Díra u Hanušovic

Nejprve klady - dobrá kamera, syrové herecké výkony, určitá meditativní nálada. No a to je tak vše. Ano, takhle si herci pražského divadla představují život na severomoravské vesnici v pohraničí. Jak jsem psal už v článku Z díry u Bedřichovic (http://www.blisty.cz/art/73905.html), jde o hodně zjednodušený a jednostranně orientovaný pohled. Moje zkušenosti jsou spíše opačné - vesnice rozkvétají, snaží se podnikat, otevírají nová sportoviště, pražírny kávy, minipivovary, baráky nově nahazují. A lidi jsou tam stejní jako všude - jedni mrchy, druzí průměr, a jiní se snaží chovat slušně. Ale aby vše byl jen výkvět negativních vlastností a žádná postava pozitivní, to se vidí jen v takovýchto filmech. Prostě jen neředěná depka, vše je špatně, vše je na prd, a div, že na vesnicích lidé nepáchají z té bezmoci hromadné sebevraždy. O tomhle ten film bohužel je, o ničem jiném. Možná je to jen nošení pražských depek pražských inťošů do vesnic, ale doufám, že se tímhle zkresleným a jednostranným úhlem pohledu nedají lidi zmást a budou žít v pohodě své životy. Tenhle film je jen typickou ukázkou toho, jak jedna vrstva společnosti je totálně odříznutá od jiné, a jak falešně o tom svědčí. Jo, a btw - mše mají trochu jiné atributy, než jsou ve filmu ukázány (i když zde je jen vždy úvod nebo závěr mše), např. se hned po pozdravu nesedá, stejně jako se hned po knězově rozloučení takhle divně neprchá. (28.12.2014)

Zase jsem o něco "pyšnější" na to, že jsem čech a jsem součástí národa, který tvoří i lidé podobný postávám v tomto filmu. Já jsem film rozhodně nevnímal jako komedii u který bych se měl hihňat, nevnímal jsem ho ani jako nějakou tragedii, bral jsem ho jako ukázku života určitého typu lidí, kterému posloužila k filmovému vyprávění nějaká prdel u Hanušovic, ale globálně podobný lidi žijou i v Praze a všude jinde. Je to docela smutnej pohled na prázdnost životů, žádná radost, žádný emoce, prostě jen existence. Herecky je ďuzna zahraná skvěle. Největší prostor dostává ve filmu Tatiana, která mě přesvědčila, že s přirozenosti hereckýho projevu nemá nejmenší problém. Mirek Krobot si pro svůj debut nevybral úplně jednoduchej náměť, protože natočit nadžánrovou lidskou existenci českých človíčků je jak jít hlavou proti zdi. Vadil mně až příliš velký důraz na ospalou atmosféru, např záběr na krajinu trval až přílši dlouho a několikrát se ten samej záběr opakoval, ale to je asi jediná zásadnější vyčítka kterou k filmu mám. (10.08.2014)

Se sebeironizujícím nadhledem natočené leporelo plné bizarních postav defilovalo před mýma očima a já jen toužila, aby ještě pokračovalo. Ještě pár do posledního detailu vymazlených scén, ještě pár černohumorných momentů. Krobot scenárista i herec jsou titíž muži s mírnou odtažitostí, značným nadhledem, vyrovnaností a ironizujícím pohledem. Krobot filmový režisér je precizní, poetizující, přesný ve vedení herců, při timingu jednotlivých scén až matematicky chladný. Mrzí mě, že si Krobot ve svém filmu nezahrál, byť chápu, že si roli nenapsal záměrně, herecko - režijní schyzofrenie by v jeho případě mohla být zhoubná. Krobot herec a Krobot režisér jsou dva zcela odlišné světy, ale oba jsou naprosto fascinující. (01.04.2022)

Čeští intelektuálové, kteří se koncentrují ve městech, procházejí ve vztahu k venkovu obvykle dvěma fázemi. První představuje idealizaci. Důvěrně známé městské prostředí si spojují se všemi myslitelnými neduhy moderní civilizace - konzumismem, egoismem, sebestředností, promiskuitou a celkovou morální degradací. Venkov má být místem, kde dosud funguje komunitní způsob existence, lidé žijí skromně a v harmonickém vztahu s přírodou, oddávají se veřejně prospěšným pracem a uchovávají cenné kulturní tradice minulých pokolení. Tato idealizace bývá ještě silnější, pokud se může opřít o filtrované vzpomínky z dětství, kdy zažívali báječná dobrodružství u příbuzných. Vyjasněme si ještě, co venkov není: satelitní obce v pásmu kolem velkých měst s dobrou dopravní obslužností, kam se stahují ti, kteří si nemohou dovolit drahé městské bydlení. Pokud se intelektuál s realitou venkova seznámí, dostaví se druhá fáze: hluboké rozčarování. Intelektuál je zaskočený chudobou ducha (ti, co od života něco chtějí, míří za vzdělaností jinam), absencí mladé generace, tvrdě pragmatickým až cynickým vztahem k přírodě, setkává se se závistí a touhou po nedostupném konzumu, která mívá smutně groteskní podobu. Chybí tam kulturní stimuly a místo vřelé družnosti převládá uzavřenost a nedůvěra. Miroslav Krobot procházel v době natáčení evidentně druhou fází a výsledek tomu odpovídá. Jako komedie snímek funguje, pokud jste ochotni komediální stránku zredukovat na karikatury venkovských buranů. Nefunguje ale po dramaturgické stránce a navíc se Krobot nepředvedl jako režisér. Jedinou silnou stránkou je herecké obsazení, kdy využívá silné sestavy Dejvického divadla. Dost dobře nechápu ocenění Českých lvů, tohle je snímek, který by se v nominaci vůbec neměl objevit, natožpak sklízet žně. Jako ukázka života na vesnici je to křečovité a přepísklé a člověk se spíš zamýšlí nad tím, jak funguje tamní ekonomika a společnost. V osadě s několika desítkami obyvatel přežívá hospoda? Celkový dojem: 40 %. (11.12.2020)

Spousta lidí asi přehlédla, že se film nejmenuje Vikantice u Hanušovic a že to není dokument o vesnici, nýbrž film o lidech - respektive o lidských povahách, o plahočivém lidském údělu, o snaze dostat se odněkud někam nebo odnikud nikam... Myslím, že je to jeden z nejlepších českých filmů za poslední roky. Cítím z něj něco z československé nové vlny šedesátých let, také se odehrává v takovém nekonkrétním bezčasí, také je tak trochu divadelně přitažený za vlasy, je to spíš absurdní metafora než normální příběh, a tím je působivější. Stoprocentně jsem si užil nejen tu divnou náladu, ale hlavně špičkové herecké výkony všech, čímž myslím opravdu všech. Že bude hodnocení tak nízké a já půjdu tak moc proti proudu, jsem nečekal. (30.01.2022)