Blue Ruin

Intenzivně nedobrý pocit od začátku do konce a ještě dlouho po něm. Jako čistý viscerální revenge movie (zřejmě bez „rape“, což ale není úplně jisté) funguje Blue Ruin bezchybně (a přiléhavější název by mohl znít třeba I Piss on Your Grave). Saulnier omezuje vědomostní rozsah nepříliš komunikativního vyprávění na to, co vnímá a cítí protagonista. Ve zvukové stopě se znepokojivě mísí subjektivní sluchové vjemy se skutečnými ruchy prostředí, takže nikdy jistě nevíme, zda se blíží skutečná hrozba, nebo Dwightovi jen hučí v hlavě. Významný podíl na emocionálním vtažení mají také realistické detaily (vytahování šípu, zastavení tekoucí vody a zhasnutí světla, zvracení ze stresu), dávají nám na vědomou, že v tomhle světě platí pravidla dost blízká světu našemu (což může znít jako banalita, ale u amerických žánrovek rozhodně nejde o zavedený standard). Pouze postavy zde jednají se zvířecí pudovostí dle elementárního evolučního vzorce „zabij, nebo budeš zabit“. Podobně jako ve starých dobrých kovbojkách, kde na dlouhé úvahy a proslovy také nebyl prostor, kde se také věčně řešil konflikt civilizace a divočiny (zde přímo vtělený do hlavní hrdiny, stojícího na pomezí těchto dvou prostorů) a kde byly nejoblíbenějším fetišistickým objektem rovněž střelné zbraně. Výhrady lze mít k příliš letmému naznačení motivací, ale právě minimum informací o tom, kdo a čím Dwighta tak rozhodil, přispívá k zneklidňujícím pochybám, zda je jeho jednání opodstatněné. Film odpověď neposkytuje. Jenom nás řádně vyvede z míry a nechá, ať už se se spoustou protichůdných myšlenek v hlavě nějak popereme. Pro mě jde o jasný znak kvalitního thrilleru. Těším se na Green Room. 80% (03.07.2016)

Blue Ruin je film o pomstě s úžasnou kamerou, depresivním soundtrackem a originálním příběhem okořeněným tím nejčernějším humorem, který si člověk jen dokáže představit. Je to sice dost náročná podívaná, díky anti-hollywoodskému pojetí a velmi pomalému tempu, ale o to víc je snímek napínavější a diváka drží zaraženého v sedačce po celou stopáž. Herecké výkony jsou na té nejvyšší úrovni, přestože pro většinu aktérů to byla první zkušenost před kamerou. Představitel hlavního hrdiny by měl okamžitě dostat Oscara, což se ale nestane, protože tohle je indie film točený pro radost a ne pro komerci a kina. Když dojde na násilí, je zobrazeno dost šťavnatě a slabší povahy se mohou hroutit. Nestojí na něm ale celý film. Proto by se Modrá ruina dala přirovnat k filmům bratří Coenů, jako je například Zbytečná krutost nebo Tahle země není pro starý. ... 9/10 (16.06.2014)

Nůůůůůůůůdáááááááááá Byl jsem na tom v rámci projektu OKO naslepo a bohužel hned po první zkušenosti jsem se rozhodl, že tenhle cyklus navštěvovat už nebudu, protože jen představa toho, že bych podobný utrpení musel prožít znovu, mi přivádí žaludeční vředy. K ukousání nudný už skoro od začátku. Tou melancholickou atmosférou s minimem dialogů a hraním si s tichem a emocemi hlavního hrdiny se asi režisér inspiroval u Drive (což je o dost lepší film) nebo No Country For Old Men (což mě nebavilo, ale vedle tohodle je to masterpiece), ale tady to na mě fungovalo úplně uspávajícím dojmem, takže jsem už oddvacátý minuty vyhlížel konec. Taky mě štvalo, že je film občas prokládanej humornejma (až občas absurdníma) situacema, který byly vtipný asi tak na 5%, ale půlka osazenstva kina se jim smála, jako by se na plátně dělo bůhvíco. Asi si půjdu spravit chuť Odplatou s Gibsonem, abych si připomněl, že existujou i vynikající revenge filmy a ne jen tenhle kýbl nudy. (08.01.2015)

Ko-hout, nebo ko-ko...?¬         Tenhle snímek o pomstě mi způsobem projevu připomíná romány L. Céliného, kdysi proslulé, budící dojem, jako by na pozadí příběhu mělo být něco víc, než ona popředná slátanina.¬                 A Blue ruin jde dokonce i dál: ani se nesnaží ten dojem vzbudit; jde o děj, nasolené maso; psychologie postav i dějová jsou mu pojmy cizí, měsíční; estetika v jakékoli podobě (estetika zvrácenosti třeba) jest pojmem přímo martovským. V tomto prostředí odmítám hodnotit jednotliviny jako hudbu nebo cokoli jiného jako pozitiva, takové dílo já mohu ohodnotiti pouze výrazem napsaným jako čtvrté slovo v následujícím odstavci.¬                 Je to stejná kokotina jako daleko výše oceňovaný (a lépe nasolený) snímek bří Coenů "Tahle země není pro starý"; s dalšími díly námětově blízkými, pomstovými, jako na příklad "Cesta samuraje" J. Jarmusche nebo "Les 7 jours du talion" Sénecala a Groua, která nejsou světoborná, ale aspoň načrtají pojmový smysl o vztazích a hře obrazů (tedy psychologii a estetiku) se díla Saulnierova (ani uvedené dílo bří Coenů) neporovnají. (06.10.2016)

Bezdomovec sa dozvie, že sa z basy vrátil muž zodpovedný za smrť jeho rodičov a tak sa oholí a rozpúta revenge movie trip. Intenzívne vraždiace scény sú plusom snímky; sú nakrútené ťaživo, „zle“ a odporne, čiže prísne v súlade s realitou. Bohužiaľ, tým sa klady asi končia. Ani scenár v iných revenge movie nezvykne bývať na Oscara, ale tie filmy aspoň zvyknú mať sympatických hrdinov, dobré postavy, kvalitných hercov. Tých zlých nenávidíme, sú nám odporní, prajeme im smrť. Tomu, kto sa mstí, držíme palce. Nie tak v Blue Ruin, kde gauneri nie sú detailne predstavení, divák si k nim nevytvorí žiadaný „nenávistný“ vzťah a tak, keď ich chlapík postupne znáša z tohto sveta, netvorí sa v ľahostajných divákoch žiadna emócie. Samotný pomstiteľ je nie príliš sympatický a remeslo mu nejde od ruky. Chápem, že to nie je rodený zabijak, ale jeho amatérske a nelogické konanie proste irituje a bodka. Mimochodom, jeho kamoša, ktorý mu poskytne arzenál (a zachráni mu život) si strihol Buzz zo Sám doma. Ja som vždy tušil, že v ňom niečo je. (23.11.2016)