * * * * () (méně) (více)