Sils Maria

Konverzační drama ze světa jedné stárnoucí filmové/divadelní hvězdy a světa kolem ní. Dobré konverzačky mám rád, ale tady mě to až na pár momentů moc nebavilo a Maria/Juliette Binoche mě postupně čím dál více iritovala. Navíc i s vědomím, že to má dvě hodiny mi přišlo, že se to hrozně táhlo a obávám se, že pokud měl film nějaké poselství či předával nějaké hodnoty, tak mě to minulo. (04.03.2017)

Inspired by Ingmar Bergman. Nešlo přehlédnout dvě ženy, stárnoucí herečka a její asistentka, chata v přírodě na samotě, záběry přírody...hledání svého tady a teď...nemohu říct, že to bylo špatné, ale...když sleduji Bergmanovi filmy, jsem zcela přikována a bez hnutí a dechu žiju příběh co je přede mnou. U Sils Maria jsem se vrtěla a musím to říct i trochu nudila a čekala až budu moct jít domu.... (13.10.2014)

Jako obvykle Assayas prokládá více tematických rovin, mezi nimiž se utváří význam. Neřekl bych, že tak činí na úkor divácké přístupnosti, neboť film má celkem zřetelně zpracovaný námět (resp. více provázaných námětů) a děj. Přesto interpretační úsilí vede některé diváky k trochu bezradnému závěru, že ústřední téma Sils Maria je hledání smyslu toho, co se vypráví (Eodeon na ČSFD). Všechno se točí kolem napětí ve vztahu mezi starší hereckou hvězdou Marií Enders a její mladou asistentkou Valentine. Maria Enders má přitom hrát roli starší ženy v divadelní hře jejího celoživotního blízkého přítele a právě zemřelého dramatika Wilhelma Melchiora, jejíž námět je při tom vztahové napětí mezi mladou dívkou a starší ženou. Situaci zesiluje fakt, že Maria Enders dříve zazářila v roli mladší z obou žen ve stejné hře. Z osobních důvodů (odpor ke smíření se se stárnutím a zřejmě strach ze smrti) tuhle hereckou šarádu nejprve zcela odmítá a když se ji nakonec ujme (jde přeci jen o velkou hereckou výzvu, navíc má hru režírovat režisérská hvězda Klaus Diesterweg), scény nacvičování jsou plné stále méně potlačované frustrace a napětí mezi oběma hrdinkami. Struktura filmu je ovšem o něco komplikovanější – generační konflikt prodchnutý platonickým erotismem (vzdáleně na způsob ženské varianty Smrti v Benátkách), a hra na prolínání fikce a reality, v níž realita kopíruje fikci a přitom zůstává fikcí na „vyšší“ rovině, tvoří jen základní část stavby. Popis celé architektury snímku se tím ale nevyčerpává. Scény, v nichž Maria Enders a Valentine v prostředí švýcarských alp nacvičují jednotlivé scény hry (Valentine zde zastupuje za herečku Jo-Ann Elliot, jejíž postava hraje ve filmu další důležitou roli), znejišťují diváka a zřejmě i samotné postavy ohledně toho, kde je hranice mezi zkouškou a co z toho je naopak už právě probíhajícím osobním dramatem. K tomu je třeba přičíst subtilní vtip, s kterým veškerá témata Assayas ztvárňuje, a na mysl se vtírá srovnání s velikány, jako je Bergman nebo Saura (čímž ani jednoho z těchto tří nechci redukovat na pouhou podobnost či snad v případě Assayase epigonství – Assayas je velmi specifický). Sils Maria není pro (některé) diváky imho znejišťující absencí příběhu nebo jasného tématu, ani vyústěním, ale tím, že jeho hodnocení, tedy co z toho nakonec plyne pro postavy a co z toho plyne obecně, nechává zcela na svobodném rozvažování diváka. To, že se něčím takovým někdo cítí znejistěn (a u Assayase se dle reakcí znejistění dostavuje), pak spíše vypovídá něco o vymezeních mainstreamové kinematografie, na níž se mnoho diváku až příliš fixuje. (12.01.2019)

Kvalitních konverzaček pohříchu ubývá. Tady jde o nastudování nové divadelní role pro stárnoucí herečku (Juliette Binoche), kterou na evropské cestě doprovází asistentka s tváří Kristen Stewart. Ocitnou se ve švýcarské vesničce, kde se tak střetávají dvě rozdílné generace, různé pohledy na svět žen (každá doba přináší jiné přístupy), stejně jako jsme svědky sekvencí živých zkoušek náročného textu. Pokud si vše sedne, máme vyhráno. Jenže diváků, kteří mají náladu na stovky slov, hodně nepospíchající tempo a absenci střihače v místech, která si o krácení nahlas říkají, zřejmě moc nebude. Některé minilinie jsou zbytečné, nezáživné. Jindy vynikne dokonalé soustředění na roli. Binoche stále dokáže zaujmout, u Stewart oceňuji snahu zkoušet štěstí v nezávislejších vodách (Still Alice, Svět podle Mallory i snímky před emo-bezkrevnou romantikou). Tady nicméně vyběhnou závěrečné titulky a snaha zapamatovat si tenhle konverzační kus záhy ztrácí na síle. (24.02.2015)

Takéto filmy idú často mimo mňa. Neviem sa veľmi stotožniť so ženskými hrdinkami, ak sa tam vyslovene nejedná o akési stieranie hraníc medzi pohlaviami a problém je univerzálny. Súťaživosť staršieho s mladším sa síce dá považovať za univerzálnu, ale prístup k látke je skrze oči hlavnej hrdinky chtiac nechtiac veľmi osobitý. Čím to ale neodsudzujem. Assayas veľmi prekvapilo vsadil na komornú drámu vo veľmi vyprázdnenom, ale veľkolepom prostredí Švajčiarských Álp. A hoci je film skôr úvahou nad pozíciou herca v neustále meniacej sa dobe a veľmi trefne odzrkadľuje prístup k písanej látke aj vrtošivosť herečiek, zostáva po ňom akási katarzná pachuť toho, že nie všetci sú úplne debilný a že dakedy sa do modernej doby dá dostať aj skrze vnímanie starých hodnôt. Nie je to zlé. Binoche exceluje. Stewart ešte viac. Kupodivu príjemné a na zamyslenie, hoci by som si to asi druhý krát už nepozrel. (01.05.2017)