Kikudžiro

Nebudu lhát, Kikudžiro má své chyby a nemá jich málo. Některé scény (hlavně v první polovině) jsou nedostatečně nebo dost divně propojené a sestříhané (křiklavé je to hlavně u scény s pedofilem), některé scény jsou i dost nelogické (Fakt na té autobusové zastávce strávili dva dny a dvě noci a snažili se celou tu dobu stopovat auta? To se na to fakt nevykašlali a nešli kus pěšky, až teda potom?), někdy skřípe tempo filmu (hlavně v první polovině - zase), SPOILER dějová linka není zakončena a kde je matka toho kluka se vůbec nedozvíme (btw, to fakt ani nezkoušeli někomu v tom městě ukazovat její fotku?) KONEC SPOILERU a vadilo mi i to, že kluk za celý film řekne 20 slov a možná ani to ne. Jenže jinak je Kikudžiro i přes tohle všechno strašně příjemný a hlavně neskutečně pozitivní poetická road movie o dvou lidech, kterým v životě něco konkrétního chybí a snaží se to spolu najít. Navíc Kitano zde naprosto skvěle spojil dramatické scény s komickými (které btw nejsou debilní) - a to po celý film. Mohli by se od něj učit čeští režiséři, kteří když natočí film v žánru drama/komedie, je to komedie jen prvních 20-30 minut, pak už je to jenom čisté drama bez vtipu. Lehce to připomene i filmy Wima Wenderse a on vlastně to je takový japonský pokus (a celkem povedený) pokus o Wenderse. Dost mile mě ten film překvapil a i když jsem mu původně chtěl dát jen silné 3*, nakonec tomu tu čtvrtou hvězdu, jelikož takhle příjemných a pozitivních filmů, které nepůsobí vtíravě (viz. můj komentář k filmu (Ne)obyčejný kluk) je podle mě dost málo a já si vážím každého povedeného, který najdu. A Kikudžiro povedený skutečně je a klidně bych se na něj podíval i znova. A jak tady vidím, dokonce u nás vyšel na DVD, tak to ho musím sehnat. 4* (21.05.2020)

Nevšední kouzlo všedního. Kitano ve své anarchistické road movie za přispění Hisaišiho nádherné hudby básní o jednom letním dobrodružství dvou osamělých kluků, kteří toho mají společného víc, než se na první pohled zdá. Činí tak s podobně neokázalým půvabem jako Tati v Mém strýčkovi, jenom je podvratnější a hravější a svou hravost neustále (a neuvěřitelně nápaditě) tlačí do popředí (v podstatě zdrsnil Tatim zjemněnou anarchičnost grotesek). Kromě toho, že jednotlivé, stále absurdnější epizody vedou ke sblížení ústřední dvojice (které je nadřazeno cestě za matkou - vyprávění pokračuje ještě cca hodinu po „dosažení“ tohoto cíle), nabízejí pestrou přehlídku různých žánrů a odkazů ke Kitanovým vlastním filmům, ke Kubrickovi i Caprovi, westernům i wu-šu. Únik před každodenními starostmi je tak zároveň sebereflexivním únikem do fikce v jejích rozmanitých podobách. Také proto jsem si přál, aby tyhle filmové prázdniny nikdy neskončily. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, mm13, ScarPoul (24.03.2012)

Kitana sa proste nedá nemilovať, či už je to jeho herecký prejav alebo perfektné režisérske schopnosti. Všetky jeho filmy sú akoby ušité presne pre mňa a ja ich proste žeriem ! Postava Kikujira nie je tá ktorú by ste si len tak obľúbili a fandili jej od začiatku. Kikujiro je gambler, zatrpknutý pošuk ktorý nemá rád nikoho a naopak nikto nemá rád jeho. Nájde sa však jedna výnimka ktorá ho spraví znesiteľným a veľmi zábavným... Všetci spomínajú ako je film pomalý alebo primoc dlhý, ja som si užíval každú minútu a veľmi dobre som sa pri ňom pobavil + タコ bola proste najlepšia :) (09.06.2012)

Další skvělý fim od mistra japonského filmu Takeshiho Kitana. Kikudžiro je jemný film o cestě kluka, který hledá mámu a divného, nezdvořilého, nezodpovědného, neschopného a hloupého, ale přeci jenom citlivého chlapa. Během cesty se mezi nimi vybuduje silné pouto. Film mě rozhodně ani chvíly nenudil, jen ty dlouhé pomalé záběry, mě ke konci už chvílema štvali. (27.01.2005)

Takeshi je nie len riadna držka, ale aj veľmi šikovná hlavička a vo svojom veľkom srdci si zo všetkého najradšej hýčka zmysel pre sebairóniu a zdravý sarkazmus. Čo sú kombinácie, ktoré práve v tomto filme využil nadmieru. Istý autorský zámer tu bol určite prítomný od prvej klapky, mnohé momenty pôsobia ale natoľko vzdušne, že ak nie sú plodom génia, tak musia byť výsledkom improvizácie, momentálneho podnetu. Pán tvorca sa pri nakrúcaní vyhral ako malé dieťa a to finálne objatie Kikudžira s Masaom bolo podľa mňa v tom istom momente rovnako vrúcnym objatím Takeshi Kitana a Yusuke Sekiguchiho. Bavil som sa a pookrel spolu s nimi. Skvelá parta! (06.03.2008)