Sils Maria

Alpy, Binoche a hudba paráda (začátek druhé kapitoly je krásný a překvapující), zbytek by se dal označit jako poloesejistický film který sice poskytuje materiál k zajímavým úvahám a je klasicky assayasovsky uhlazený, uměřený a rytmicky po celou dobu zcela vyrovnaný, ale právě skrze svou esejistickou podstatu nakonec působí poněkud povrchně a opatrně. Ale možná to tak má být, možná se podobná témata nedají pojednat jinak než naznačením, aby z výsledného tvaru nevznikl pouhý bulvární výkřik. Tematicky příbuzné Odnikud někam od Coppoly ale bylo o něco lepší. (23.01.2015)

Sils Maríííja! Přesně toho jsem se bála - dvě neoblíbené herečky v plíživém rozjímání nad personálně-profesní metamorfózou během zkoušení nové hry v nějaké zapadlé alpské díře. Výsledkem je dusivá nuda, co vymačká jako citrón nejen diváka, ale i jednu z protivných postav, která neunese sílu osobnosti své společnice a zcela impulsivně si jde špatně šlápnout na okraj Matterhornu, či tak někam... patrně... on to tam totiž nikdo neřeší, ani horská služba. Nejen, že snímek zneuctil Alpy, ale postaral se i o zprznění mého dubnového seznamu Challenge Tour 2015 neplánovaným odpadem, takže mně momentálně nezbývá, než velebit rychloposun a doufat, že svůj díl smůly mám tímto vybraný. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií, bohužel. (20.04.2015)

Sils Maria má dva neskutečně silný atributy, pro který jí leccos - jako třeba unavenou koncovku nebo poněkud nedotažený prolínání reality s fikcí - ještě docela rádi prominete. Zaprvý je to óda na přirozenost v podání tandemu Binoche-Stewart. Sledovat jejich herecký etudy pro mě bez jakýkoliv nadsázky představuje jeden z nejsilnějších diváckých zážitků roku - to byla fakt regulérní reality show bez nejmenší potřeby editace či adaptace. Tyhle dvě se před kamerou prostě našly a k naprostý dokonalosti jim scházela snad jen lepší souhra při výběru plaveckýho úboru (*cough*Kristen*cough*). Zadruhý to byl koncem druhý části ten pohled na malojskýho hada, kterak se vine alpskym údolim za doprovodu další perfektní variace na Pachelbelův kánon (přesně by mělo jít o tuhle). Tehdy Sils Maria jednoznačně dochází svýho vrcholu. Pak už to jde jedině dolů, bohužel. [17. Festival francouzského filmu] (20.11.2014)

Film na mě působil neuvěřitelně silně, vůbec mě nezačal nudit, i když se tam prakticky nic neděje. Ale nejvíc bych chtěl vystihnout nápad prolínání příběhu knihy, kterou herečku nastudovává s životem jí a asistentky. Možná to tak nepřijde všem, ale když zkoušeli ty konverzace, strašně to často sedělo přímo i na ně dvě a ten film pak působil mnohem silněji, když jsem si to uvědomil. (13.04.2015)

Podivně příjemný zážitek, který osciluje na hraně reality a takové podivné surreálnosti, která je těžko uchopitelná a o to víc zajímavá ale i pomíjívá. Prostě zdánlivě prostá konverzačka, která vám chvílemi hodí indicie, při kterých vám na mysl přijde něco podivného. A i když to podivné "něco" je velice těžké rozšifrovat, je to tak nějak i podivně příjemné. 8/10 (23.01.2015)