Chappie

Hrozný guláš, Tak hrozný, že se to zhruba po půl hodině nedá vydržet poslouchat a o pár minut dál ani sledovat. U Elysia jsme sice zjistili, že je Blomkamp komanč jako řemen, ale alespoň se uměl vyjádřit. V Chappiem patlá páté přes deváté, zakoktává se a ve výsledku neřekne vůbec nic. Prostě se jen vymočí na plátno jako každý druhý bezďák z Joburgu a doufá, že si to vyložíte jako akční filosofo-cosi o podstatě lidství, bo co. Utrpení. (10.03.2015)

Číslo 5 nejen žije, ale ožilo v o generaci mladší verzi, poněkud drsnější a méně sentimentální, než byla ta, kterou známe od dětství. Chappie má králičí ouška, půvabně autistické uvažování a větší srdce, než většina té biomasy, co mi ráno smrdí pod nos v MHD. Navíc umí opravdu velmi uvěřitelně odpouštět. Kromě mé pochopitelné slabosti pro mláďata (což Chappie se získáním vědomí byl) se k tomu pojí ještě moje láska k tvorům s velkými oušky. Zasmála jsem se, slzu jsem uronila, závěrečný opravdu otřesný song nedoposlechla. Triky a efekty mě nerušily, byly součástí příběhu, nebylo to tak, jak to často bývá, kdy je příběh chabou záminkou pro to, když chaoticky nastanou mnozí efektové. Zajímavé pro mě bylo vidět Hugha Jackmana jako záporáka, ještě jsem ho nikdy neviděla jako zlého pána. (28.03.2016)

Neskutečný bordel, který je jednu chvíli drsnější komedií, poté chce být roztomilý jako Číslo 5, pak to chce být gangsta drsný a nakonec zase akční a dojemný. Sice to pak nedrží moc pohromadě, ale mě se to stejně nějakým zvráceným způsobem líbilo. Chappieho si prostě nejde nezamilovat, efekty má Blomkamp stále v malíku a Zimmerův soundtrack to umí vždy správně nakopnout. Navíc to odsýpá od začátku do konce a akci má Blomkamp pořád v malíku. Akorát si zase mohl více pohlídat scénář plný děr a daleko lépe využít Hugh Jackmana. Tak unylý a nezajímavý záporák se jen tak nevidí. I přesto evidentně chyby si ale u mě Blomkamp po Elysiu napravil reputaci. 70% (16.05.2015)

Oceňuji Blomkampa, že jde vždy identifikovat podle šasi a designu, ale i když mu tady k výkonu pomáhá Zimmerův boost, žánrovou směsí paliva se to zadrhavá a od scénáristických zkratů občas stoupá dým. Při pohledu na indický původ stvořitele a kus mrkajícího plechu nad loztomilýma robotíma očičkama si nešlo nevzpomenout na Short Circuit. Kdybych byl Ben Jabituya, řekl bych: „Já to vidět a nejsem z toho vedle sebe..“ (21.07.2023)

Kamarádi se mě ptají, jaký ten Chappie byl, tak vám všem na CSFD napíšu, co jim většinou odpovídám: „Nic moc. Pan režisér se zřejmě urputně snažil natočit další District 9, akorát s roboty, ale moc mu to nevyšlo. Na můj vkus je tam až moc násilí a to především násilí páchaném na samotném Chappiem (nejen fyzické, ale i psychické). Zřejmě aby to nepůsobila tak děsně drasticky, přidal tam režisér i komické prvky, během nichž udělal z robota gangstu. Bohužel vtipné to bylo tak jednou, pak už mi to spíše přišlo trapné. Dalším problémem bylo to, že Chappie je film, kde není jediná sympatické postava, se kterou bych se dokázala sžít – všechny jsem je nesnášela a to i samotného Chappieho (toho tedy až od poloviny filmu, na začátku to prostě bylo roztomilé malé dítě). Akce ušla, Hugh Jackman jako záporák – pro mě role, ve které jsem ho ještě neviděla, takže víceméně příjemný bonus. Maniaka zahrál dost přesvědčivě. Bohužel pro mě už tak dost rozporuplný film končil tak, jako by si to někdo vycucal z prstu (kamarádům říkám z prdele, ale taková sprostá slova tu používat nebudu!). Evidentně v Johanesburgu nemají nemocnice. Má to logické mouchy, nemá to hrdinu. Z pocitového hlediska se mi film absolutně nelíbil (pořád jsem si říkala, že to je přece špatně, takhle to být nemá). Dětem to nepouštějte, raději Číslo 5 žije. (13.03.2015)